NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > LITERATURA > Člověk v zrcadle Gustawa Herlinga-Grudzińského

ČLOVĚK V ZRCADLE GUSTAWA HERLINGA-GRUDZIŃSKÉHO

Michala Benešová


Gustaw Herling-Grudziński (1919–2000) je jednou z výjimečných postav polské literatury 20. století, ostatně ani v Čechách není spisovatelem neznámým, z jeho rozsáhlého díla už bylo mnohé přeloženo do češtiny. Část jeho deníků z přelomových let 1989–1992 vyšla v roce 1995 – zůstalo však u svazku jediného. Do rukou českého čtenáře se tak až nyní, s odstupem více než deseti let, dostává alespoň výběr ze všech osmi dílů Deníku psaného v noci, jenž uspořádala a přeložila Helena Stachová.

 

Herling-Grudziński si psal jakýsi soukromý deník již od konce války, ale jeho „veřejnou“ verzi začal publikovat až počátkem 70. let, po smrti dalšího významného Poláka Witolda Gombrowicze, v jehož pravidelných zápiscích v emigračním časopisu Kultura se rozhodl pokračovat. Herling se v Deníku psaném v noci snaží vystihnout atmosféru doby, o které píše, pečlivě buduje portrét, jakési panorama společensko-kulturního života (nejen) Polska 70.–90. let 20. století. Stránky Deníku tak zaplňují reflexe aktuálního společensko-politického a kulturního dění v Polsku i jinde v Evropě i hlubší úvahy o povaze a podstatě totalitní moci, polemiky s významnými spisovateli a intelektuály (např. spor s Czesławem Miłoszem o „diagnózu“ moderní společnosti), jakési zápisky z četby, postřehy z oblasti výtvarného umění, které bylo Herlingovým velkým koníčkem, autokomentáře vlastní tvorby, zamyšlení nad osudy emigrantů i ryze osobní vzpomínky.

 

Ne nadarmo Stránky z Deníku psaného v noci uvozují Herlingova slova o „magické“ a inspirativní Praze – překladatelka v doslovu uvádí, že z originálu vybírala hlavně ty pasáže, jež mohou být zajímavé pro českého čtenáře. Je to volba pochopitelná, především proto, že Deník psaný v noci není souvislým komentářem posledních třiceti let minulého století, je spíše pestrou mozaikou nejrůznějších glos, polemik, postřehů a poznámek. Mnohé z těchto úvah vyžadují k plnému porozumění dobrou znalost polské kultury a historie – a právě části věnované dobovým politicko-společenským sporům, které jsou již namnoze záležitostí minulosti a především nejsou vždy zcela srozumitelné a nejspíš ani lákavé pro českého zájemce, ponechává Stachová záměrně stranou. Velký prostor je naopak věnován „českým tématům“, především literárním a kulturním – Herlinga fascinuje „Praga magica“, mnohokrát se zmiňuje např. o Kunderovi a silně s ním polemizuje. Vyzdvihuje jeho Žert, který považuje za vynikající, pak však Kunderovi vytýká stále výraznější sklouzávání k banálnosti, prázdné manifestaci vlastního „já“ a, jak říká, prasečinkám. Často konfrontuje Kunderu s oblíbeným Kafkou, který byl pro Herlinga také výrazně českým fenoménem. U Kafky zdůrazňoval především hluboký religiózní a až metafyzický rozměr jeho tvorby, na Kunderovi mu zřejmě naopak nedostatek tohoto duchovního rozměru vadí, možná ho však jen při svém nepochopení pro čistě fikční literaturu a nespoutanou imaginaci nebyl schopen hledat a odhalit.

 

Stránky z Deníku psaného v noci jsou tedy zaměřeny spíše na Herlingovy literární a obecně kulturní úvahy, přesto si z nich můžeme udělat poměrně dobrou představu o tom, která témata jsou pro něj klíčová, neboť ta nevztahuje pouze na umění, ale i na problematiku politickou či historickou. Literatura pro něj nebyla jen záležitostí imaginace, pouhou fikcí nebo snad únikem před životní realitou, byla reflexí světa, ve kterém žijeme. Proto volil formu deníku, možná spíše jakési kroniky, kterou rozhodně nepovažoval za okrajový žánr. Naopak, pro autora s duší esejisty a publicisty, jakým Herling-Grudziński je, byl právě deník nejautentičtější formou výpovědi. Zajímají ho přitom otázky zla v člověku, základních morálních a mravních hodnot, historické paměti. Hlavním tématem mu je člověk jako myslící a cítící lidská bytost, jež je však zároveň součástí univerzálního lidského společenství a také za něj nese určitou odpovědnost. Moderní civilizace podle něj musí stát na pevných a neporušitelných mravních zásadách respektujících lidskou důstojnost a svobodu, tyto hodnoty by přitom měly zavazovat člověka za všech okolností, chce-li zůstat lidskou bytostí a nestat se zvířetem. Měl odvahu zabývat se tématy, která se dotýkala bolestných hříchů naší doby. Mnohdy jsou jeho soudy ostré a nekompromisní, mnohdy jako by neměl pochopení pro lidskou slabost, Herling-Grudziński je však jedním z mála autorů, kteří si podobné výroky mohou dovolit – sám si prošel sovětským lágrem, celý život aktivně bojoval proti komunismu a fascinací jím, i za cenu nucené izolace od své vlasti. Tento postoj se odráží i v Deníku. Ten je vlastně jedním velkým dialogem či polemikou s názory jiných i s dřívějšími názory vlastními. Je ale i dialogem se zlem naší doby v podobě různých ideologií a násilí na člověku. Právě myšlenka, že toto zlo nesmíme izolovat, ale musíme naopak poznat mechanismy jeho fungování a tak ho porazit, je aktuální dodnes.

 

Z dnešní perspektivy už můžeme alespoň částečně posoudit, v čem měl Herling-Grudziński pravdu a ve kterých soudech se naopak mýlil. Ani proměna střední Evropy před šestnácti lety sice mnohdy nepomohla nápravě našeho pokrouceného svědomí, podobná konfrontace však může být velmi přínosná i dnes. Deník je dobrou volbou, chceme-li číst literaturu, která nás vyzývá k zamyšlení a hledání vlastních argumentů, která občas trochu provokuje nebo díky které se můžeme dozvědět něco sami o sobě, třeba i srovnáním s pohledem Poláka žijícího v emigraci. Deník navíc není pokusem o abstraktní myšlenkový systém, je hluboce zakořeněn v osobní zkušenosti svého autora. I vzhledem k tomu by však možná stálo za úvahu angažovat některého z českých polonistů věnujících se moderní polské literatuře, aby knihu doplnil fundovaným esejem, který by čtenáři poskytl potřebné (i faktografické) pozadí k pochopení Herlingovy tvorby, které tento výbor sám o sobě nemůže poskytnout. Podobně by knize slušel přinejmenším jmenný rejstřík. Přesto má cenu Stránky z Deníku psaného v noci číst, nejen jako originální kroniku konce 20. století, ale i jako určitý protipól „postmoderní“ literatury, která jen s obtížemi hledá své hodnoty a vnitřní řád.


Gustaw Herling-Grudziński: Stránky z Deníku psaného v noci . Nakladatelství Franze Kafky, Praha 2005. ed. Člověk v zrcadle. Vybrala, přeložila a doslov napsala Helena Stachová.


Text vyšel v Literárních novinách 16/2006.

03. 10. 2006

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 981040 návštěv, dnes zatím 426 (4 online).