NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > UDÁLOSTI A SETKÁNÍ > Quo vadis, Visegrád? aneb 15 let visegrádské spolupráce

PATNÁCT LET VISEGRÁDU – A JAK DÁL?

Michala Benešová

 

Představitelé Maďarského kulturního střediska, Polského institutu v Praze, Slovenského institutu, Mezinárodního visegrádského fondu a Ministerstva zahraničních věcí ČR spojili u příležitosti 15. výročí vzniku Visegrádské skupiny své síly a 12. února uspořádali v prostorách Maďarského kulturního střediska pódiovou diskusi na téma minulosti i budoucnosti Visegrádu. Debaty se zúčastnili Magda Vášáryová, poslankyně Národní rady SR, bývalá velvyslankyně ČSFR v Rakousku a SR v Polsku, Andrzej Jagodziński, překladatel české a slovenské literatury a bývalý výkonný ředitel Mezinárodního visegrádského fondu, Csaba Gy. Kiss, kulturní a literární historik, politolog Jiří Pehe, ředitel New York University Prague, a Petr Pithart, místopředseda Senátu PČR. Celý večer moderoval René Kubášek, zástupce výkonného ředitele Mezinárodního visegrádského fondu. Pojďme se trochu ohlédnout za tím, jak diskuse nazvaná Quo Vadis, Visegrád? probíhala.

 

Která zajímavá témata během večera zazněla a jak se na nich shodli (či neshodli) jednotliví účastníci diskuse? Zmiňme se krátce o těch, která souvisejí s 15. výročím zahájení vzájemné česko-slovensko-polsko-maďarské spolupráce. 15. února 1991 byla v maďarském městě Visegrád podepsána „Deklarace o spolupráci mezi Polskem, ČSFR a Maďarskem“. Tehdy tyto země sjednotila především společná snaha integrovat se do západoevropských struktur a překonat rozdíly mezi tzv. západní a východní Evropou. Dnes, kdy jsme všichni čtyři členy Evropské unie (a téměř všichni členy NATO), se zdá, jakoby význam i reálný smysl tzv. V4 poněkud upadal. Hovořil-li Petr Pithart během diskuse o tom, že na počátku 90. let byl Visegrád ve své podstatě jakýmsi pokračováním disentu, a shodl-li se s ostatními hosty v názoru, že vstup zemí V4 do EU a NATO de facto splnil hlavní cíl prvních let vzájemné spolupráce, vyvstává otázka, kterým směrem se má snaha Visegrádu obrátit dnes.

 

Tento problém do jisté míry souvisí i s tím, jakou formu visegrádská spolupráce měla a má. Zatímco Petr Pithart ocenil fakt, že na rozdíl od jiných mezinárodních organizací není Visegrád pevně institucionalizován, Andrzej Jagodziński by naopak pevnější a provázanější struktury uvítal, což podpořil i Jiří Pehe. A nebyl to zdaleka jediný bod, na nějž měli jednotliví účastníci diskuse poněkud odlišný náhled. Posluchač obeznámený s polskými debatami na toto téma jistě zachytil i drobné nuance týkající se „středoevropské terminologie“ – zatímco A. Jagodziński spatřuje jednu z aktuálních úlohu Visegrádu v poskytnutí jakéhosi know-how pro středovýchodní Evropu, Csaba Kiss hovořil o fenoménu Visegrádu jako o znovuobjevení střední Evropy.

 

Na tom, že i přes mnoho odlišných postojů k nejrůznějším žhavým otázkám evropské politiky a přes rozdílné zájmy jednotlivých zemí máme mnoho společného (a opravňuje nás to tedy k užší spolupráci), se shodli všichni – na tom, jak velký je vlastně onen středoevropský region, jehož zájmy se snažíme hájit, už nikoli. Jiří Pehe zastává tezi, podle které jsou organickou součástí tohoto regionu rovněž Rakousko a Slovinsko, a v rozšíření spolupráce právě o tyto státy vidí jistou možnost, jak současný Visegrád oživit. Na opačném názorovém pólu stojí Madga Vášáryová, která během debaty upozornila na to, že např. právě Rakousko bylo v rámci Evropy silně proti vstupu států V4 do EU, dodnes jim neotevřelo svůj pracovní trh apod. Navíc je podle ní spolupráce v rámci programu V4 + v současné době postačující. Petr Pithart připojil rovněž téma komunistické minulosti zemí V4, která podle něj nepřestává být pro naše státy klíčová ani po více jak patnácti letech, ba naopak je dnes až nešťastně exponována.

 

Jak tedy v rámci Visegrádu pohlížíme jeden na druhého? Do jaké míry jsme s to se shodnout – a jak moc silné jsou případné vzájemné antagonismy? Magda Vášáryová hovořila o „česko-polské otázce“, která se podle ní táhne již od dob Boleslava Chrabrého, i o vzájemné nedůvěře panující mezi Slováky a Maďary – ale snad právě proto považuje fakt, že i přesto spolu dokážeme komunikovat a spolupracovat, za „nejvyšší hodnotu“, kterou Visegrád představuje. Slova „neznáme se navzájem“ se v průběhu večera opakovala snad až příliš často. I to možná vystihuje současný visegrádský paradox – snahu spolu komunikovat, poznat se a pochopit na straně jedné a vzájemné spory, rozdílné zájmy a národní stereotypy až předsudky na straně druhé...

 

Podíváme-li se na Visegrád dnes, možná bude výsledný obraz poněkud rozpačitý. Jiří Pehe to vyjádřil slovy, podle nichž Visegrád po vstupu svých členů do Evropské unie stůně a momentálně spíše vyzařuje cosi negativního směrem k západní Evropě, než aby se konstruktivně zapojil do debaty o její budoucí podobě. Především v Polsku podle něj zájem o společnou iniciativu ochabl a Polsko má dnes, jako svého druhu evropská mocnost, jiné, vlastní zájmy. Andrzeje Jagodzińského, dlouholetého významného podporovatele visegrádské spolupráce, jeho slova o tom, že Polsko dnes představuje problém nejen v rámci Visegrádu, ale v rámci celé Evropy, rozhodně neurazila – na otázku, jaké má tedy Polsko vlastně zájmy, odpověděl prozaicky: Polsko má spíše než zájmy fobie (protiněmecké, protiruské...). Nejen tam dle něj vítězí populismus a svého druhu re-nacionalizace, jak to vyjádřila M. Vášáryová. Ostatně odlišné zájmy jednotlivých zemí (a možná především právě Polska) jsou dobře patrné např. v jednání o rozpočtu EU nebo při diskusích o tzv. evropské ústavě. To vše dnešní Visegrád oslabuje...

 

...jak tady v takové situaci zabránit tomu, aby se dnes už tak dosti formální a, spíše než konstruktivní, mediálně vděčná spolupráce (jak jsme ostatně mohli nedávno, během setkání hlav států V4 v Lánech, sledovat i u nás) nestala pouhou povinností se každoročně sejít, případně uspořádat nějakou konferenci či mezinárodní setkání? Účastníci diskuse v Maďarském kulturním středisku (snad až na poněkud skeptického Jiřího Pehe) se shodli na několika společných cílech, o jejichž splnění by měla Visegrádská čtyřka v blízké budoucnosti usilovat. Je to především prohloubení znalostí o sobě navzájem a poznání se navzájem. M. Vášáryová v této souvislosti zmínila i podle ní nesmírně důležitou spolupráci historiků ze všech čtyř zemí – právě ti mohou významně přispět k odbourávání nejrůznějších mýtů. Vzájemná multilaterální spolupráce však může vést i k dalším cílům: pomoci na „naší“ východní hranici (nejen běloruské opozici), ale i na západním Balkáně; postupovat společně v záležitostech bezpečnostní či energetické politiky; pečovat o Visegrádský fond a podporovat nejrůznější kulturní či vědecké projekty; rozvíjet vzájemnou diplomatickou spolupráci, která je dnes možná nejhmatatelnějším výsledkem Visegrádu, předávat si navzájem zkušenosti a informace; jednat o přijetí tzv. evropské ústavy, jež je podle názoru M. Vášáryové nezbytnou podmínkou pro případné rozšíření EU dále na východ.

 

Zda to však bude (či může) stačit k tomu, aby tyto čtyři země a jejich představitelé opět našli společnou řeč a byli schopni dostatečně prosazovat společné zájmy v rámci EU, k tomu se jednotliví hosté příliš vyjádřit nechtěli... I to lze považovat za důkaz jistých rozpaků, do nichž se v poslední době Visegrádská čtyřka ponořila.

 

V závěru diskusního večera proběhla prezentace knihy The Visegrad Group – A Central European Constellation (ed. A. Jagodziński, Bratislava 2006), vydané Mezinárodním visegrádským fondem právě u příležitosti patnácti let vzájemné spolupráce. Můžete v ní najít eseje mnoha významných osobností tak či onak spjatých s Visegrádem, „otců zakladatelů“, jak prohlásil Andrzej Jagodziński, ale i jeho dnešních představitelů a příznivců (např. V. Havla, T. G. Ashe, J. Dienstbiera, A. Göncze, M. Žantovského, J. M. Barossa, z Poláků T. Grabińského, L. Wałęsy, A. Michnika, T. Mazowieckého A. Kwaśniewského aj., ale třeba také Z. Brzezińského).

 

Více o knize The Visegrad Group – A Central European Constellation (knihu zde mj. najdete ve formátu .pdf)

Oficiální stránky Visegrádské čtyřky

 

 

18. 02. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 1012471 návštěv, dnes zatím 225 (1 online).