NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > LITERATURA > Čelist fotoaparátu hryže obrazy (A. Zagajewski: Vítr ve větvích)

Čelist fotoaparátu hryže obrazy

Adriana Semlová

 

Vydala jsem se po cestě s mnoha křižovatkami, kterou mi otevřela sbírka básní polského autora Adama Zagajewského. Výbor z tvorby nazvaný Vítr ve větvích zahrnuje básně z let 1982 až 1999. Jednotlivé oddíly se jmenují Dopis. Óda na mnohost, Jet do Lvova, Plátno, Ohnivá země a Touha. Trefné názvy jednotlivých částí prostupují celou sbírkou a jejich atmosféra minulosti a vzpomínek přesahuje dneškům do dnešních dob. Nejedná se ve své podstatě o soubor básní, spíše o průřez básníkovy tvorby.

 

Básnická sbírka se skládá z několika pater nálady, nočních můr a prožitků. Jednotlivé básně Zagajewského vypráví každou větou příběh, který dokážou pochopit jak lidé žijící na druhém konci světa, tak také lidé, kteří podobný příběh prožili. Každá metafora svou nadčasovostí přesně vystihuje situace a pocity nejen jednotlivce, ale například i otázky celého národa. Jednou z vrstev, která sbírkou prostupuje spíše v pozadí, je politika spjatá s minulostí. Autor několikrát poukazuje na způsob řešení mezinárodních problémů skrze slovo, nikoli násilnostmi a útiskem.

 

Hlavní motiv všech básní, nehledě na rok vydání, se stále vrací k pomíjivosti času. Budoucnost se zrodila z nevymazatelné minulosti, která věří ve změnu a pokrok k lepšímu. Nejisté zítřky prosvítají nadějným plamenem skrze nenapravitelnou minulost. S časovostí souvisí také nostalgie, vzpomínky na domov a dětství, které se prolínají s přítomností nejrůznějších nástrah a propastí života. Poklidné obrazy běžného dne střídají stíny těch uplynulých. Smrt je v pozdější básníkově tvorbě stěžejním tématem, symbolicky poukazuje na mlhavou pomíjivost, která se navrací k hlavnímu motivu - času. Rozmlouvá s mrtvými, například pamatuje na pohřeb své matky, ale i na mrtvé z koncentračních táborů.

 

Ve sbírce jsem očekávala přítomnost témat charakteristických pro polský národ. Netrvalo dlouho a nalezla jsem například náboženské zmínky. Některé pasáže evokují básníkem převyprávěné motlitby za minulost, jinde religiozitu pojmenovává přímo. Polsko se také historicky váže k francouzské metropoli, kterou Zagajewski neopomíjí. Název básně Kdyby Rusko už sám o sobě vypovídá o dlouhodobém vztahu těchto dvou slovanských zemí. Autor ve sbírce jmenuje také několik historických osobností. Objevují se zde jména francouzského revolucionáře George Dantona, Stalina a jeho druhého muže Lavrentije Pavloviče Beriji nebo básníků akméistického směru Osipa Mandelštama a Anny Achmatovové.

 

Z básně Dům, sbírka Ohnivá země, 1994:

Na půdě povlávaly nemoderní šaty

jako oběšenec. Staré dopisy hořely.

V salonu dřímal starý klavír,

hroch se žlutými a černými zuby.

Na zdi visel nakřivo kříž

z prohraného povstání a fotografie

smutné dívky – prohraný život.

 

K neodmyslitelným prvkům Zagajewského tvorby patří smyslové vjemy. Svými metaforami odkazuje ke starším umělcům, čínským básníkům, holandským malířům, Degasovým obrazům, u kterých se inspiruje. Častým obrazem se stává především hudba, ať už se jedná o gregoriánský chorál, chór nesmrtelných duší nacvičující Bachovu kantátu nebo z rádia hrající Mahlerovu Píseň o zemi. V několika básních se objevují mozartovské motivy a odkaz na polsko-francouzskou pospolitost odkrývá motiv Fredericka Chopina.

 

 

Září a Díval jsem na Shoah, v hotelovém pokoji, v Americe

 

Jako českého čtenáře mě překvapila první věta básně Září ze sbírky Ohnivá země, která oznamuje, že básník navštívil Prahu. V podzimním hlavním městě hledá lyrický subjekt dům českého básníka Vladimíra Holana, pozoruje turisty fotografující si památky a prochází okolo barokních kostelů. Jakási pouť za Holanovým životem je také metaforou, za kterou se skrývá hledání cizího domu a nenalezení svého vlastního, jak básníkovi radí anděl. V závěru však Holanův dům nenachází, pokořil ho život a na básníka nikdo nepamatuje. Září není jedinou narážkou na Čechy, v jiných básních se objevují například Židé zpívající Kde domov můj? nebo český hudební skladatel Gustav Mahler.

 

Báseň Díval jsem se na Shoah, v hotelovém pokoji, v Americe mě zaujala svou jedinečností. Už svým názvem se odlišuje od všech ostatních a její obsah je tematicky rozdílný. V nočním americkém pokoji sice před zapnutou televizí, kde se objevuje jeho rodná země, vzpomíná na Polsko, ale zároveň srovnává motivy hlučných hotelových hostů slavících narozeniny s mlčícími umírajícími Židy. Zde se pak jeho vyprávění stáčí k Polsku zpustošenému po druhé světové válce. Silným okamžikem je samotný konec v metafoře usínajících osvětimských bot, které přežily své majitele.

 

Adam Zagajewski: Vítr ve větvích. Přeložila D. Lehárová. BB art, Praha 2004

18. 03. 2011

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 924266 návštěv, dnes zatím 45 (2 online).