NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > LITERATURA > Prázdná bublina Doroty Masłowské (D. Masłowska: Královnina šavle)

PRÁZDNÁ BUBLINA DOROTY MASŁOWSKÉ

Michala Benešová

 

Recenzent, který přes nadšení mnohých polských čtenářů i kritiků trpí nad druhou knihou mladé prozaičky Doroty Masłowské jistými pochybnostmi, sám sebe tak trochu odsuzuje k výtkám, že za veškeré rozpaky může jeho vlastní zkostnatělost a upjaté lpění na vznešené polské literární tradici. Budiž, přesto se můžeme odvážit.

 

Dorota Masłowska již ve svém debutu, románu Červená a bílá, ukázala, že dokáže své čtenáře uhranout jazykovou ekvilibristikou a formálními hrátkami. Přesně to je nejúdernější zbraní i její druhé, tentokrát výrazně rytmizované prózy Královnina šavle. Ostatně i originální název Paw królowej je složitě přeložitelnou slovní hříčkou, neboť „paw“ je v polštině nejen páv, ale i hovorový výraz pro méně poetické „hození šavle“. Ale přes všechnu chválu její lingvistické odvahy je třeba položit otázku: co dalšího Královnina šavle nabízí?

 

Bohužel, podnětného nepříliš. Již v Červené a bílé nás autorka zavedla do drsného prostředí sídlištní mládeže a promlouvala k nám řečí značně neučesanou. Po třech letech v nové próze špinavé ulice a groteskně obyčejné, záměrně loutkovité postavy neopouští. Tentokrát se ocitáme uprostřed varšavské Pragy, nechvalně proslulé šedivé čtvrti, v jejíchž kulisách sledujeme výstupy ze životů několika figurek, které (v představách autorky) drtí každodenní tlak mediální reality a popkulturních nároků. Jsou stejně tak směšné, banální, ale i papírové jako postavy ze seriálů, které k nim denně promlouvají, záměrně mají budit dojem karikatur, avšak – nejspíš již nezáměrně – jim ani jejich karikovanou existenci nelze příliš uvěřit. Patricie Cantzová, „co byla jako čuba a měla prasečí ksicht“, se prohnanému mediálnímu producentovi Šimonovi hodí právě pro svou výstřední ošklivost, probouzející v době módní pseudocharity nejnižší lidské pudy. Poslední záchranou vyhasínající kariéry zpěváka Stanislava Retra se zdá být šíření bulvárních drbů o jeho homosexualitě a příslušnosti k zednářům, prodavačka Kateřina Lapková sní za pultem pekařství o životě jako z televize. K tomu všemu do děje zavítá i parodické alter ego samotné autorky, MC Doris, která sedí doma, vychovává dítě, tiše závidí svým slavnějším kolegům a – v jednom z mála zajímavých motivů knihy – v závěru vyzrazuje, kterak na zakázku sepisuje potupné hip-hopové frašky.

 

Masłowska v rozhovorech často podotýká, že kdyby měla napsat literární banalitu typu: „Šel ulicí, smrákalo se“, usnula by nad klávesnicí. Nehledala tedy nové literární téma, hledala formální výzvu. Těžko říct, zda mediální nálepku „první polský hip-hopový román“ vymyslela ona nebo její vydavatel, horší je, že originálního nápadu se autorka (snad i logicky) nedokáže držet po celých téměř sto padesát stránek. Kde si nevystačí s hip-hopovým rytmem, přidá trochu slangu, pouliční vulgarity, reklamních hesel, anglických pokřiků, vyumělkované parodie spisovného jazyka či syntaktických přesmyček. Snaha držet se zvoleného stylu je však často křečovitá – kde slova váznou, pomůže si rýmovačkou nalezenou za každou cenu, a tak se už na jedenácté straně (v českém překladu) setkáme s odstrašujícím rýmem láska-páska. Textu však ani nejde uvěřit, že se jedná o důmyslný výsměch a absurdní hru se zrcadlem nastaveným modernímu mediálnímu newspeaku. Na to je literární útvar Masłowské příliš slabý, žádnou konfrontaci s jiným úhlem pohledu na realitu totiž nenabízí, ani k němu neprovokuje. Libuje si naopak v až banálním moralizování, které zachraňuje (respektive zastírá) jen rozhoupaný rytmus „královniny písně“. Ostatně neumělých veršíků („Byla jednou jedna zlatá ryba, řekni, Patrišice, kde se stala v kráse chyba, žil jednou jeden Řehoř a měl kyj, řekni, kdo ti udělal takovej ryj.“) nebo poněkud levných provokací („Jenže co kdyby k tobě Kristus v přestrojení za Patricii přišel a udělat to chtěl?“) najdeme v knize celou řadu. Chyba přitom rozhodně není na straně českého překladu – Barbora Gregorová si s textem poradila bravurně, velmi vnímavě se drží originálu a autenticky tlumočí jeho specifickou atmosféru.

 

Na druhou stranu, nesmíme zapomínat, že jakkoli českého čtenáře už hovorová vulgarita překladu nemůže ničím překvapit, v Polsku vzbudila Dorota Masłowska o mnoho větší pozornost – mezi mladými prozaiky byla první, kdo tak odvážně a přímočaře vpustil nespisovnou mluvu do jazykově tradičně uhlazených vrátek polského románu. I z potenciální přednosti se však rychle může stát klišé, nenabízí- li více než neustálé variace sebe sama. Nápaditost jejího rytmizovaného a rýmovaného jazyka jistě zaujme, ale čtenáři může být nakonec zatěžko prokousat se monotónním textem až do konce. Příběhu chybí patrná linka, která by jednotvárnost stylu kompenzovala.

 

Chceme-li se držet srovnání s hip-hopem, nelze než podotknout, že text Masłowské je podobně povrchně líbivý, ale pod rytmicky se odlupující slupkou často i podobně prázdný. Co se nám autorka vlastně pokouší sdělit? Že světem vládnou komerční zájmy? Že kdo se nepodřídí pravidlům showbyznysu, neuspěje? Že před mediální realitou dneška nedokáže člověk utéct? A že je to realita navýsost falešná? Těžko cokoli z toho popřeme, ale těžko nás dnes podobnými tvrzeními kdokoli překvapí. Úderná není ani autorčina snaha o provokaci a protest mládí, na to je Královnina šavle paradoxně příliš konvenční. Mediálně nafouknutá bublina mladistvého protestu vůči zdegenerovanosti dnešního světa splaskne záhy, nezachrání ji ani sebeironické poznámky MC Doris, že „onen slabý text byl naším záměrem“.

 

Problém Královniny šavle tedy není v nepoetičnosti zobrazovaného světa nebo v neskrývané vulgaritě textu. Ta totiž nemusí apriorně odrazovat. Tady se nám ostatně nabízí srovnání s Chlípnicemi Michała Witkowského, které známe i u nás a kterým Královnina šavle sebrala předloňskou polskou cenu Nike. Witkowski nepíše o nic jemněji, volí téma ještě provokativnější. Jeho obrazy špinavých vratislavských ulic před dvaceti lety a zženštilých „tetek“ žijících zašlou slávou té nejnižší společnosti však mají sílu nejen plastického obrazu doby, ale nabízejí řadu různých interpretací a vedou své čtenáře nápaditými stezkami. V textu Královniny šavle naproti tomu nezůstává o moc víc než několik banálních životních příhod, ploše načrtnutých figur a koňská dávka postmoderních klišé. Jednotvárností jazyka i jeho rytmu pak ztrácí i groteskní výsměch dnešní popkultuře na ostrosti.

 

Dorota Masłowská: Královnina šavle. Přeložila Barbora Gregorová. Agite/Fra, Praha 2008, 142 stran.

 

Text vyšel v Literárních novinách 38/2008.

 

29. 09. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 985575 návštěv, dnes zatím 520 (1 online).