NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

ZÁPISNÍK > CESTOVNÍ DENÍK > Vratislav

VRATISLAV

Michala Benešová

 

Vratislav česky, Wrocław polsky, Breslau německy – vpravdě magické město, v němž se stýká hned několik kultur a které nese výrazné stopy nejen polské historie. Zarytí polonofilové by možná tvrdili, že Vratislav je městem málo polským, pro mě je však místem, kam se z celého Polska nejraději vracím a které jsem si už před mnoha lety zamilovala.

Dnes je Vratislav hlavním centrem Dolního Slezska a jedním z největších polských měst (má zhruba 650 tisíc obyvatel). Už od pradávna však byla významnou obchodní a cestovní křižovatkou, jistě i díky své poloze při řece Odře. V roce 2000 slavila Vratislav tisíc let své existence – a bylo to tisíc let nesmírně barvitých. Podle tradice bylo město založeno českým knížetem Vratislavem kolem r. 920. Později, kolem r. 1000, kdy se město nacházelo již v rukou polského rodu Piastovců a stalo se sídelním městem knížectví slezských Piastovců, zde bylo zřízeno biskupství. Z tohoto roku také pochází první písemná zmínka o Vratislavi, kterou lze najít v dodnes dochované papežské bule.

Roku 1241 Vratislav napadli Mongolové a vyplenili ji; město však bylo brzy znovu vybudováno a mj. díky mnohým knížecím privilegiím se zdárně rozvíjelo. V r. 1335 se Vratislav stala součástí českého království a spolu s českými zeměmi pak v r. 1526 přešla pod vládu Habsburků. Po celou tuto dobu hospodářsky prosperovala – až do třicetileté války, byť samu válku město přečkalo bez větších ztrát. Po r. 1741 přešla Vratislav a okolní slezská území pod pruskou vládu a město o mnohá ze svých privilegií přišlo. Roku 1807 je dobyto napoleonskými vojsky, v r. 1811 tu vzniká Vratislavská univerzita (jako akademie fungující ovšem už od r. 1702) a roku 1891 proniká i do Vratislavi elektrifikace. V 19. století se město jak po stránce urbanistické, tak průmyslové prudce rozvíjí a stává se jedním z nejvýznamnějších německých měst. Do dějin Vratislavi silně zasáhla 2. světová válka – noc z 9. na 10. listopadu 1938 bývá označována jako „vratislavská křišťálová noc“; během ní zde totiž došlo k největšímu útoku na židovské obyvatelstvo. Město bylo prohlášeno za „Festung Breslau“ a německá vojska se tu za cenu obrovské materiální devastace i velkých ztrát na životech houževnatě bránila útokům Rudé armády. Postupimská konference nakonec rozhodla o přiznání Slezska (a tedy i Vratislavi) nově vzniklému polskému státu a místní německé obyvatelstvo vystřídaly desítky tisíc Poláků, kteří se sem stěhovali z východních kresů, jež Polsko naopak ztratilo. V 80. letech byla Vratislav jedním z hlavních center antikomunistické opozice, v 90. letech se stala jedním z nejnavštěvovanějších polských měst, velká část historického centra byla zrekonstruována a opravena a město v dnešní době láká množství zahraničních turistů i investorů.

 

Svéráznou dominantou Vratislavi je řeka Odra a její četná ramena, kanály, zátoky a také ostrovy, jejichž břehy omývá. Proto bývá Vratislav někdy nazývána polskými Benátkami. Procházka po vratislavském centru, po mnoha tamějších mostech (je jich více něž sto), ostrůvcích a romantických zákoutích, je pro každého návštěvníka zážitkem. Nejzajímavějším vratislavským „ostrovem“ je Tumský ostrov – právě zde bylo kdysi město založeno, zde také bylo zřízeno biskupství a ačkoli se centrum města později přestěhovalo na levý břeh Odry, Tumský ostrov byl stále jeho nedílnou součástí. V 19. století však bylo severní rameno Odry zaneseno a Tumskému ostrovu tak ostrov zůstal již jen v názvu. Dnes jej s jiným ostrovem, tentokrát skutečným – tzv. Pískovým ostrovem, spojuje slavný Tumský most, jenž s katedrálou sv. Jana Křtitele v pozadí vytváří jedno z nejznámějších vratislavských panoramat.

Co mě však na Vratislavi upoutalo ze všeho nejvíc, je její zvláštní a na polské poměry velice specifická atmosféra. Vratislav je totiž městem vskutku multikulturním, místem setkávání a prolínání mnoha kultur a mnoha tradic (polské, české, německé, židovské...). Ostatně málokde v Polsku člověk najde doslova jen několik desítek metrů od sebe katolický chrám, evangelický kostel, kostel pravoslavný a židovskou synagogu. Krom toho má Vratislav velmi zvláštní vztah ke své vlastní minulosti – dlouhá německá tradice byla v roce 1945 násilně přervána a město zcela od základů nově osídleno polským obyvatelstvem pocházejícím z východních oblastí, z dřívějšího ruského záboru. Tím byla jedna tradice přerušena, ale jiná, dalo by se říci dávná „slovanská“, byla zvláštním způsobem oživena. Poláci z východu si s sebou přinesli své vlastní obyčeje a zvyklosti, novodobí obyvatelé Vratislavi se však nepokoušeli smazat stopy, které tu po sobě předchozí staletí zanechala – snaží se bohatou a různobarevnou tradici slezské metropole naopak zachovat a dále rozvíjet. Možná proto působí Vratislav tak „evropsky“, proto láká nezávislé umělce (vzpomeňme jen např. na slavnou „Pomerančovou alternativu“ z 80. let), intelektuály, zahraniční hosty, ale i studenty a mladé lidi vůbec.

Vratislav je rovněž významným kulturním centrem, můžete zde navštívit např. hudební festivaly Wratislavia Cantans a Festival umělecké písně či divadelní festival Dialog. Existuje tu několik divadelních scén, opera, opereta i mnoho muzeí, galerií nebo tanečních škol. Podobně je Vratislav jedním z nejznámějších polských univerzitních měst (kromě Vratislavské univerzity tu funguje polytechnika, lékařská, ekonomická či hudební akademie a několik soukromých vysokých škol). Sídlí zde i Národní ústav Ossolińských (tzv. Ossolineum), jenž byl do Vratislavi přemístěn po 2. světové válce ze Lvova. Dnes Ossolineum sídlí v budově barokního kláštera rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou a stará se o bohaté sbírky knih, rukopisů, vzácných tisků i kreseb, podporuje také nejrůznější vědecké projekty a vydává odborné publikace.

 

Turisticky nejzajímavější je bezpochyby vratislavské historické centrum, neboli staré město, jež bylo v nedávné době zrekonstruováno. Oblíbeným místem setkávání nebo posezení v některé z mnohých kaváren či restaurací je především Hlavní náměstí (Rynek), jehož dominantou je původně gotická radnice, která však byla později přebudována v renesančním duchu. Dnes se v budově, která stojí přímo uprostřed náměstí, nachází např. Historické muzeum. Vratislavský Rynek je druhým největším polským náměstím, hned po náměstí krakovském. Je obklopen malebnými domky, z nichž ty nejstarší pocházejí ze 14. nebo 15. století. Kolem pak najdete hned několik kostelů, přímo na Hlavním náměstí Kostel sv. Alžběty (Kościół św. Elżbiety), jenž byl postaven ve 14. století, v 16. století se stal kostelem protestantským a od r. 1946 sloužil jako posádkový kostel.

Za návštěvu určitě stojí také budova Vratislavské univerzity, především pak tzv. Aula Leopoldina vybudovaná v letech 1728–1741. Monumentální barokní prostor zaujme svou bohatou štukovou výzdobou, zlacenými ornamenty či malbami (Christoph Handke) a skulpturami (Franz Josef Mangoldt). Hned vedle univerzitní budovy se nachází známý jezuitský Kostel Jména Ježíšova (Kościół Im. Jezus) z konce 17. století s bohatou barokní výzdobou. Jedním z hlavních symbolů Vratislavi je Racławická panoráma – stavba v podobě jakési rotundy, v níž byl v r. 1985 umístěn slavný panoramatický obraz bitvy u Racławic, kde Poláci 4. dubna 1794 porazili ruská vojska. Obraz je 120 metrů dlouhý a v r. 1894 jej vytvořili malíři Jan Styka a Wojciech Kossak.

Povedou-li vaše kroky na Tumský ostrov, budete mít možnost navštívit spoustu chrámů, kostelů i menších kostelíků, jimž však jednoznačně dominuje Katedrála sv. Jana Křtitele (Katedra św. Jana Chrzciciela). Její nejstarší jádro pochází z druhé poloviny 13. století, za 2. světové války však byla katedrála z více jak tří čtvrtin zbourána a celá stavba byla plně zrekonstruována teprve nedávno. Zažít katedrálu plnou svatebních hostů, z nichž všichni patří k jedněm novomanželům a všichni sborově zpívají, to je pro Čecha opravdový zážitek... V blízkosti katedrály si lze prohlédnout ještě např. Arcidiecézní muzeum, Arcibiskupský palác, mohutný kostel Nejsvětější Panny Marie Na Písku nebo naopak malebný kostelík sv. Martina, ale také botanickou zahradu, dokonce i s bustou samotného Karla von Linné. Přiznám se, že nejvíce mě ale zaujal kostel sv. Kříže (Kościół św. Krzyża) – vždyť kolikrát se vám stane, že objevíte chrám, jenž má dvě podlaží, z nichž každé slouží jako svatostánek jinému vyznání. Dolní kostel sv. Bartoloměje je od r. 1956 řeckokatolický, horní pak katolický.

Ti, kteří se vydají i dále mimo historické centrum města, mohou navštívit některé z četných muzeí (např. Přírodovědecké muzeum nebo Geologické a mineralogické muzeum v rozlehlém Szczytnickém parku, kde byla vybudována i překrásná japonská zahrada – ne nadarmo je Vratislav také jedním z nejzelenějších polských měst), zoologickou zahradu, jeden z mála poměrně nezničených židovských hřbitovů v Polsku nebo Národní halu (Hala Ludowa), která byla na počátku 20. století navržena jako hlavní stánek připravované výstavy ke stému výročí vítězství Poláků na napoleonskými vojsky u Lipiec. Dodnes je obří hala zajímavou architektonickou památkou, mj. pro svou unikátní konstrukci – železobetonovou kupoli o poloměru 65 metrů, ale také díky důmyslnému systému přirozeného osvětlení.

 

Více informací o Vratislavi lze najít např. na oficiálních stránkách tohoto města www.wroclaw.pl, nahlédnout můžete i do naší fotogalerie I. a II.

 

07. 11. 2006

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 865155 návštěv, dnes zatím 323 (2 online).