NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > UDÁLOSTI A SETKÁNÍ > POCZYTALNIA: „Pisarze fantastyczni”

POCZYTALNIA: „Pisarze fantastyczni”

Hana Mátlová

 

Slovo poczytalnia v polštině neexistuje. Je to složenina dvou jiných slov – czytać a poczekalnia. Czytać znamená číst, poczekalnia znamená čekárna. Organizátoři tímto slovem nazvali cyklus akcí, na nichž budou mít návštěvníci možnost setkat se s autory, kteří teprve čekají na své čtenáře. Zní to možná odvážně, pozvat téměř neznámé autory na literární večer, ale musíme přiznat, že se to už na poprvé povedlo.

 

9. února jsme se v 19 hodin sešli ve známém kulturním doupěti, klubu Lokator, který organizuje mnohá setkání, projekce a koncerty. Večer nesl název: POCZYTALNIA: „Pisarze fantastyczni”, a účastnili se ho dva autoři fantasy literatury – Aleksandr Kościów a Łukasz Orbitowski. Setkání moderoval Tomasz Charnas. Po krátkém úvodu a přivítání hostů se promítaly fotky a fragmenty z knihy Kościowa doplněné jeho vlastní hudbou. Jak řekl na začátku Charnas, všechno bylo „trochu jinak“ – komorní atmosféra, zajímavý, trochu experimentální ale i zábavný večer. Výběr autorů se organizátorům povedl. Už při první otázce moderátora „Jak rozumíte pojmu fantasy?“ se ukázalo, že definice žánru není jen jedna. Zazněla jména známých spisovatelů jako např. Pratchett, Bulgakov, Sapkowski, Lem nebo Tolkien a oba autoři se snažili každého z nich nějakým způsobem umístit v širokém významovém okruhu slova fantasy. Pro Orbitowského tento termín označuje nově stvořený svět – jiný než je ten náš, trochu pomatený, ale zároveň koherentní, kde se může stát cokoli, ale jedině podle předem daných pravidel. Kościów vymezil žánr jiným způsobem. Podle jeho názoru i náš skutečný svět může být fantaskní, jestliže jeden jeho element přestane fungovat podle pravidel. Jako příklad uvedl právě tvorbu Bulgakova. Úvodní debata trvala asi třicet minut a byla to beze sporu nejzajímavější část večera.

 

Při dalších otázkách, které se týkaly samotného způsobu psaní a inspirace spisovatelů, se oba autoři ve svých názorech stále více různili. Kościów se přiznal, že píše teprve tehdy, když má v hlavě tzv. gramatiku díla, celou konstrukci příběhu, základní pravidla, podle nichž bude daný svět fungovat, a načrtnuté postavy, Orbitowski se pak nechává unášet vlastními postavami a dějem. Stane se, že postava, která měla umřít ve třetí kapitole, žije trošku déle, protože... je zkrátka sympatická. Kościów podle svých slov vládne celým stvořeným světem, on sám jako autor se schovává za jednou z postav, s jejíž pomocí příběh ovládá. Orbitowski věří své intuici a nechává volný průběh svému psaní a fantazii. Právě element překvapení je podle něj na psaní nejzajímavější. Nikdy neví, „co se za chvíli stane“. I když Kościów nejdříve tvoří příběh v hlavě, promýšlí ho dopředu, a teprve potom píše, přiznal, že ho psaní baví. Zato Orbitowski prozradil, že psaní je vlastně docela nudné a ironicky dodal, že si musí koupit nové křeslo.

 

Druhou část uvedla projekce sestřihů scén z oblíbených hororů Orbitowského, kterými se při psaní inspiruje. Od projekce nebylo daleko k otázce, jaký je rozdíl mezi filmovým a literárním horrorem. Oba autoři se shodli na tom, že kniha nikdy nedosáhne takové intenzity jako film. Nejen že nemůže působit na všechny smysly, ale především recepce je zcela odlišná. Čteme různou rychlostí, můžeme se vrátit o pár stránek zpět, nebo si nevědomky udělat přestávku ve chvíli, kdy nám autor připravil nějaké překvapení. Ve filmu naopak musíme přijmout tempo, které nám diktuje sám tvůrce. Oba autoři ale přiznali, že kniha je výborné médium pro vytváření určitého napětí a neklidu, nezaskočí nás, ale dokáže navodit „hororovou“ atmosféru. Kościów také porovnával film a knihu s moderním a expanzivním médiem – počítačovou hrou. Představivost se v ní spojuje s účastí v jiném světě, a to ještě zesiluje pocit ohrožení. Sám se prý inspiroval hrami RPG, když psal svou druhou knihu – Przeproś. Przewodnik gracza.

 

Závěrečné otázky publika byly bohužel jen dvě, a z toho jen jedna zajímavá. Týkala se autoironie v současné fantasy literatuře. Kościów se pokusil zdůvodnit, proč mnoho autorů tuto strategii využívá, ale v jeho knihách ji nenajdeme. Necítí potřebu distancovat se od světa, který tvoří, klade důraz na sdělení. Řada autorů se však bojí, že budou nařčeni z „vymýšlení si nesmyslů“, a ona kapka ironie má naznačit odstup a zdůraznit literárnost textu.

 

Je snad trochu škoda, že o samotných knihách, které jsme si mohli během setkání koupit, se moc nemluvilo. Záměrem organizátorů ale bylo spíše přiblížit autory čekající na své čtenáře. Možná jim toto setkání pomohlo nějaké najít.

 

 

Další Poczytalnia se uskuteční 10. března 2009.

 

 

Aleksander Kościów (1974) – spisovatel, skladatel a hudebník. Bydlí ve Varšavě a přednáší teoretické předměty na Hudební akademii. Je laureátem mnoha hudebních soutěží, stipendistou Nadace Fulbrighta (2004). Vydal dva romány - Świat nura (literární debut 2006 roku) a Przeproś. Przewodnik gracza (2008), oba se dostaly do finále Paszportů „Polityki”.

 

Łukasz Orbitowski (1977) – spisovatel, fejetonista, recenzent. Absolvoval filozofii na UJ. Publikoval romány Horror Show (2006), Tracę ciepło (krakovská Kniha roku 2007) a Święty Wrocław. Vydal sbírky povídek Złe Wybrzeża (1999), Szeroki, głęboki, wymalować wszystko (2001), Wigilijne psy (2005) a Prezes i Kreska. Jak koty tłumaczą sobie świat (2008). Je spoluautorem výboru Tancerz a Przeciwko wszystkim z románového cyklu Pies i klecha (2007).

 

 

Organizátory setkání byly Nadace SPLOT a časopis SPLOT. 

 

FUNDACJA SPLOT

Jesteśmy organizacją pozarządową, która wspiera i samodzielnie prowadzi działalność na rzecz wszelkiej twórczości artystycznej. Wydajemy interdyscyplinarne czasopismo o charakterze kulturalno-naukowym, organizujemy spotkania autorskie, warsztaty krytyczne, dyskusje i wykłady otwarte.

 

Działamy w myśl przekonania, że najistotniejszą cechą kultury tworzonej „tu i teraz” jest różnorodność, czyli mnogość dyskursów, eklektyzm, poszukiwanie nowych form ekspresji. Nie mamy ambicji bycia „głosem pokolenia”, kuźnią talentów czy bojownikami o idee. Chcemy rozwijać potencjał młodych, niezależnych artystów oraz promować najnowsze osiągnięcia polskiej i światowej humanistyki. .

Stawiamy na współpracę z innymi organizacjami, w tym także z instytucjami międzynarodowymi na rzecz rozwoju kultury. Liczymy na to, że poprzez naszą działalność przyciągniemy do siebie wszystkich, którzy w podobnej formie chcieliby się realizować. Jesteśmy otwarci na propozycje, zapraszamy do współpracy.

 

SPLOT

Pismo wywodzi się z inicjatywy środowiska akademickiego Uniwersytetu Jagiellońskiego, obecnie zaś – współpracując z ośrodkami z całej Polski i zagranicy – skupia środowiska twórcze, angażuje dziennikarzy i osoby zajmujące się różnymi dziedzinami sztuki.

 

Na rynku wydawniczym jesteśmy jedynym czasopismem, omawiającym sztukę współczesną z tak wielu rożnych perspektyw. Piszemy o tym, co niecodzienne, zapomniane, kontrowersyjne – przedstawiamy sylwetki artystów, prezentujemy fragmenty ich twórczości. Publikujemy artykuły, wywiady, recenzje i felietony. Na naszych łamach, dzięki obszernym analizom i monografiom, świat kultury przekracza swe granice, łącząc się ze światem nauki. Za sprawą wieloaspektowych omówień, celnych komentarzy i opracowań naukowych mamy ambicję być rzetelnym przewodnikiem po świecie sztuki, przyczyniając się tym samym do rozwoju życia kulturalnego. (ze stran nadace SPLOT)

 

Více informací na stránkách Nadace SPLOT.

Fotografie ze setkání zde.

 

11. 02. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 881172 návštěv, dnes zatím 80 (2 online).