NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Vzpomínka na Jana Palacha, připomínka Ryszarda Siwce

16. ledna uplyne přesně čtyřicet let od chvíle, kdy se před Národním muzeem v Praze zapálil student Filozofické fakulty Jan Palach. Jeho čin, který měl být především apelem pokroucenému svědomí tehdejší československé společnosti, pomalu se smiřující s postupující „normalizací“, zůstává dodnes provokativně neuchopitelný, nezavršený, otevřený smyslem svého sdělení. I po čtyřiceti letech nás však stále vyzývá k přemýšlení – nikoli ve smyslu nacházení jednoznačných odpovědí, ale kladení otázek sám sobě. Připomenutím Palachova příběhu i závazku, který pro naši společnost dosud představuje, má být také řada akcí, které ke čtyřicátému výročí jeho činu chystá Filozofická fakulta Univerzity Karlovy.

 

Lednové výročí připomene zejména kolektivní publikace Jan Palach '69, která vychází pod patronací FF UK a Ústavu pro studium totalitních režimů. Rozsáhlá kniha přináší řadu textů, historických dokumentů i obrazových materiálů, které vůbec poprvé nabízejí nejen detailní historický popis Palachova příběhu a jeho radikálního protestu, ale přibližují také jeho teologickou, filosofickou i uměleckou reflexi. Podrobně se věnuje rovněž osudům Palachových následovníků i předchůdců v Československu a v dalších státech východního bloku. Součástí knihy je také rozsáhlá edice archivních dokumentů a fotografií, které během vyšetřování Palachova sebeupálení shromáždili příslušníci Veřejné i Státní bezpečnosti, či filmové DVD.

 

15. ledna se na Filozofické fakultě UK uskuteční seminář nazvaný „Jan Palach“, který se bude věnovat jak tématu „živých pochodní“ z pohledu historického bádání, tak filosofickým či teologickým interpretacím Palachova činu nebo jeho souvislostem se studentským hnutím 60. let. Mezi hosty vystoupí např. Vilém Prečan, Petr Blažek, Łukasz Kamiński, Jiřina Šiklová, Tomáš Halík či Miloš Rejchrt. V pátek 16. ledna pak bude následovat filmové dopoledne v Národním muzeu, odpolední setkání s pamětníky Palachova činu a ve 14.30 pietní vzpomínka u pomníku Jana Palacha a Jana Zajíce před budovou Národního muzea. Večer se můžete zúčastnit vzpomínkové bohoslužby v Kostele Nejsvětějšího Salvátora. Doprovodnou akcí je rovněž výstava Jan Palach '69, kterou budete moci navštívit od 16. ledna do 14. února denně od 10.00 do 18.00 v Křížové chodbě Karolina.

 

Příběh Jana Palacha je však také možností ohlédnout se i za dalšími politickými protesty v zemích bývalého východního bloku. Ještě půl roku před Janem Palachem spáchal demonstrativní sebevraždu upálením devětapadesátiletý Polák Ryszard Siwiec, úředník a otec pěti dětí. Svým činem chtěl protestovat proti srpnové invazi spřátelených armád do Československa a polské účasti na ní, v širším kontextu byl však jeho protest jednoznačně namířen proti komunistickému režimu, který dle Siwce mrzačil lidskou důstojnost a pošlapával svobodu člověka. Ve vzkazu, který nahrál krátce před svým činem, mimo jiné prohlásil: „Je to totální diktatura zla, která nemůže existovat bez nenávisti, bez lži, bez násilí, nenávisti ke kontrarevolucionářům, nenávisti k buržujům, nenávisti k imperialistům, nenávisti ke svobodě, nenávisti k lásce k bližnímu, nenávisti ke všem projevům lidskosti. Neexistuje cena, kterou by nestálo za to zaplatit, aby takový systém neovládl svět.“ 8. září 1968 se na varšavském Stadionu desetiletí polil rozpouštědlem a zapálil. Zemřel o čtyři dny později v nemocnici, pod přísným dohledem tajné policie.

 

Polskému komunistickému režimu v čele s Władysławem Gomułkou se však událost, kterou mohly na Stadionu desetiletí při oslavách dožínek sledovat stovky lidí, podařilo utajit, jen málo lidí přímo na stadionu přitom navíc dokázalo pochopit, co se v tu chvíli děje. Svět se o ní dozvěděl teprve několik týdnů po Palachově upálení nejprve z francouzského tisku (Rádio Svobodná Evropa odmítlo na podzim 1968 stručnou zprávu o tehdy ještě neznámém muži zveřejnit pro její nepodloženost a nevěrohodnost). Symbolem politického protestu formou nejvyšší, absolutní oběti se však přes Siwcův čin stal Jan Palach, jméno Ryszarda Siwce zůstalo na dlouho zapomenuto. V samotném Polsku se o Siwcovi někteří dozvěděli až v průběhu 80. let (především zásluhou brožurky Siwcova syna Wita, kterou vydal v tzv. druhém oběhu), ale mnozí až na počátku 90. let, kdy se tématu chopil režisér Maciej Drygas a natočil o Siwcovi dokumentární film. Snímek Slyšte můj křik (1991) dal poprvé slovo jak přímým svědkům Siwcova upálení, tak jeho rodině, a pokouší se mimo jiné odpovědět na ožehavou otázku, proč Siwcovu smrt dodnes doprovází přídech promarněné odvahy. Obsahuje také krátkou filmovou nahrávku, na které je Siwcův protest přímo zachycen a kterou objevil Maciej Drygas v archivech tajné policie. Drygasův film budete moci vidět v rámci palachovského semináře, a to v pátek 16. ledna od 9.00 v Přednáškové síni Národního muzea. Po promítání bude následovat krátká diskuse mj. i s autorem snímku. Doplňme, že nejnovější fakta, dostupná v polských archivech, shrnuje historik Łukasz Kamiński v textu, který je součástí publikace Jan Palach '69.

 

Program akcí ke 40. výročí sebeupálení Jana Palacha

 

Michala Benešová

09. 01. 2009

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 863997 návštěv, dnes zatím 103 (1 online).