NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > UDÁLOSTI A SETKÁNÍ > Jedna sobota ve Varšavě aneb Co se tu děje

JEDNA SOBOTA VE VARŠAVĚ ANEB CO SE TU DĚJE

Krátký raport o varšavské sobotě 17. května 2008

 

Michala Dolanová

 

Jednu sobotu ve Varšavě se dělo věcí. Kaštany kvetly, svítilo slunce a já jsem se vypravila do města. Nejdřív jsem se vydala do zahrady univerzitní knihovny, kde měla probíhat performance pod názvem Piękne kłamstwa. Když jsem ale dorazila, zdálo se mi, že se tu nic zvláštního neděje. Studenti byli rozprostřeni po zahradě, seděli na lavičkách nebo na trávě a pilně studovali, protože si uvědomovali, že jakmile ve Varšavě začínají kvést kaštany, zkouškové období není daleko. Mezi zahloubanými studentíky se proháněly rozverné dětičky, pro které byly kvetoucí kaštany pouze známkou blížícího se léta. Všechno ale přece jen nebylo takové jako obvykle. Mezi návštěvníky zahrady se něco dělo, nepozorovaně se tu rozehrávalo divadlo. Uprostřed zahrady na trávníku stál stůl s vysokým štosem papírů, zatížených skleničkou se spoustou tužek. U něj seděl člověk v obleku. Chvilku jako by spal, chvilku vstal a začal si pohrávat s tužkami, jednou dokonce vylezl na stůl a rozhlížel se kolem, pak z něj zase slezl a lehl si na trávu. Mírný větřík zatím rozfoukával papíry po trávě mezi hloučky posedávajících lidí. Opodál, uprostřed malého rybníčku seděl na bobku na kameni, z něhož vyvěral proud vody, další podivín. Před sebou měl maličký glóbus, na nějž s výrazem velikého soustředění lepil drobné mince a voda mu přitom tekla po chodidlech. Po chodníku nedaleko se zase táhl dlouhý arch papíru, který byl zatížen krabičkou voskovek a vyzýval návštěvníky zahrady k zanechání libovolného vzkazu. Všechny akce se děly tak nějak mimochodem, jakoby čekaly na to, až si jich někdo všimne. Neprovokovaly a končily stejně nenápadně jako začaly. Na každém pak záleželo, jestli ze sebe udělá dobrovolného diváka, nebo akce nechá kolem sebe jen bez zájmu přeplynout.

 

Sobota to byla opravdu úpalná, proto jsem z knihovny zamířila rovnou na zmrzlinu na Starówku. Plac Zamkowy byl už týden dočasným domovem 142 dvoumetrových pomalovaných medvědů ze všech koutů světa, kteří sem přijeli v rámci výstavy United Buddy Bears a vystřídali tak stáda krav, zaplavujících mnohá města před několika lety. Když jsem se skrz medvědy a davy lidí propletla k okénku se zmrzlinou a poprosila o jednu malou míchanou za čtyři złoté, paní mně s odměřeným výrazem ve tváři odpověděla, že dneska točí jen velké porce za pět. Ech, tomu se přece nedalo odolat. Radši jsem se nepídila po důvodu toho podivného protestu proti malým porcím, snad to bylo na oslavu Českého dne ve Varšavě, na který jsem měla zamířeno rovnou ze Starówky. Cestou jsem ještě potkala veselý pochod za legalizaci marihuany: „To jsou nějaký narkomani?“, ptal se mě starší pán v uniformě hlídače. „Nojo, když on ten náš premiér v novinách pořád rozhlašuje, jak kouřil trávu, tak by se to asi mělo povolit i mladejm, co?“, snažil se zažertovat na v Polsku aktuální téma „divoké“ minulosti Donalda Tuska.

 

U Palace kultury i nauki jsem vyzvedla svoji slovenskou kamarádku, kterou jsem lákala na levné pivo, pečené klobásy a mnoho slibující fakt, že Český den ve Varšavě sponzorovala firma Rudolf Jelínek. Když jsme ale dorazily do Parku Sowińskiego ve čtvrti Wola, kde se akce konala, tak jediné, co se tu dalo koupit, byla cukrová vata. Kolem pobíhaly dětičky s polskými vlaječkami a balónky, Českému dnu zřejmě konkurovala ještě jiná akce (později jsem se dozvěděla, že akce se nazývala Polska w Unii Europejskiej). Tak jsme polkly slinu a šly si poslechnout koncert. Čekaly jsme hlavně na kapelu Čechomor, jako hřeb večera. Během střídání kapel měli pořadatelé zřejmě pocit, že by se těch patnáct minut publikum nehorázně nudilo, proto na jeviště vyslali dvojici konferenciérů. Legrace to byla opravdu k popukání. Dozvěděli jsme se, že český a polský jazyk si nejsou tak podobné, jak by se mohlo na první pohled zdát a že třeba slovo „hele“ znamená polsky „jasne“. Velká novinka i pro mě. Namísto propagace krásy českých zemí však většinou mluvili o zítřejší Wielkiej Wolskiej Majówce, jež se bude v parku konat a která bude opravdu stát za to. Paní konferenciérka navíc informovala o tom, že v rámci Pikniku Promocji Zdrowia tu bude k dispozici mamografické vyšetření, a při té příležitosti pronesla krátkou přednášku na téma důležitosti této prohlídky pro ženy, jež může opravu zachránit život! Po další z veselých atrakcí, krátké vědomostní soutěži na téma Česko, v níž mohli účastníci vyhrát ekologické tašky s polskými propagačními materiály a nezbytnou polskou vlaječku, došlo konečně na uvedení „české kapely, která si v posledních letech získala velkou popularitu a která se jmenuje… hm… ehm… (rychlé nakouknutí do poznámek)…Čechomor!“ I přes toto katastrofální představení nebohých hudebníků hráli Čechomoři jako o život.

 

Večer ovšem nekončil. Zatímco moje Slovenka odešla na koncert v rámci celotýdenních juvenálií, které tu jsou v Polsku slaveny opravdu mohutně, já jsem vyrazila do města na Noc muzeí. Všude po večerním městě proudily davy lidí a já jsem hned zamířila do Etnografického muzea, kde se měla konat Straszna noc, s přednáškami, čteními a koncerty. Lidí se zde sešlo ale tolik, že všichni duchové zřejmě polekáni ulétli a z přednášek a čtení nebylo slyšet skoro nic, tak jsem si prohlédla alespoň krásnou výstavu dřevěných kapliček a křížků, kam přísná paní hlídačka naštěstí pouštěla lidi po skupinkách, takže vystavené exponáty bylo dokonce i vidět. Na další prohlídky mi už ale nějak nezbývalo sil. Podle množství lidí v ulicích jsem si spočítala, že ostatní muzea budou určitě neméně přecpaná, tak jsem se vydala jen do galerie Raster, kde probíhala akce nazvaná Noc taniej sztuki, v jejímž rámci tu měli mladí umělci prodávat svoje výtvory. Galerie ale byla buď tak rafinovaně schovaná nebo stačila do oné soboty zaniknout (nebo nestihla vzniknout), že jsem ji na dané adrese prostě nenašla. Tak jsem si koupila svoji půlnoční zapiekanku a posledním metrem jela domů. Bolely mě nohy a navíc už začínala neděle.

23. 05. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 948778 návštěv, dnes zatím 103 (5 online).