NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

RECENZE A OHLASY > LITERATURA > Pařížské dialogy s polskostí (Kultura. Výber esejí z poľského emigrantského časopisu)

Pařížské dialogy s polskostí

Michala Benešová

 

Polská emigrace je fenomén, jenž se především v kontextu druhé poloviny 20. století stal významným hlasem v diskusi o směřování polské společnosti a její otevření se světu. Klíčovou roli v něm sehrála pařížská Kultura – časopis, který ještě v Římě v létě roku 1947 založili Jerzy Giedroyc a spisovatel Gustaw Herling-Grudziński. Kultura totiž dokázala být hlasem, který je slyšet, na Západě i v samotném Polsku. Slovenští a čeští čtenáři mohou význam Kultury posoudit díky výboru, který loni vydalo bratislavské nakladatelství Kalligram. Jeho poněkud utajovaným editorem je Adam Michnik.

 

Giedroyciovo motto „měli bychom si zachovat své zásady, ale přitom umět měnit názory“ vystihuje myšlenkové zázemí Kultury výmluvně. Giedroyc se nikdy nepřiklonil k žádnému politickému táboru či skupině, i proto byl „jeho“ časopis otevřenou tribunou realizující tezi svého zakladatele, že jedinou cestou k řešení konfliktů a sporů je diskuse bez předsudků a stereotypů stejně jako ochota poznávat názory a způsob myšlení „protivníků“. Paříž se tak stala do jisté míry kontrapunktem jiného centra polských emigrantů, Londýna, kde tamější týdeník Wiadomości dlouho bránil tvrz domnělého a jediného „skutečného polského státu“, jímž je izolovaný mikrosvět londýnského exilu. Ideálem Kultury byla polskost, která se apriorně nevymezuje vůči cizímu, ale která je vůči cizímu otevřená. Nelze vytvářet statický a uzavřený obraz dění v Polsku, neboť demokratické ideje se do země nedají importovat zvnějšku.

 

Jistě lze najít významné texty, která výbor Kalligramu (i tak čítající solidních pět set stran drobným písmem) opomenul – namátkou texty esejisty a malíře Józefa Czapského věnované Katyni nebo reportáž Aleksandra Janty-Połczyńského Vracím se z Polska, jež v roce 1948 rozpoutala bouřlivou debatu nad nastíněným obrazem poválečného Polska jakožto země navracející se k normálu a společenské stabilitě. Na ní ostatně Giedroyc testoval připravenost polského emigračního společenství dostát proklamované schopnosti pluralitního pohledu na aktuální politicko-společenskou situaci.

 

V zásadě však výběr sleduje téměř všechna klíčová témata Kultury: například problematiku „ULB“ (Ukrajiny, Litvy a Běloruska), kterou shrnuje text Juliusze Mieroszewského Ruský „polský komplex“ a oblast ULB. Podle názoru mnohých přispěvatelů Kultury je i v zájmu samotného Polska, které se po válce muselo vyrovnávat se ztrátou východních území, aby vznikl samostatný ukrajinský stát (což byla teze četnými konzervativními polskými emigranty, z nichž někteří ještě drahně let po konci války zcela vážně žádali navrácení Lvova i Vilna Polsku, obtížně přijímaná). Giedroyc v ní viděl jednu z mála možných cest, jak nahlodat stabilitu sovětského impéria. Výmluvným pokusem o dialog je také dvojí pohled na Vilno dvou vilenských rodáků – Poláka Czesława Miłosze a o generaci mladšího Litevce Tomase Venclovy.

 

Nezastupitelné místo měla v Kultuře literatura. Vždyť právě zde vycházely jak Gombrowiczovy Deníky, tak později Herlingův Deník psaný v noci, nemluvě o Solženicynovi či Simone Weil. Ač není výběr esejí z Kultury zaměřen přímo literárně, o provázanosti literární tvorby exilových autorů s reflexí aktuálních otázek dobře svědčí například brilantní povídka Herlinga-Grudzińského Nezlomný kníže o italské protifašistické emigraci za druhé světové války – ta zároveň vytyčuje jednu významnou linii autorovy tvorby: povídek spojujících hlubší etické či estetické otázky s literární rekonstrukcí historických událostí či životních osudů reálných osob, jak je známe z česky vydaných souborů Ostrov a jiné prózy a Benátský portrét. Texty na pomezí beletrie a esejistiky publikovali v Kultuře i jiní známí autoři: předkládaný výbor nabízí téměř programový text Czesława Miłosze Nie i zásadní esej básníka Aleksandra Wata (jenž sám rychle vystřízlivěl z prvotního prosovětského nadšení) Klíč a hák, kde se mu východiskem pro kritiku komunistického „zotročení ducha“ stává analýza zmutovaného jazyka socialistického realismu.

 

Další témata zde lze zmínit už jen heslovitě: nebezpečí antisemitismu, možný přínos polského revisionismu, jehož příkladem mohou být texty filosofa Leszka Kołakowského (zejména zásadní Teze o naději a beznaději z roku 1971 formující program polské antikomunistické opozice), nebo otázka role církve v poválečném Polsku. Příliš prostoru (doufejme, že z důvodů kupříkladu čistě prostorových) nezbylo například na reflexi dění 80. let, leckdy vůči Solidaritě a „kulatému stolu“ poměrně kritickou. I tak však „výbor z Kultury“ alespoň částečně zaplnil mezeru, která v česko-slovenském prostředí zela dlouhá léta.

 

 Kultura. Výber esejí z poľského emigrantského časopisu (ed. A. Michnik), Kalligram, Bratislava 2008

 

Text vyšel v Kulturních novinách (listopad/prosinec 2009, s. 24).

Více viz www.kulturni-noviny.cz

 

28. 11. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 881174 návštěv, dnes zatím 82 (2 online).