NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Posedlí Gombrowiczem

Witold Gombrowicz: Posedlí

(Přel. Helena Stachová, Argo, Praha 2008)

 

Do českých knihoven a knihkupectví přibyl na sklonku loňského roku další z řady gombrowiczovských titulů – poměrně málo známý román Posedlí (Opętani). V překladu Heleny Stachové jej vydává nakladatelství Argo a doplňuje tak poslední prázdné mezírky v Gombrowiczově bibliografii přeložené do češtiny. Witold Gombrowicz je rozhodně neotřelým autorem, přesto jsou Posedlí poněkud delirickým experimentem i na autora Gombrowiczovy originality. Autor v něm mísí prvky nejrůznějších žánrů, především tzv. pokleslé či dobrodružné literatury. Gombrowicz se bezesporu rád čas od času přibližoval literárnímu braku, ale v tomto románu zachází mnohem dále a zcela vědomě a rafinovaně využívá šablon a typických rekvizit masové literatury, aby z nich namíchal dějově bohatý koktejl, v němž není červená knihovna ani trochu romantická, detektivní zápletka nevede k tradičním koncům a horor je jen pramálo strašidelný. Najdeme tu pravda tajemný hrad jako z gotického románu, motiv dávného prokletí šlechtického rodu, vraždu bohatého prominenta, závan varšavského podsvětí i špetku oblíbeného spiritismu. Vždyť i nositel Nobelovy ceny Władysław Reymont byl uznávaným médiem a okultismu v takřka popkulturním balení věnoval své úsměvné dílko Upír… Ke schématům daných žánrů však Gombrowicz přistupuje s distancí a typicky ferdydurkovským humorem a pietně dodržuje často právě jen ony vnější kulisy. Přesto právě snahou demaskovat zažité formy a veřejně obnažovat jejich mantinely se Posedlí nejvíce odlišují od jiných Gombrowiczových děl, která dělají vše proto, aby veškeré konvenční formy bořila a narušovala. Autor sice i v tomto románu využívá četných svých charakteristických postupů (vzpomeňme jen na vypjatě, téměř chorobně, a přesto zvláštně delikátně erotický vztah Maji a Leščuka, dvou klíčových hrdinů příběhu), o jisté „slepé uličce“ v jeho tvorbě však přesto svědčí například mlčení, kterým sám své dílo brzy zahalil a raději se k němu příliš nehlásil.

 

Peripetie vzniku románu přibližuje v doslovu k českému vydání polský literární vědec Jezy Jarzębski. Gombrowicz se před válkou přátelil s jiným polským spisovatelem, Tadeuszem Dołęgou-Mostowiczem, autorem řady románů „pro širší čtenářskou obec“. Gombrowicz svým komerčně úspěšnějším a bohatším kolegům „záviděl“ jejích úspěchy u čtenářů, proto se také rozhodl prověřit svůj literární talent střetem s klasickým čtenářem dobově oblíbených oddechových čtení vycházejících na pokračování v tisku. Pod pseudonymem Zdzisław Niewieski začali Posedlí vycházet v červnu 1939. Gombrowicz však záhy odjel do Argentiny, kde zůstal natrvalo, vycházení románu poznamenala válka a rukopis byl dlouho považován za ztracený. Nalezl ho až na počátku 70. let právě Jarzębski, později se našlo i jeho originální zakončení. Nadšení obdivovatelé Witolda Gombrowicze tak mají možnost prověřit jeho literární schopnosti na žánru, kterému sám Gombrowicz tak často spílal.

 

 

Maść przeciw poezji. Przekłady z poezji czeskiej

(Vybral a přeložil Leszek Engelking, Biuro Literackie, Wrocław 2008)

 

Známý znalec české kultury a literatury a překladatel (nejen) z češtiny Leszek Engelking uspořádal a přeložil výbor z české poezie nazvaný Maść przeciw poezji. Kniha je výsledkem jeho mnohaletého zájmu o českou poezii – svou doktorskou práci věnoval Engelking Skupině 42 (knižně vyšla v roce 2005 pod názvem Codzienność i mit. Poetyka, programy i historia Grupy 42 w kontekstach dwudziestowiecznej awangardy i postawangardy). Na zajímavý výbor jsme upozorňovali již v pravidelném novoročním literárním bilancování (více zde), podívejme se však blíže, co se Poláci o české poezii mohou dozvědět.

 

Do nové antologie si Engelking vybral po trošce autorů v Polsku vcelku dobře známých, jako je Jaroslav Seifert nebo Jáchym Topol, po trošce básníků Polákům naopak takřka neznámých, například Ludvíka Kunderu či Petra Mikeše. Náklonnost k básníkům Skupiny 42 však Engelkingův výběr prozrazuje i tentokrát, v knize najdeme celou řadu básní Josefa Kainara, Ivana Blatného či Jiřího Koláře. Poláky dozajista zaujme postava Jakuba Demla, neortodoxního katolického kněze i spisovatele, na něhož láká potenciální čtenáře nové antologie i například Krzysztof Siwczyk, polský básník známý na oplátku i u nás, ve své recenzi v deníku Gazeta Wyborcza: Jednak najbardziej intryguje Jakub Deml. Ten żyjący w latach 1878–1961 katolicki duchowny odkrył dla literatury czeskiej obszary zbliżone do wizjonerskiej ekstrawagancji surrealizmu. Jego sylwiczne poematy prozą to osobna jakość – dalekie asocjacje, skłonność do filozoficznej medytacji i penetracja różnych obsesji, od uniesienia liturgicznego po uniesienie seksualne, gwałtowne rozwiązania słowne oraz nonszalancki panteizm. Konfrontace českého katolického básníka s polskou katolickou poezií, mnohým zosobněnou postavou Jana Twardowského, může být plodným výsledkem Engelkingovy práce. Z Demlova rozsáhlého díla nabízí Leszek Engelking podstatnou část Mých přátel, mnohé verše z Miriam i ukázky pozdějších tvorby ze 30. let. Druhou, polským čtenářům méně známou stranu Jáchyma Topola představuje ukázka z Topolových básní z počátku 90. let (v Polsku je Topol znám takřka výhradně jako prozaik; Leszek Engelking přeložil hned několik jeho románů, Topolovy undergroundové texty z 80. let představil loňský výbor textů české nezávislé scény z let 1969–1989 Czeski underground). Většina textů obsažených v knize vyšla již dříve buď časopisecky, nebo v samostatných výborech jednotlivých básníků (Bondyho, Wernische či Ajvaze), přesto je antologie Maść przeciw poezji ideální „příručkou“ pro ty z polských čtenářů, kteří si chtějí doplnit své encyklopedické povědomí o vývoji české poezie ve 20. století. Engelking totiž ukazuje onu méně známou a více potemnělou, avantgardnější až undergroundovou stránku české poezie. Jistě na úkor mnohých dalších autorů, kteří se pak do publikace jednoduše nevešli. Na druhou stranu je však dobře, že zvolená cesta, tedy menší počet prezentovaných autorů, zato větší počet básní každého z nich, se vyhýbá přílišné povrchnosti a heslovitosti. Engelking sice pomíjí nejmladší generaci českých básníků, té však byla před třemi lety věnována např. antologie Gdyby wiersze miały drzwi nakladatelství Atut.

 

Napsali jsme:

Knihovnička 2008 naruby

Skupina 42 v polské recepci po r. 1989

 

Michala Benešová

23. 02. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 922936 návštěv, dnes zatím 92 (1 online).