NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

ODBORNÉ PRÁCE > LITERATURA > Dramatické dílo Zbigniewa Herberta

DRAMATICKÉ DÍLO ZBIGNIEWA HERBERTA

Michala Dolanová

 

Zbigniew Herbert je známý hlavně jako básník, už méně se o něm ví, že napsal i několik divadelních, respektive rozhlasových her, z nichž většina patří do období jeho rané tvorby. První svoje drama, na kterém pracoval celých devět let, Jaskinia filozofów, publikoval roku 1956 v časopise Twórczość. Už roku 1949 psal Herbert svému příteli o tématu své prvotiny, jež se mu začalo rodit v hlavě: W moim dramacie, którego jeszcze nie napisałem, chciałbym wyrazić ten swój niepokój o losie człowieka skazanego na śmierć, w tragicznym losie zbuntowanego przeciwko narzuconej mu kreacji męczennika. Nie będzie to dramat optymistyczny i (co mnie szczerze martwi) nie będzie to dramat chrześcijański. Nie będzie on także z pewnością artystycznie znośny. Chodzi mi raczej o uchwycenie problemu, który wymyka się kategoriom filozoficznym, ale w dramacie, jak sądzę, nabierze życia i wagi.[1]

 

Název hry odkazuje ke slavnému platónskému podobenství o jeskyni a stínech a její děj sleduje poslední dny života filozofa Sokrata, který ani ve vězení nepřestal přednášet svým žákům v čele s Platonem. Ve hře chybí dramatické napětí, dialog mezi Sokratem a ostatními je hloubkovou analýzou smrti. Sokrates, přestože je několikrát přemlouván k útěku, dává přednost věrnosti svému učení a sobě samému, a přijímá dobrovolný odchod ze světa. Tragičnost celé hry spočívá právě v této volbě.

Drama bylo realizované roku 1957 jako rozhlasová hra, scénická premiéra se konala  v rámci dílen varšavské herecké školy PWST roku 1961 spolu s jeho další hrou na antické téma, Rekonstrukcja poety. Ta byla publikovaná v časopise Więż roku 1960 a vypráví o slavném starověkém literátovi Homérovi. Na počátku a na konci hry vystupuje postava Profesora, jehož suchopárný výklad o Homérovi je přerušen Homérem autentickým. Ten své dialogy prošpikovává verši, jež nejsou verši Homéra, ale Herberta (který je později vydá i samostatně). Hrdina vypráví o svém vyrovnávání se s Bohy a se světem poté, co přišel o zrak, o své vzpouře a konečném smíření s řádem věcí.

 

Ve svých dalších hrách Herbert opustil antickou tematiku a obrátil se k současnosti. Drugi pokój, který byl napsán ještě dva roky před Rekonstrukcjou poety jako rozhlasová hra do soutěže Polského rádia a téhož roku publikován v časopise Dialog, vypráví příběh mladých manželů žijících ve společné domácnosti se starou paní. Pocity nesoukromí a vidina získání druhého pokoje (odtud titul hry), je vede až ke zločinu. Napíšou zfalšovaný dopis, který staré paní nařizuje z moci úřední vystěhovat se z bytu, a tak jí přivodí předčasnou smrt. Hra Lalek s podtitulem Sztuka na głosy vydaná roku 1961 v časopise Dialog, připomíná svým stylem rozhlasovou reportáž. Odehrává se v malém zapadlém městečku, ztraceném kdesi mezi mazurskými jezery, kde jedinou zábavou místních je místo zvané Stodola, v níž se všichni společně scházejí, pijí a tancují. Hlavní hrdina Lalek je téměř před zraky svých přátel zavražděn jakýmsi Cizím. Jeho záhadná a úplně zbytečná smrt může být stejně tak náhodou jako promyšleným zločinem. Lalek, jenž se nakonec stává tragickým hrdinou, je oslavován přáteli, kteří svojí lhostejností způsobili jeho smrt.

Poslední hrou, kterou Herbert napsal po delší přestávce roku 1972, jež byla publikovaná téhož roku opět v časopise Dialog, jsou Listy naszych czytelników, odkazující už ve svém titulu k rubrice z novin. Drama je monologem úředníka, se kterým si osud ošklivě pohrává; po smrti ženy klesá na nižší pozici, je mu odebrána péče nad chlapcem, o kterého se staral jako o vlastního, ocitá se v blázinci. Je to oběť bezduchého systému, který traktuje jedince jako jakési odosobněné prvky, zároveň ale nenapravitelný idealista.

 

Témata Herbertových her, jež jsou druhem poetických, lyrických dramat, jejichž dramatičnost se odehrává uvnitř dialogů a ne prostřednictvím děje, se opakují v jeho poesii. Jeho hrdinové jsou postaveni proti lhostejné společnosti a mají na výběr, jestli podlehnou nebo budou věrni sami sobě a tak nakonec zvítězí třeba i za cenu smrti, jsou to nositelé a obránci univerzálních hodnot lidské společnosti. Herbertovy hry nebyly před rokem 1989 inscenovány příliš často kvůli kritickému tónu, obviňujícímu společenský systém, jenž ničil jeho hrdiny.



[1] Viz Urbankowski, B. Poeta, czyli człowiek zwielokrotniony. Radom: Polskie Wydawnictwo Encyklopediczne 2004, s. 428.

 

28. 02. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 865155 návštěv, dnes zatím 323 (2 online).