NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Bronisław Wildstein a jeho pohled na polskou realitu

Polský institut v Praze zahajuje tento čtvrtek cyklus diskusí a přednášek Polsko 1989–2009 podle…, které mají představit názory významných osobností polského veřejného a akademického života na vývoj polské společnosti v posledních dvaceti letech. Prvního pozvaného hosta avizovalo již nedávné promítání dokumentárního snímku Tři kámoši. Jedním z jeho hrdinů byl Bronisław Wildstein, v 70. letech student krakovské polonistiky, nekonformní mladík se zájmem o veřejné dění, jenž po podezřelém úmrtí svého přítele Stanisława Pyjase, na němž nesla vinu polská Státní bezpečnost, spoluzaložil v roce 1977 Studentský výbor Solidarity. Spolu s kamarádem ze studií Lesławem Maleszkou se aktivně zapojili do opozičního dění, organizovali nejrůznější setkání a manifestace, přispívali do „podzemního“ studentského časopisu Indeks. Wildstein od prvotních spíše levicových pohledů inklinoval stále více k liberalismu, až se mu optimálním východiskem stává idea volného trhu nejlépe v americkém podání, jak se svěřil např. u příležitosti vydání své knihy rozhovorů s významnými západními intelektuály Profile wieku v roce 2000. V roce 1981 odjel Wildstein na západ, v Paříži přispíval do měsíčníku Kontakt a posléze se stal dopisovatelem Svobodné Evropy. Prostředí polské emigrace v Paříži později po návratu do Polska zachytil v románu Brat (Bratr, 1992). Jeho ironicky kritický pohled na zhroucený a dlouhou dobu hýčkaný „mýtus Solidarity“, zabalený do kódu tzv. románu s klíčem, v němž se poznali mnozí, vzbudil v Polsku poměrně velký ohlas. Možná svou typickou wildsteinovskou drsností pohledu, možná přílišnou šablonovitostí, možná odvahou sáhnout Polákům na jejich dlouho oprašované mýty.

 

Po roce 1989 zaujímá Wildstein rychle pravicové postoje (ač zkraje podporoval první vládu Tadeusze Mazowieckého) – v roce 1991 píše ostrý článek o nutnosti dekomunizace polské společnosti, který šéfredaktor Tygodniku Powszechného Jerzy Turowicz odmítne zveřejnit. Následuje řada vystoupení brojících za lustrace, na čemž měla patrně velký podíl i Wildsteinova snaha konečně vyjasnit okolnosti smrti Stanisława Pyjase, která však narážela na četné překážky, jak se pokoušel načrtnout i zmíněný dokument Anny Ferens a Ewy Staszkiewicz Tři kámoši. Podobně hořkou zkušeností bylo odhalení minulosti Lesława Maleszky alias agenta Ketmana (více zde). Problematice, která stála po celá 90. léta v čele jeho publicistického zájmu, věnoval také knihu Dekomunizacja, której nie było, v níž z neochoty rázně se vyrovnat s komunistickou minulostí obviňuje Unii svobody, Svaz demokratické levice, Gazetu Wyborczu i Tygodnik Powszechny. Po celá 90. léta působil Bronisław Wildstein v médiích, nějaký čas např. v Radiu Krakov nebo v Życiu Warszawy. V roce 2000 se stal redaktorem deníku Rzeczpospolita, odkud byl v roce 2005 vyhozen po zveřejnění tzv. Wildsteinova seznamu. Z Ústavu národní paměti tehdy propašoval seznam téměř dvou set padesáti tisíc osob – příslušníků Státní bezpečnosti, tajných spolupracovníků, ale i kandidátů spolupráce. Bez jakýchkoli doprovodných informací ho předal kolegům novinářům, byl také zveřejněn na internetu.

 

Wildsteinův pohled na polskou společnost se s přibývajícími lety proměňoval ve stále černo-bílejší. „Rzeczywistość jest skomplikowana, więc należy wyostrzać sądy. Człowiek żyje w świecie opozycji binarnych i trzeba mu o nich przypominać,“ poznamenal před časem. Ve své obraně tajemné volné ruky trhu a hospodářského rozvoje neváhá v poslední době například varovat před „ekoterorismem“ nejrůznějších ekologických organizací (viz zde), za posledním volebním neúspěchem Práva a spravedlnosti bratrů Kaczyńských vidí „štvanici“ establishmentu tzv. III. polské republiky a jím podporovaných médií, kterým se za podpory Občanské platformy Donalda Tuska podařilo „vytvořit černý obraz vlády PiS, který neměl s realitou nic společného“ (více zde), ačkoli jeho analýza vnitřních poměrů v PiS, trpících přílišnou autoritou Jarosława Kaczyńského, kterého však nemá kdo nahradit ani vehementněji kritizovat, jistě není daleko od pravdy. Krátce byl ředitelem Polské televize, aby se v loňském roce znovu vrátil do řad publicistů deníku Rzeczpospolita. Bronisław Wildstein je dodnes postavou silně kontroverzní a nejednoznačnou, ale v polském kontextu rozhodně nepřehlédnutelnou.

 

V Polském institutu bude ve čtvrtek 26. února hovořit o dědictví komunismu, situaci v polských médiích a Polsku jako „bojišti kulturní války“. Rozmlouvat s ním bude český novinář Bohumil Pečinka. Škoda jen, že podobně jako při besedě "Polsko po volbách" zhruba před rokem nepřizval Polský institut k debatě některého z Wildsteinových polských „protivníků“ – pak bychom teprve mohli hovořit o skutečné a zajímavé diskusi o nejnovějším vývoji polské společnosti.

 

Polský institut v Praze

Blog Bronisława Wildsteina 

Pořad Bronisława Wildsteina v TVP 

 

Michala Benešová

22. 02. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 863997 návštěv, dnes zatím 103 (1 online).