NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > KULTURA > V labyrintu Bruna Schulze

V LABYRINTU BRUNA SCHULZE

Michala Benešová


Literární dílo polského spisovatele Bruna Schulze (1892–1942) je u nás velmi dobře známé, Schulz však nebyl jen literátem, ale také výjimečně nadaným malířem a kreslířem. Nyní máme možnost seznámit se podrobněji i s jeho výtvarnou tvorbou. V Praze v Galerii Millennium byla 10. května otevřena výstava originálních Schulzových kreseb a kopií jeho grafik pod názvem V labyrintu Bruna Schulze. Jedná se o druhou část rozsáhlejšího projektu – již od konce března jsou v Polském institutu v Praze k vidění obrazy, kresby, plakáty a fotografie předních polských výtvarníků věnované osobnosti Bruna Schulze. Celou výstavu připravil Jan Bończa-Szabłowski ve spolupráci s Maciejem Starczewským, prezentována byla již např. v Krakově, Lvově či Oděse. V Praze se koná v rámci Roku s židovskou kulturou a za přispění Židovského muzea v Praze.

 

Výstava vznikla pod záštitou snad nejvýznamnějšího polského „schulzologa“ Jerzyho Ficowského, který se však otevření pražské expozice již nedočkal, zemřel 9. května. Sluší se zde připomenout tuto výjimečnou osobnost polské literatury – Ficowski byl nejen výborným znalcem Schulzova díla, ale také uznávaným básníkem, překladatelem či propagátorem romské kultury. Sám byl Schulzem fascinován téměř šedesát let, o jeho tvorbě hovořil jako o „mýtu všech mýtů“ a právě díky němu dnes známe detaily Schulzovy biografie. Ficowskému se také podařilo shromáždit na čtyřista Schulzových kreseb a grafik, především však všem pozdějším zájemcům o Schulzovo dílo otevřel dveře do tohoto zvláštního, nesmírně barvitého a inspirativního světa.

 

V čem jsou Schulzovy kresby a grafiky výjimečné? Jistě v nich lze nalézt jisté vlivy secese či symbolismu, Schulz byl však vždy nadmíru originální – výtvarní kritici často upozorňují na jeho precizně vedenou linii: „Je pro něj charakteristická čára, která nejenže definuje skutečnost obrazu, ale současně určuje duchovní vztah tvůrce k předmětu. Vyjadřuje to, co se nedá vylíčit. Schulzova čára je hustá a těžká jako atmosféra prezentovaného světa“, píše Halina Kasjaniuk. Schulzovo výtvarné dílo se dochovalo pouze z části, mnoho z něj se ztratilo v jeho rodné ukrajinské Drohobyči za 2. světové války, během níž také sám Schulz (jako žid) zahynul. Kromě častého motivu drožek či kočárů a židovských motivů zobrazuje většina kreseb ženy. Ženy, okouzlující i kruté, jsou objektem autorovy touhy, jsou smyslným erotickým symbolem, jakýmsi idolem, k němuž muž vzhlíží a jenž adoruje. Když se na Schulzovy kresby podíváme blíže, nemůžeme se ubránit dojmu, že jsme se ocitli ve světě podivné, až masochistické erotiky. Dominantní ženské postavy zaujímají centrální, obvykle vertikální pozici, jsou nahé nebo alespoň smyslně obnažují své nohy, jsou nápadně větší než postavy mužské. Ty se naopak krčí u země, v ponížené pozici, bývají deformované, někdy jsou dokonce napůl zvířaty. Žena je pro ně nedosažitelnou touhou, jakousi modlou, předmětem perverzního uctívání (ostatně sám Schulz pojmenoval soubor svých kreseb Kniha modloslužebná). Je však třeba dodat, že ponížení mužů v Schulzových kresbách je dobrovolné, je zdrojem trýzně, ale i rozkoše. Je nepochybně zajímavé, že podobné masochistické rysy se mnohem výrazněji projevují právě v Schulzově výtvarném díle než v jeho povídkách a že jsou možná překvapujícím protipólem osobnosti Bruna Schulze, který byl podle svědectví přátel a příbuzných člověkem velmi plachým a uzavřeným.

 

Schulzova literární tvorba je svým způsobem mýtem, je naplněna snovou a mytickou imaginací. Vše se v ní odehrává v prostoru slova, řeči, poezie; vyprávění se stává doslova tvůrčím aktem stvoření. Poezie je pro Schulze skutečnou sakrální činností, jež aktualizuje a regeneruje mýtus – a podobně vnímá i výtvarnou tvorbu. I tady nahlíží svět z neobvyklých perspektiv, narušuje „realistické“ zákonitosti našeho světa, bourá běžné hranice času a prostoru i naše běžné představy o pravděpodobnosti či pravdivosti věcí. Deformuje tvary a podoby věcí a umožňuje neustálou přeměnu jedněch forem v jiné. Ficowski mluvil o „fermentaci hmoty“ – jako by podstatou světa bylo právě to nezachytitelné, ona neustálá proměna a fluktuace, jako by se svět dal zobrazit jen mnohoznačnou mozaikou, jen náznaky a fragmenty, vírem symbolů a metafor, který už se nachází vlastně za hranicí běžných slov či obrazů.

 

V Galerii Millennium jsou kromě kreseb a kopií grafik k vidění také zmenšené reprodukce fresek, které Schulz vytvořil v r. 1941 „na zakázku“ důstojníka gestapa Felixe Landaua jako výzdobu pokojíku jeho dětí (pravděpodobně šlo o ilustraci k pohádkám). Tyto malby nedosahují úrovně a originality jeho kreseb, jsou však nesmírně cenným dokladem Schulzova malířství a také předmětem polsko-ukrajinsko-izraelských sporů, neboť fresky byly za podivných okolností převezeny z Drohobyče do jeruzalémského Institutu paměti Yad Vashem. Tento fakt dobře ilustruje obrovskou vlnu zájmu o Schulzovo dílo, jež se zejména v posledních desetiletích rozpoutala. Část z jeho děl se patrně nedochovala, takže každý podobný nález vzbuzuje velký zájem badatelů i čtenářů. Ty láká Schulzova originální poetika přetvářející „reálný“ svět ve svět fantastický, mytický, kde se proplétají různé časoprostorové dimenze a který nám nabízí možnost vidět věci mnoha způsoby. V jeho povídkách takto nahlížíme svět očima dětského hrdiny, v kresbách zase očima muže, jehož pohled na svět deformuje svérázná erotická fantazie, ale i humorný, jemně ironický pohled na sebe samého, potažmo na celý mužský rod. Je zajímavé povšimnout si kontrastu mezi Schulzovými povídkami, kde dětský hrdina obdivně vzhlíží ke svému otci, který sice trpí duševní poruchou, ale v očích svého syna je hrdinou a obrovskou autoritou, a jeho kresbami, kde už dospělý muž toužebně, poníženě a trochu bázlivě vzhlíží k ženě mající až démonické rysy. Možná pro její nedosažitelnost se Schulz tak rád vracel do krajiny dětství, do „geniální epochy“, jak říkal, která pro něj byla návratem k mytickým kořenům člověka a místem, kde lze svět nejen poznávat, ale také ho dotvářet či přetvářet. Toužil vtiskávat věcem svou vlastní „schulzovskou“ podobu. O tom, jak se mu to v kresbách a grafikách podařilo, se můžete v Galerii Millennium přesvědčit do 11. června.


Text vyšel v Literárních novinách 21/2006

10. 05. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 865155 návštěv, dnes zatím 323 (1 online).