NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > UDÁLOSTI A SETKÁNÍ > Jihlavská konference tentokrát v Brně - Polské ohlasy Středoevropského diskusního fóra

POLSKÉ OHLASY STŘEDOEVROPSKÉHO DISKUSNÍHO FÓRA

Patrik Eichler

 

Pod názvem Jihlavská konference tentokrát v Brně se v jihomoravské metropoli mezi 30. březnem a 1. dubnem 2007 sešlo na tři sta historiků, politologů, novinářů, ale i studentů a zájemců z řad veřejnosti k diskusi o střední Evropě a vzájemných vztazích mezi jednotlivými jejími státy. Konferenci jako celku bych se rád věnoval na stránkách některého z nejbližších čísel Literárních novin. Zde chci shrnout příspěvek krakovského politologa Piotra Burase a připojit několik glos, které během konference zazněly na adresu našeho severního souseda.

 

V Jihlavě se po patnáct předchozích let, ještě pod názvem Jihlavská konference, konala setkání hlavně nad tématy česko-německých vztahů. Přesunem konference do Brna a jejím novým podtitulem – Středoevropské diskusní fórum – sledovali organizátoři jednak otevření diskuse většímu počtu účastníků, k čemuž je Brno jako univerzitní město jistě vhodné, jednak chtěli záměrně upozornit na středoevropský kontext česko-německého setkávání a otevřít diskusi právě i o otázkách středoevropských vztahů a spolupráce. Téma bylo formulováno u vědomí růstu politické nestability a odklonu od vedení seriózní veřejné diskuse ve středoevropských zemích. Tématicky se ale konference věnovala řadě dalších aktuální otázek včetně problémů spojených s „nekompatibilními“ výklady „společných“ středoevropských dějin.

 

Vzhledem k neúčasti polského poslance Pawła Śpiewaka (omluvil se neodkladným jednáním v Sejmu) se jediným polským vystupujícím stal krakovský politolog Piotr Buras. Jeho vystoupení v rámci panelu Iritace ve střední Evropě a jejich příčiny očima politických komentátorů se věnovalo polské 4. republice, polsko-německým vztahům i mediální reflexi politiky.

 

Piotr Buras:

 

Napětí vzniká v samotné polské společnosti v souvislosti s kroky pravicových stran po volbách na podzim 2005. Pravicové strany vedené ve vládě Právem a spravedlností (PiS) proklamovaly svou vůli uskutečnit ve společnosti mravní změny a vyhlásit 4. republiku. Proklamované změny byly spojeny se slibem „politického společenství pod liberálními vlajkami“. Tím se měla liberální 4. republika odlišovat od konzervativních vlád devadesátých let.

 

Namísto budování jednoty se dnes ale společnost štěpí na provládní a protivládní část. Nejhorší přitom je, že se podél této linie štěpí i různé profesní skupiny jako lékaři, novináři nebo učitelé. I ti cítí potřebu se vůči současné vládě vymezovat, a tak se rozpory ve společnosti ve skutečnosti zesilují.

 

Zahraniční politika je v Polsku vnímána optikou polsko-německých vztahů a tyto tenze mají vliv právě i na ni. Jistou frustraci ze vztahů s Německem ale pociťují i intelektuálové a politici, které nemůžeme podezírat z protiněmeckých nálad. Názor, že Německo nebere Polsko jako rovnoprávného partnera, totiž odsouhlasí i exprezident Aleksander Kwaśniewski. Základem této frustrace ovšem je fakt, že se za patnáct posledních let nepodařilo utvořit žádné skutečné polsko-německé partnerství.

 

Míru vzájemného nepochopení lze doložit na více příkladech. Jedním z nich může být výrok německého ministra zahraničních věcí Franka-Waltera Steinmeiera, který Polsko vyzval, aby svou ochotu konstruktivně se angažovat v rámci EU dokázalo konkrétními kroky v diskusi o evropské ústavě. Politici i komentátoři napříč názorovým spektrem tuto výzvu odmítly s tím, že ústavu přeci odmítla Francie, ne Polsko, takže dělat z ní lakmusový papírek polského postoje k EU není přípustné. Podobně dopadla i Steinmeierova výzva, aby otázka výstavby baltického ropovodu byla považována za otázku čistě technickou. Jenže právě tato stavba – bilaterálně dohodnutá mezi Moskvou a Berlínem, je v Polsku považována za výsostné politikum.

 

Druhý účastník panelu, redaktor Frankfurter Allgemeine Zeitung Steffan Dietrich, nabídl jako zlomový bod ve vztazích mezi dvěma sousedy září 2004. Polský Sejm tehdy v reakci na požadavky Svazu vyhnanců (Preußische Treuhand) schválil rezoluci, že vznese-li Svaz nějaké požadavky, bude Polsko požadovat po Německu jako státu, nikoli po Svazu, vyplacení reparací za škody způsobené během druhé světové války. V té době se všichni snažili o zmírnění napětí, které rezoluce vyvolala, „a přestože“ se PiS o uklidnění snažilo nejméně, vyhrálo další volby.

 

Podle německého novináře bratři Kaczyńští projektují představy o minulosti na dnešní situaci („ulpívají na myšlení Romana Dmowského“). Podle Diettricha už dávno neplatí, že Němci musejí usilovat o pozici hegemona Evropy. A je to naopak antikomunistická vláda bratrů Kaczyńských a jejich ministr školství Roman Giertych, kdo narušují činnost Polsko-německého sdružení mládeže. „Nesmírně jedovaté prostředí, kde politici nejsou protivníky, ale nepřáteli, kde nejde o argumentaci, ale o právo na existenci.“ Tak popsal prostředí současné polské politiky okem vnějšího pozorovatele Stefan Diettrich.

 

Vztah politiků a médií pak Piotr Buras glosoval následovně. Podle něj by „politici, když hovoří o médiích, měli být opatrnější. Média jdou po tom, co politici říkají, nemohou ale informovat o diskusích, které nikdo nevede“.

 

Na otázku Luboše Palaty P. Buras stručně zhodnotil i téma možného polsko-českého spojenectví namířeného proti Německu a Evropské unii. Jde podle něj ovšem pouze o spojenectví fiktivní, protože reálné cíle – např. polská snaha získat větší váhu v rozhodovacích procesech uvnitř EU pro větší státy – jde nutně proti zájmům České republiky.

 

Závěrem připomeňme ještě dvě věci. Několik lidí během konference připomnělo skutečnost, že organizace, zájmová sdružení ad. lidé v rámci Evropské unie jen těžko získávají polské partnery pro své projekty a že Poláci – obecně – jen neradi vyjíždějí účastnit se společných akcí za hranicemi Polska.

 

Druhým výrazným momentem, který ale přispívá k vzájemné neznalosti mezi sousedy ve střední Evropě, je faktická neexistence zpravodajství o sousedních státech, zejména na úrovni přeshraničních regionů. Šlo ostatně o téma diskutované i na jiných fórech.

 

 

Piotr Buras (*1974)

- politolog

- působí na Jagellonské univerzitě v Krakově, spolupracuje s Institutem politologických studií Polské akademie věd

- publikuje texty věnované polsko-německým vztahům, německé zahraniční politice a polské sociální demokracii

- píše do deníku Gazeta Wyborcza

 

Ackermann Gemeinde 

Program konference

Polsko-německé fórum mládeže 

O.s. Antikomplex

 

03. 04. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 981804 návštěv, dnes zatím 552 (3 online).