NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

ZÁPISNÍK > CESTOVNÍ DENÍK > Kam v Dolním Slezsku?

KAM V DOLNÍM SLEZSKU?

 

Dolní Slezsko, historický region, který leží při hranicích s Českou republikou nad řekou Odrou, je ohraničen pásmem hor (Krkonoše, Jizerské hory) a Lužickou Nisou, sousedí s Velkopolskem a prakticky se podle dnešního územního členění překrývá s Dolnoslezským vojvodstvím, částečně potom s vojvodstvím Lubušským a Opolským. Jeho název pochází od kmene Slezanů, na největší město regionu, Wrocław, shlíží z 718 m n.m. hora Ślęża, s níž je spojeno jméno celého jižního pohraničí Polska – Slezska (Śląsk) – i první známky osídlení: už z doby bronzové pochází nálezy předmětů, které odkazují k pohanskému solárnímu kultu. Území Slezska často leželo na průsečíku hranic a obchodních stezek, a tak se není co divit, že se zde potkávalo i hodně kmenů, národů a kultur. A často spolu bojovaly. Nejvýznamnější jsou tři vlivy: slovanský (český a polský), německý a židovský. Dva poslední zmizely spolu s 2. světovou válkou, ale přesto dodnes potkáváme jejich stopy.

 

Českého návštěvníka může přilákat i nevelká vzdálenost od hranice, stejně jako blízký jazyk našich sousedů. Dovolujeme si zde doporučit některá zajímavá města a památky Dolního Slezska, pro lepší orientaci jsou řazena abecedně. Obrazový doprovod najdete ve Fotogalerii.

 

Bystrzyca Kłodzka (Kladská Bystřice)

 

Leží v Kladské kotlině nad Kladskou Nisou, řekou, která se mohla stát východiskem západní hranice v poválečném uspořádání Polska. Nakonec však dali představitelé hlavních mocností přednost Nise Lužické a Polsku tak připadlo celé Dolní Slezsko. První zmínky o městě pochází už z 11. století, od roku 1319 patřilo město České koruně a přešlo do rukou Habsburků, v 18. století se pak stalo součástí Pruska. Dnes patří k spíše poklidnějším městečkům, pochlubit se může gotickým kostelem archanděla Michaela, zbytky opevnění a obranných bašt, pranýřem ze 16. století nebo novogotickou radnicí. Celek města si zachoval své středověké uspořádání, přijíždíme-li z jižní strany od české hranice, můžeme obdivovat jeho kaskádovité uspořádání nad řekou. Z Bystřice jezdí autobusy na hranici do Boboszowa, kde už je to jen kousek na železniční zastávku do Dolní Lipky. Ospalou atmosféru města doplňuje cesta rozhrkaným autobusem přes kladské vesničky, pomalé překonávání zvlněného terénu a výhledy na masiv hraničních hor.

 

Brzeg (Břeh)

 

Počátky osady jsou spjaty s rybářským trhem na břehu Odry. Městská práva získal Brzeg v polovině 13. století a patřil k vratislavskému knížectví. Další rozvoj města je spojen s příchodem mnišských řádů, které se usadily na jeho území: johanité, františkáni nebo dominikáni, po nichž zůstala ve městě řada cenných sakrálních památek. Město vzkvétalo pod vládou lehnicko-břežské větve Piastovců, zejména Ludvík I. se zasloužil o rozšíření zámku a opravu kostela sv. Mikuláše po požáru. V 16. století pokračovaly zejména opevňovací práce a za třicetileté války se tak švédským vojskům nepodařilo Brzeg dobýt. Po vymření lehnicko-břežské větve Piastovců přechází Brzeg pod vládu Habsburků, kteří protestantské město rekatolizují. Už v 18. století ale Brzeg náleží Prusku a během krátkého pobytu napoleonských vojsk jsou rozebrány hradby a opevnění: místo nich vznikají parky a promenády. Největší materiální škody přinesla 2. světová válka, dnes už je ale historické centrum opravené. Náměstí vévodí renesanční radnice z 16. století s vysokou, štíhlou věží, v uličkách se nachází několik cenných měšťanských domů. Renesanční je i Zamek Piastów Śląskich, nazývaný „slezský Wawel“. Za pozornost stojí především bohatě zdobená „zlatá“ vstupní brána. V zámku sídlí městské muzeum. Nedaleko něj stojí barokní kostel Povýšení sv. Kříže, který na místě dřívějšího dominikánského kláštera nechali postavit za panování Habsburků jezuité. Gotická bazilika sv. Mikuláše byla zničena za 2. světové války a obnovena v 60. letech.

 

Jelenia Góra (Jelení Hora)

 

Připomeňme na začátek dávná jména: Hirschberg, Jelení Hora, ale také Hiršberg leží v náručí Krkonoš a Jizerských hor a je jedním z větších a nejnavštěvovanějších měst Dolního Slezska. Jméno Hirschberg jsme nepřivolávali nadarmo, s německými osadníky začíná i historie města ve 13. století. Povolali je slezští Piastovci, kteří později přenechali území Lucemburkům, takže ve 14. století patří České koruně. Město pláteníků s právem razit vlastní mince citelně postihla třicetiletá válka. Shořela radnice, kostel, brány – ještě dlouho trvalo, než Jelení Hora začala opět prosperovat. V 19. století se rozvíjelo i navzdory konkurenci z Anglie tkalcovství, ale také další odvětví – turistický ruch. Návštěvníci z měst objevili Krkonoše. Vyrůstají hotely, restaurace a do města se dostává železnice. 2. světová válka město nepostihla materiálně, došlo ale – tak jako ve většině dolnoslezských měst – k vysídlení německého obyvatelstva. Na jejich místa dobrovolně i pod nátlakem přijížděli polští osídlenci.

 

Klasicistní radnice, obnovená v 18. století, skrývá svou gotickou a renesanční minulost ve sklepeních. Stojí uprostřed malebného náměstí, které lemují barokní a rokokové domy s podloubími. Ve městě se nachází také zbytky opevnění, nejznámější z nich je Vojanovská bašta a brána, jež otvírá historické centrum Jelení hory. Nejstarší kostel je zasvěcen sv. Erasmovi a sv. Pankráci a pochází z 16. století, za návštěvu stojí ale zejména majestátní, dříve evangelický a nyní katolický, kostel sv. Kříže z 18. století. Třetí zajímavý kostel je pravoslavná cerkev sv. Petra a Pavla z let 1737-1738, dnes znovu slouží jako místo modlitby. Ve městě sídlí také Krkonošské muzeum s největší polskou sbírku lidových obrázků na skle.

 

Książ

 

Książ, stejně jako řada památek a měst ve Slezsku, během své historie vystřídal řadu majitelů a stál na území několika státních útvarů. Ve 13. století patřil svídnicko-javorské větvi Piastovců, již za sto let náležel k Českému království, poté jako zástava několika knížecím rodům, až se 11. června 1509 dostává do rukou Konráda I. von Hochberg, jehož rod sídlí na hradě do příchodu hitlerovských vojsk. Původně gotická pevnost získává v 18. století barokní ráz, přibývají další budovy v podzámčí a rodinné mauzoleum. Pod vlivem romantického historismu se park mění v anglickém stylu a objevují se také pseudo-středověké ruiny – tzv. Stary Książ. Poslední a největší přestavba zámku proběhla v letech 1907 – 1938. Jan Henryk XV., nejbohatší muž v Říši po císaři, připojil křídla, zastřešil věž charakteristickou kopulí a nechal upravit zámecké terasy. Jeho manželka, proslulá krasavice a ozdoba evropských salónů, kněžna Daisy, později prohlásí, že její muž trpěl „stavební mánií“. Roku 1941 rozlehlé a okázalé sídlo, ve kterém bydlela pětičlenná knížecí rodina se služebnictvem, konfiskují nacisté. I oni se zapsali do architektonické historie zámku – jednu část interiérů upravili (odstranili bohatou výzdobu) pro konferenční účely, druhou chystali pro návštěvu Adolfa Hitlera. Ten však ve své ložnici nikdy nespal. V roce 1943 začínají práce v podzemí. Dodnes není zřejmé, jaký cíl měl projekt „Riese” („Obr”), budování podzemních chodeb, při němž zemřelo mnoho vězňů především z blízkého koncentračního tábora Gross Rosen. Nikdo neví, k čemu měly sloužit labyrinty pod zámkem, ale také v blízkých Sovích horách (viz také heslo Osówka). Nic nezjistili vojáci Rudé armády, kteří v roce 1946 drancovali vybavení zámku a hloubili v celém podzemí průzkumné vrty, ani pozdější „průzkumníci“ z blízkého okolí. Mnozí z nich si ale domů na památku odnášeli zbytky výzdoby. Až v polovině 70. let byla zahájena rekonstrukce a v roce 1991 se majitelem zámku stává obec Wałbrzych. Návštěvníkům je přístupný hlavní objekt, v dalších budovách jsou restaurace nebo zámecký hotel. Książ je obklopen zámeckým parkem a lesy.

 

Zámek je přístupný celý rok. Nejobsáhlejší je trasa „Po stopách tajemství II. světové války“, během které uvidíte nejen stará křídla zámku a nejkrásnější sál Maxmiliána, ale i podzemní prostory. Za další příplatek s vámi průvodce vystoupá na věž, kde na návštěvníky čekají krásné výhledy a prohlídka třetího patra zámku, původně určené pro služebnictvo. Máte-li málo času, interiéry lze navštívit i bez průvodce.

 

Jak se na Książ dostat? Vlakem do zastávky Wałbrzych-miasto, poté autobusem městské hromadné dopravy č. 8 na konečnou. Autem je možné dojet z Wałbrzychu (silnice směr Świebodzice) až k parkovišti, poté krátkou procházkou dojít parkem až ke vstupní bráně. Zámek sice stojí na skalním ostrohu, ale zakrývají ho okolní kopce – není proto vidět ze silnice.

 

Kłodzko (Kladsko)

 

Bylo nebylo…

 

Glacensis, Cladzco, Glatz, Klaczsko, Klocko, Kładzko…to jsou jen některá jména nejstaršího sídla v Kladské kotlině. První zmínky o silné tvrzi pochází z Kosmovy kroniky z konce 10. století. Dnes ho známe jako polské Kłodzko nebo české Kladsko. Na první pohled malebná kotlina, kterou střeží hory Stolové, Soví, Bystřické, Vartecké a Rychlebské, masiv Králického Sněžníku a Vrchmezí, má ale za sebou bouřlivou historii. Ve středověku patřilo Kladsko k české koruně, městská práva přiznal městu Jan Lucemburský roku 1324. Strávil v něm část svého dětství pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, chodil zde do johanitské školy a ve zdejším kostele měl vidění, které ho obrátilo ke zbožnému životu. V polovině 14. století zde pravděpodobně vznikla první část jedné z nejstarších polských literárních památek, tzv. „Psałterz Floriański.“ Osada položená na slavné jantarové stezce se stala brzy důležitým lokálním obchodním centrem, ale její rozvoj zastavily husitské války. Stabilizace poměrů za panování Habsburků obnovila čilý stavební ruch, ve městě vzniká nemocnice, mlýn a městský vodovod, rostou renesanční domy. Roku 1549 byla  zahájena přestavba radnice. Během třicetileté války klesl počet obyvatel o polovinu a celkový hospodářský úpadek trval až do 18. století, kdy o strategicky položené město a celé Slezsko vedlo válku Prusko a Rakousko. V Kladsku se v oněch válečných letech investovalo více do opevnění než rozvoje. Z otevřeného kupeckého centra se stalo uzavřenou vojenskou pevností s hradbami a nedobytnou tvrzí uprostřed. Během napoleonských válek bylo Kladsko krátce v rukou Francouzů, po uzavření míru se však vrátilo pod pruskou správu.

 

Od poloviny 19. století, kdy tvrz fungovala už jen jako vězení a město získalo řadu práv, rostl význam měšťanstva a zlepšovala se i hospodářská situace. Město se rozrůstá, boří hradby a brány a do Kladska se dostává železnice. Vniká nová plynárna a elektrárna, opravuje se vodovod a kanalizace. Během druhé světové války se tvrz stala vězením Abwehru a později gestapa, v roce 1944 se do ní z Lodži přestěhovala zbrojařská továrna AEG, v níž byli nuceni pracovat vězni z tábora Gross-Rosen. Po válce nahrazuje Němce nově příchozí obyvatelstvo především z východních území Polska. Dnes Kladsko náleží do dolnoslezského vojvodství a je hlavním městem kladského okresu, největšího v celém Polsku. Protéká jím řeka Nisa (Nysa Kłodzka), počet obyvatel dosáhl téměř třiceti tisíc. Architektura a atmosféra města, podobně jako větší a významnější Vratislavi, však stále uchovává paměť všech svých dávných obyvatel: Němců, Židů, Čechů. „Do dziś w atmosferze Kłodzkich uliczek zostało coś z klimatu niemieckiego porządku, frywolności czeskiego baroku czy solidności niderlandzkiego kupiectwa.“ (z portálu města)

 

Pokračováním multikulturní a nadnárodní spolupráce a kontaktů je v současnosti Euroregion Glacensis (Regionální sdružení Euroregion Pomezí Čech, Moravy a Kladska a Sdružení měst Kladské oblasti), který sjednocuje sídla, pečuje o památky a historickou paměť tohoto zajímavého území. Na české straně do něj patří města, městyse, obce a další právnické osoby na území okresů Trutnov, Náchod, Rychnov nad Kněžnou, Ústí nad Orlicí, Šumperk, Jeseník, Jičín, Hradec Králové, Pardubice, Chrudim a Svitavy, na polské pak okresů Kłodzki, Ząbkowicki, Dzierżoniowski, Wałbrzyski a Strzelinski. Sdružení vydává Zpravodaj, který je na stránkách přístupný v plném znění, stejně jako informace o turistických zajímavostech, rozhlednách, informačních centrech a hraničních přechodech.

 

Historická krása Kłodzka

 

Mezi nejvýznamnější a nejzajímavější patří Twierdza Kłodzka, bývalá pruská tvrz na místě dávného hradu s labyrintem, vyhlídkovou terasou, výstavou skla a lapidáriem. Za vynaloženou námahu při cestě do kopce stojí i pohled na město obklopené horami. Tvrz hostí časové výstavy a unaveným návštěvníkům nabízí občerstvení a samozřejmě nezbytný prodej suvenýrů. Přístupné podzemní prostory se nachází pod celým městem, známé jako Podziemna Trasa Turystyczna im. Tysiąclecia Państwa Polskiego. Při potulování malebnými uličkami nesmíte zapomenout na náměstí s novorenesanční radnicí s věží ze 17. století, mariánským sloupem a barokní studnou. Perlou Kladska je gotický most sv. Jana, který je zároveň přístupem do města ze směru autobusového nádraží a železniční stanice Kłodzko-miasto. Obdivovat na něm můžete barokní sochy i celkovou harmonickou jednotu, kterou tvoří s okolními domy. V  Kladsku se nachází velké množství krásných kostelů, například Nanebevzetí Panny Marie, a dva klášterní komplexy – františkánský a bernardinský ze 17. století. Více o historii se dozvíte v Muzeu Kladska (Muzeum Ziemi Kłodzkiej), kde se často pořádají koncerty a časové výstavy. Části starých hradeb se zachovaly v ulicích Traugutta, Nad Kanałem a Łukasińskiego. 

 

Praktické informace

 

Kladsko je dobře dostupné vlakem i autobusem. Autobusové nádraží, kam přijedete z Vratislavi, lázní Kudowa-Zdrój i dalších měst a dokonce jednou denně i přímým spojem z českého Náchoda, se nachází blízko centra, stejně jako zastávka vlaku Kłodzko-miasto. Úschovnu zavazadel najdete v turistických informacích (Oddział PTTK Ziemi Kłodzkiej Koło Przewodników Sudeckich, ul. Wita Stwosza 1), vedle kostela Wniebowzięcia Najświętszej Marii Panny (Nanebevzetí Panny Marie) nebo na vzdálenějším nádraží Kłodzko Główne. I z něj však trvá cesta na náměstí necelou půlhodinu.

 

Krzeszów (Křešov)

 

Klášterní komplex patří k nejcennějším sakrálním barokním památkám v Polsku. První mniši, kteří přišli do Krzeszowa, byli benediktýni, nejstarší řád založený sv. Benediktem z Nursie na počátku 6. století. O sedm set let později je z Opatovic do Krzeszowa pozvala Anna, manželka Jindřicha Pobožného. Její vnuk však klášter předal do rukou cisterciáků. Mniši přišli do Polska už ve 12. století, nejprve se však usazovali ve Velkopolsku, teprve později je svídnicko-javorští Piastovci pozvali na své panství. Slezská cesta cisterciáků dnes vede po nejcennějších památkách, jež po sobě zanechali tito zbožní a skromní církevní bratři.

 

Krzeszow bohatl i díky podpoře Piastovců, není se tak co divit, že jsou zde pochováni čelní představitelé rodu: Bolko, Bolko II. Malý nebo Jindřích I. Svídnický. Na konci 14. století přešel klášter jako celé knížectví do českých rukou. Hůře se mu dařilo během husitských a slezských válek a pod pruskou správou. V roce 1810 byl klášter zrušen, stal se sídlem lesnické školy a cenná knihovna byla odvezena do Vratislavi a Lehnice. Po první světové válce byl povýšen na opatství a převzali ho benediktýni z pražských Emauz. V roce 1940 zabrali klášter nacistická vojska, přechodně zde shromáždili také Židy z okolí před jejich další tragickou cestou do koncentračních táborů. Po 2. světové válce mnichy nahradily polské sestry benediktýnky ze Sověty obsazeného Lvova. 

 

Nejvýstavnější Bazilika Nanebevzetí Panny Marie pochází z let 1728-35 a na projektu pracovali architekti spojení s Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem a Kryštofem Tauschem. Portál a fasádu zdobí sochy pražského sochaře Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa. Interiér baziliky je rokokový, návštěvníka ohromí především nádherné varhany a hlavní oltář s obrazem Matki Boskiej Łaskawej (tzv. „Krzeszovská“ nebo „Královna Sudet“) ze 13. století, korunovaný papežem Janem Pavlem II. v roce 1997. U baziliky se nachází mauzoleum Piastovců, vedle stojí kostel sv. Josefa. Baroknímu poutnímu místu samozřejmě nechybí ani křížová cesta. Krzeszow je ceněný i pro své jedinečné umístění v krajině – typické panorama s hradbou hor uvidíte ze silničky vedoucí do sousední vesničky Krzeszówek.

 

Kudowa Zdrój (Lázně Chudoba)

 

Kudowa leží nedaleko Náchoda a české hranice a pro české návštěvníky tak představuje především oblíbený cíl nákupů. Lázně Chudoba (název skutečně pochází z českého slova „chudoba“) patří k nejstarším lázeňským městečkům regionu, pacienti se zde léčí od 17. století, kdy byly objeveny léčivé prameny. Nejznámějším z nich je Mariánský pramen s kaplí na modré turistické značce. Dnes přijíždějí do místních lázeňských objektů pacienti se srdečními problémy a poruchami látkové výměny. Sanatorium v příjemném parku pochází z 19. století, čilý stavební ruch panuje v Kudowě dodnes a počet hotelů i sanatorií se rok od roku zvyšuje. Z městečka vede několik turistických tras, mj. i do blízkých Stolových hor a Bludných skal, v nedaleké Czermné je kostnice z 18. století, většina z více než dvaceti tisíc lebek pochází z náboženských válek 17. století. Návštěvu Kudowy lze spojit i s prohlídkou zajímavé památky po české straně: dělostřelecké tvrze Dobrošov a okolních bojových objektů nebo náchodským zámkem. Cyklisté se okruhem dostanou až do Machova a zpět přes Hronov do Náchoda.

 

Osówka

 

Osówka je jeden ze šesti objevených podzemních komplexů, postavených v rámci nacistického projektu Riese (Obr). Patří mezi ně ještě Gontowa, Jugowice, Soboń, Rzeczka a Włodarz, poslední dva jsou spolu Osówkou přístupné veřejnosti. Celkově se jedná o 9 kilometrů chodeb, ale pravděpodobná délka je mnohem vyšší. Komplexy podzemních tunelů vznikaly v Sovích horách po roce 1943, jejich účel je dodnes předmětem sporů – mohly sloužit jako skladiště, výrobní haly, ale někdy se mluví i o úkrytu Adolfa Hitlera nebo čelných představitelů nacistické Říše. Chodby hloubili za nelidských podmínek především vězni koncentračního táboru Gross Rosen, jehož pobočky byly zbudovány v okolí objektů. Podzemní chodby, spojené rovněž s projektem Riese, si můžete prohlédnout také na zámku Książ.

 

Samotná Osówka, do níž se dostanete po silnici z městečka Głuszyca, se nachází pár kilometrů od české hranice. U komplexu je parkoviště a v nově zrekonstruovaném centru také občerstvení. Ke vchodu se dostanete po úzké cestičce pro pěší. Podzemí ukrývá chodby v různém stadiu rozpracování (vyrubané, vybetonované), můžete si také prohlédnout originální vozík, kterým vězni vyváželi vytěžený materiál. Zaplavené části se projíždí na lodičce, ale tuto náročnější trasu je třeba objednat dopředu. Vyčerpávající výklad průvodce seznámí návštěvníky i se všemi mýty a dohady spojené s projektem „Riese“. Neoddiskutovatelným faktem ale zůstává, že za stavbu nacistického podzemního města zaplatilo životem tisíce vězňů táboru Gross-Rosen.

 

Świdnica (Svídnice)

 

Městská práva získala Svídnice v roce 1267 a na přelomu 13. a 14. století bylo město dokonce sídlem dolnoslezských Piastovců. V roce 1392 se Svídnice dostává na čas pod vládu České koruny, později město neúspěšně obléhají husité. V 17. století, během třicetileté války, dobývají město švédská vojska. O století později se stává součástí Pruska, jedné ze tří záborových mocností. Po roce 1945 připadla Svídnice polskému státu.

 

Svídnice se může jako jedno z mála polských měst pochlubit zachovaným městským jádrem. 2. světová válka přinesla sice celkovou změnu obyvatel, místo původních německých osadníků přišli vysídlenci z východních území a Malopolska, ale většina historických památek přetrvala dodnes. Kromě opraveného náměstí s historickými měšťanskými domy a radnicí s Muzeem kupectví, stojí za návštěvu především tzv. „kostel Míru“, zapsaný v roce 2001 na seznam světového dědictví UNESCO. Na náměstí můžeme obdivovat sochařské práce z přelomu 17. a 18. století místního umělce Georga Leonarda Webera. Jsou to sv. Jan Nepomucký, sv. Florián a dvě fontány – se sochami Atlanta a Neptuna. Barokní sloup sv. Trojice zhotovil anonymní tvůrce na zakázku svídnicko-javornického pána Joachima von Sinzendorfa, který je pochovaný v katedrále sv. Stanislava a Václava. Gotická katedrála, pocházející ze 14. století, se může pochlubit třetí nejvyšší věží v Polsku. Vnitřní výzdoba je barokní, oltář Jana Riedla pochází ze 17. století. Gotickou minulost připomíná mariánský oltář a Pieta z 15. století. Historické centrum Svídnice patří k nejcennějším zachovaným městským komplexům v Polsku.

 

Kościół Pokoju (Kostel Míru) ve Svídnici

 

Evangelický kostel zasvěcený sv. Trojici lze bezesporu označit za nejzajímavější a nejcennější svídnickou památku. Protestanté si mohli postavit vlastní kostel díky dohodám spojeným s vestfálskému míru, který ukončil třicetiletou válku. Ferdinand III. Habsburský pod tlakem Švédska povolil slezským luteránům stavbu svatyně, ale pouze pod podmínkou, že bude stát za hradbami, ale na dostřel, a bude postaven ze dřeva, slámy, písku a hlíny a dalších netrvalých materiálů bez použití kovu a kamene. Také samotný vzhled kostela svazovala přísná pravidla: nesměl mít věž nebo zvonici ani tradiční tvar, musel vyrůst za rok a na vlastní náklady věřících. I před tvrdé podmínky se podařilo postavit tři kostely: ve Svídnici, Jaworu a Głogowě. Dodnes stojí pouze první dva, oba přístupné veřejnosti.

 

Svídnický kostel Míru vznikal v letech 1652-57. Jednolodní hrázděná bílo-hnědá stavba, do níž se vejde až sedm a půl tisíce věrných, má půdorys řeckého kříže a zvenčí působí velmi nenápadně. O to více nás překvapí interiér, barevný a bohatě zdobený. Polychromovaný strop, lóže, kazatelna, oltář a empory svou přebujelou dekorativností nezapřou baroko. Stavba financovaná bohatými protestanty odráží sílu víry svých mecenášů. V kostele můžeme obdivovat dvoje varhany ze 17. století. Dovnitř vchází návštěvníci přes křestní kapli, kde se nachází původní křtitelnice a výstava portrétů místních kněží. Za pruského panování mohli protestanté přistavět i dříve zakázanou zvonici a školu, všechny přilehlé budovy jsou hrázděné. Historické náhrobky na hřbitově v okolí svatyně se v současné době restaurují.

 

Wambierzyce (Vambeřice)

 

Původně německou vísku Albertsdorf (Albendorf) nazývali čeští poutníci Vambeřice a v roce 1945 tento název posloužil jako základ pro polskou verzi názvu –  Wambierzyce. Dnes se nachází v polském Kladsku, nedaleko naší hranice. Vambeřicím se přezdívá „dolnoslezský Jeruzalém“ a celé mariánské poutní místo je symbolickou kopií Svatého města. Barokní touha poznat „Boha skrze tento svět“ se odrážela i v přístupu ke krajině, která měla odrážet boží řád. Víru vetkával barokní člověk i do svého okolí, vznikala řada významných poutních míst i klášterů, jejichž stavitelé kladli důraz na jejich umístění v krajině, projektovali celé promyšlené symbolické komplexy. U nás je známý Šporkův Kuks, Lysá, ale samozřejmě i projekty Albrechta z Valdštejna. Autorem myšlenky vambeřického poutního místa je majitel původní vísky Daniel von Osterberg. Po svém návratu ze Svaté země se rozhodl svojí osadu připodobnit Jeruzalému. Potoku, jež protéká centrem, dal jméno Cedron, kamenné brány a kopce nesou jména inspirovaná skutečnými, jeruzalémskými místy. Hlavní Mariánský svatostánek (Sanktuarium Maryjne) stojí na vrchu Sión, proti němu se po schodech stoupá kolem zastávek křížové cesty, kaplí s polychromovanými dřevěnými sochami, až na vrchol, kde se nám otevře krásný výhled na svatyni i okolní hory. Pod tzv. Velkými schody křížové cesty se nachází domek s pohyblivým betlémem Longina Wittiga z 19. století. Osm set dřevěných figur tvořil řezbář 28 let. Tři sta z nich je pohyblivých, zachoval se i původní pohon.

 

Počátky vambeřického poutního místa jsou spjaty se zázrakem. Ve 13. století nevidomý Jan z Raszewa prohlédl, když se modlil před soškou Marie s děťátkem, pověšené na lípě. Zázračné uzdravení přilákalo množství poutníků z Čech, Moravy a Slezska. Postupně přibyl kamenný oltář, nedlouho na to i dřevěný kostel, při jehož stavbě prý pomáhali andělé. Rozrůstajícímu se poutnímu místu padla nakonec za oběť i zázračná lípa. Dnešní podobu získala svatyně v letech 1715-1720, schody byly dokončeny o čtyři roky později, jejich osvětlení pochází z počátku 20. století. V roce 1936 povýšil papež Pius XI. Kostel na baziliku. Korunovace mariánské sošky se v 80. letech neobešla bez politických problémů, účastnili se jí, samozřejmě pouze jako nechtění pozorovatelé, i příslušníci tajné policie, kteří spolu s tisíci věřících přihlíželi kázání kardinála Stefana Wyszyńského.

 

Zgorzelec (Zhořelec)

 

Jako většina dolnoslezských měst svým osudem dobře odráží mísení kultur a národností i bouřlivou historii regionu. Počátky Zhořelce jsou spjaty s obchodem, původní osada, známá ve 12. a 13. století jako Villa Goreliz, Yzcorelik, Yzcorzelik, Drenow, Drzewniow, Gorlez, Gorliz nebo Gorlic, stála na křižovatce významných středověkých cest: tzv. Královské a cesty spojující Prahu s pobaltskými hanzovními městy. Na břehu Lužické Nisy začalo postupně růst městečko, které chvíli vlastnili i javorští Piastovci. Ve 14. století však přechází pod vládu České koruny a za Karla IV. vzkvétá. Spolu s dalšími hornolužickými městy zakládá spolek Šestiměstí (patřila do něj np. Žitava, Budyšín nebo Kamenec). Největší rozkvět prožívá město na konci 15. a počátku 16. století, je jedním z nejvýznamnějších obchodních center regionu.

 

S vládou Habsburků a především v období třicetileté války přichází ekonomický propad. Město bylo vydrancováno a několikrát vypáleno. Zhořelec připadl Sasku a později Prusku. Město ale plní funkci lužického kulturního centra. V polovině 19. století přichází industrializace, rozvoj textilního, a strojního průmyslu a také železnice: v letech 1846-1847 je spojen Zhořelec s Vratislaví a Drážďany, později s Žitavou. Po 2. světové válce se Lužická Nisa stává hraniční řekou mezi novým Polskem a Německem. Postupimská dohoda město rozdělila na dvě části – větší část původního města a celé historické centrum, dnes Görlitz, je německé, tzv. východní předměstí, dnes Zgorzelec, polské.

 

DALŠÍ DOPORUČENÁ MÍSTA:

 

Bardo

Zachovalé historické městečko s barokním kostelem Navštívení Panny Marie. Cílem poutníků jsou také okolní vrcholky s kapličkami.

 

Cestou cisterciáků

Cisterciáci se na Dolním Slezsku usazovali od roku 1163, z německého opatství přišli na pozvání Boleslava I. Vysokého, vnuka Boleslava Křivoústého. Po vesničce Lubiąż (něm. Leubus), kde můžeme dodnes obdivovat mohutný klášterní a zámkový komplex, se usazovali v dalších místech, mezi něž patří Henryków (1222- 1228), Kamieniec Ząbkowicki (1246-1247) nebo Krzeszów (1292). Cisterciáci spravovali také ženský klášter v Třebnici (Trezbnica).

 

Duszniki Zdrój

Lázeňské město v blízkosti Stolových hor, Bludných skal a Vambeřic. V srpnu se zde koná Chopinovský festival.

 

Jawor

V Javoru se nachází druhý zachovalý kostel Míru zasvěcený sv. Duchu. Na seznamu světového dědictví UNESCO je zapsaný od roku 2001.

 

Karpacz

Město nedaleko české hranice a Špindlerova Mlýna se může pochlubit zvláštností – norským kostelem. Svatyni Wang (Vang) ze 12. století koupil nejdříve pro berlínské muzeum Fridrich Vilém IV., později se dostala do Slezska a už natrvalo zůstala pod Sněžkou. Dodnes slouží jako místo modlitby, patří evangelické farnosti.

 

Lądek Zdrój

Lázně leží nedaleko Javorníku, mezi Zlatými horami a masivem Kralického Sněžníku. Nejstarší ozdravovna u pramene Vojtěch vznikla už v 17. století. Ve městě se nachází řada cenných barokních památek.

 

Legnica

Historické městečko s jedním z prvních zděných hradů v Polsku se po 2. světové válce stalo sídlem sovětské posádky, která část zcela uzavřela veřejnosti. Poblíž se nachází Lehnické pole, místo památné bitvy slezského knížete Jindřicha II. Pobožného, johanitů, templářů a křižáků s Mongoly. Výkvět křesťanského rytířstva zde dne 9. 5. 1241 asijským hordám podlehl. Na místě bitvy vyrostla kaple, později sem přišli benediktýni, jejichž barokní klášter můžeme dodnes obdivovat. Kostela sv. Kříže a sv. Jadvigy navrhl Kilián Ignác Dientzenhofer.

 

Srebrna Góra

Počátky Stříbrné Hory se pojí s ložisky cenné rudy, stříbra. Kromě štol je v městečku také známá tvrz, zpřístupněná veřejnosti.

 

Szklarska Poręba

V blízkosti Krkonoš a Jizerských hor patřila mezi známé sklářské hutě. Dnes je proslulá především jako centrum turistické a sportovní.

 

Wrocław

Více informací zde

 

Obrazový doprovod najdete ve Fotogalerii

27. 07. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 865155 návštěv, dnes zatím 323 (2 online).