NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > LITERATURA > Gombrowiczova válka vyhlášená ručníku (W. Gombrowicz: Posedlí)

GOMBROWICZOVA VÁLKA VYHLÁŠENÁ RUČNÍKU

Michala Benešová

 

Není tomu tak dávno, co konečně vyšly české překlady stěžejních románů Witolda Gombrowicze - Kosmos a Trans-Atlantik. Nyní se před námi otevírají i dlouho utajované šuplíky skrývající texty psané jaksi na okraj. Ne vždy však víme, co si s nimi počít.

 

Po Našem erotickém dramatu, souboru španělsky psaných črt a úvah o propastech mezi mužským a ženským světem, který nedávno vydala Revolver Revue, vychází nyní dlouho zapomenutý román Witolda Gombrowicze Posedlí. Osudy tohoto díla si vyžadují alespoň drobné přiblížení. K Posedlým se Gombrowicz dlouho nehlásil. Román totiž vycházel od 4. června roku 1939 na pokračování ve dvou nepříliš intelektuálně profilovaných polských denících a autor se skrýval pod pseudonymem Zdzisław Niewieski. Gombrowicz záhy odjel do Jižní Ameriky a tisk románu poznamenal začátek války. Gombrowicz v Argentině zůstal, román v novinové podobě byl sice dotištěn, ale nedoputoval již do polských knihoven. Rukopis zmizel neznámo kam a text románu byl dlouho pokládán za ztracený. Najít se jej podařilo až na začátku sedmdesátých let. Posedlí jsou dílkem odlehčeně dobrodružným, nesledujícím žádné umělecky náročnější cíle.

 

Obecně se soudí, že šlo o jakousi průzkumnou črtu sloužící Gombrowiczovi k otestování nosnosti některých motivů. Vyprovokován přátelským popichováním Tadeusze Dołęgy-Mostowicze, autora četných „lehčích románů", sepsal - patrně i s vidinou finanční satisfakce - knihu, která se vymyká všemu, co kdy vytvořil, ale zároveň je nenápadně, leč přesto autenticky gombrowiczovská.

 

Makabrózní honba za tajemstvím

Už se samotným žánrovým vymezením Posedlých se ocitáme na tenkém ledě. Gombrowicz si byl velmi dobře vědom, co je klíčem k úspěchu u méně náročných, zato však početných čtenářů. Napínavý příběh plný dějových odboček využívající známých a zažitých vzorců a forem, budící trochu strachu a trochu dojetí. Proto v něm snadno odkryjeme motivy i syžetové postupy notoricky známé z dlouhé tradice nejen červené knihovny nebo kriminálních příběhů, ale zejména literatury hrůzostrašné - černého nebo gotického románu, chcete-li. Příběh disponuje celou řadou rekvizit, na které jsme zvyklí: tajemný hrad uprostřed bažin, kde sídlí neidentifikovatelné zlo, tajné podzemní chodby, nadpřirozené síly, v tomto případě vtělené do zlověstně vibrujícího ručníku pověšeného ve staré hradní kuchyni, šílený šlechtic, rodové prokletí i dávno ztracení potomci. K tomu si přidejme kriminální zápletku točící se kolem vraždy postaršího boháče a ústřední milostný příběh dua mladých hrdinů, samozřejmě komplikovaný nerovnoprávným společenským postavením zasnoubené dívky šlechtického původu a mladého tenisového trenéra z chudých vrstev. To vše přikrášleno arzenálem dobových fenoménů - od módy spiritistických seancí po fascinaci tenisovou hrou, kterou Gombrowicz popisuje s nadšenou precizností.

 

Nehledejme tu však rafinované převracení pravidel žánrů, v jejichž mantinelech se Gombrowicz pohybuje. Specifické místo v autorově tvorbě zaujímají Posedlí i proto, že Gombrowicz sice k těmto schématům přistupuje s odstupem a s ironickým humorem (proto není láska romantická a příběh děsí pramálo), ale pro potěchu čtenářů zachovává vnější rámce a kulisy gotického románu a spokojí se protentokrát s pouhým „nahlodáním" formy. Její poctivé základy však zůstávají na svém místě. Svědčit o tom může i závěr románu - racionální vysvětlení veškerých záhad a tajů (jak velí tradice strašidelných příběhů od dob Hoffmannových) je příliš ploché a nepřinese žádný fascinující zvrat, jaký bychom od Gombrowicze očekávali. Vyhlásil sice válku gotickému ručníku, avšak ohled na adresáta příběhu (a v tom tkví klíč k porozumění tomuto experimentu) jej donutil držet se nezvykle při zemi.

 

Nebýt širšího kontextu dalších Gombrowiczových děl, s nimiž lze srovnávat, nestáli by Posedlí opravdu za mnoho. Čistě řemeslně se z dobového průměru dobrodružného čtiva bezpochyby vymykají a jistou půvabnou čtivost jim dodnes nelze upřít. Žánr gotického románu tu sice nenápadně přechází v grotesku, ale zatímco jinde zahazuje Gombrowicz veškeré románové a žánrové konvence, tady zkouší, zda se jich dokáže držet. Posedlé je tak dnes třeba číst především intertextuálně. Zejména ústřední milostný motiv, zakázaná, protože společensky nepřijatelná láska, přiláká pozornost znalců Gombrowiczových děl. Láska možná není tím nejpřiléhavějším označením jakési posedlé, živočišné, kruté a temné až zvrácené touhy, jíž jsou k sobě dvě cizí bytosti nemilosrdně přitahovány a kterou známe například z Kosmosu. Z jinak šablonovitého světa Gombrowiczovy prózy vyčnívá svou živelností a nespoutaností. Podobně známé nám bude připadat hermeneutické vnímání světa jako šifry, kde může i ten sebemenší detail nabýt nečekaného významu. Hrdinové Posedlých se zaplétají do svých vlastních vývodů, ztrácejíce kontakt s realitou.

 

Vyžívají se ve vědomí, že je kdosi pozoruje (a v Posedlých bedlivě sleduje každý každého), jako by je obsesivní touha podlehnout cizí vůli vedla k odhalování toho nejtemnějšího, co si v sobě skrytě nesou. Skutečnost, že existuje divák, který je pozorně sleduje, je nutí přebírat nejrůznější role. Proto jsou hrdinové Posedlých podobně patologičtí jako postavy z jiných Gombrowiczových románů, ačkoli je v tomto případě poněkud brzdí pravidla dobrodružné literatury, která musí čtenáře přilákat - nikoli odradit.

 

Podobný výlet do tajů populárních žánrů si vyzkoušeli i mnozí jiní polští autoři. Málokdo ví, že nositel Nobelovy ceny za opus Sedláci Władysław Reymont, sám proslulé médium, vytvořil svého času modernisticky pochmurné dílko Upír, nebo že básník Julian Tuwim je rovněž editorem antologie Polská fantastická novela. Zdá se, že vzorce populární prózy a hra se žánry se snaží vyvést ze slepé uličky i současnou polskou prózu... Zasadit s ohledem na Posedlé Gombrowiczovu tvorbu i do tohoto kontextu proto není marným pokusem. 

 

Witold Gombrowicz: Posedlí.

Přeložila Helena Stachová. Argo, Praha 2009, 337 stran.

 

Text vyšel v Literárních novinách 16/2009.

 

26. 04. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 948778 návštěv, dnes zatím 103 (3 online).