NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Hned se vrátím

Zaraz wracam. Antologia
Pomysł, wybór, opracowanie, posłowie Marta Mizuro, Wojciech Browarny, Marcin Hamkało

(Centrum Kultury Zamek, Wrocław 2008)

 

Vrací se Poláci ze zahraničí? A odjeli vůbec? Nebo i v cizině vidí svět jen polskýma očima? Odjíždějí jako turisté, gastarbeiteři nebo poutníci? Měl na polskou prózu vliv pád železné opony, dvacetiletí, kdy se země náhle otevřela do všech stran? Tyto otázky stály za zrodem antologie Zaraz wracam, která měla premiéru během letošního mezinárodního Festiwalu Opowiadania ve Vratislavi, pro niž kritička časopisu Odra a Zwierciadło Marta Mizuro, Wojciech Browarny z Vratislavské univerzity a básník a umělecký ředitel festivalu Marcin Hamkało vybrali texty osmnácti polských autorů. Mnozí z nich mají osobní zkušenosti s emigrací (Janusz Rudnicki, Natasza Goerke, Ewa Stachniak, Piotr Milewski), jiní často cestují a rádi poznávají sousední i vzdálenější státy jako Mariusz Sczygieł a Andrzej Stasiuk nebo jsou spjati s místy, kde se národnosti prolínaly a potýkaly na malém prostoru jako Paweł Huelle, další inspirovala jinakost třeba jen při kratších cestách do zahraničí (Joanna Pawluśkiewicz, Grzegorz Kopaczewski).

 

Soubor trochu klame tělem – ač vydaný během festivalu povídky, skrývá v sobě mnohé žánrové útvary: reportáž, esej nebo deník. Redaktoři elegantně obešli tento tvarový eklekticismus prohlášením sbírky za antologii rozdílů (antologia różnic). Důležité a zajímavé jsou pro ně rozdíly identit, vlastního sebechápání společnosti, které se projevuje při vzájemných kontaktech odlišných národů a kultur. Kritérium více sociologické než literární – podobně také spisovatele chápou tvůrci antologie jako osobnost schopnou porovnávat, zachycovat odlišnost a popisovat jí. Proto se redaktoři pokoušeli vybírat texty stylově odlišné, inspirující svou proměnlivostí; sám čtenář musí měnit při přechodu mezi krátkými útvary své vnímání textu: vedle do sebe uzavřené metafory světa-hotelu Olgy Tokarczuk leží drsný svět Rudnického alkoholičky Uschi a jejího polského souseda, vedle zkratkovitého českého deníku Mariusze Sczygła esejistická reportáž z Albánie Andrzeje Stasiuka. Milostný příběh Ewy Stachniak plný neporozumění střídá vnitřní monolog vraha žen Izabely Filipiak.  

 

Všechny texty více sjednocuje téma a aktuálnost (vydání v posledních dvou desetiletích), než „éterická struktura“ procházející celým souborem, kterou slibují  Marta Mizuro, Wojciech Browarny a Marcin Hamkało v doslovu. Antologie tak dobře doplňuje festival, plní především funkci komunikační: lze ji vnímat jako obsáhlý literární časopis, který přinesl ukázky tvorby současných polských spisovatelů, dobře známých a i začínajících, je inspirací pro čtenáře i samotné autory – přímé sousedství textů umožňuje nahlédnout styl a obraznost prozaiků v novém světle. Přesto se nemůžeme zbavit dojmu, že texty jsou příliš různorodé, než aby stvořily společný literární svět.      

 

Ukázky:

 

Zbigniew Kruszczyński: Schwedenkräuter

 

„Jmenuji se...

Ále, stejně to nevyslovíte. A taky jsem sněd´ svůj pas, chutnal úředně. Převaděč v litevském přístavu (plném rezavých železničních vagónů, dědictví červené, rudé, zrezlé armády) nám poručil sníst pasy. Večeře, hostina pasů. Z jakého kraje světa to pocházíme, že ani Rusové už nechtějí kupovat naše dokumenty? Tam – kam jsme měli plout – je nejlíp přijet odnikud – ujišťovali nás převaděči.” 

 

Janusz Rudnicki: Uschi

 

„ – Ja, Herr Rudniki?

Teď napíšu, že moje příjmení mě tu sejmulo ze všeho nejvíc. Stažení „ck” v samotné „k” ze mě udělalo vlastního sluhu. Nejsem Rudnicki, jsem Rudniki. Červenám se, sakra, když slyším to „Herr Rudniki”. Cítím se tak strašně nahý, že bych si nejradši zakryl pohlaví. Vypadlo mi tu „c”, to nejdůležitější písmeno, které pozdvihovalo všechna ostatní a chránilo mě před vší dotěrností. Stydím se sám před sebou.”

 

Grzegorz Kopaczewski: Global nation

 

„Nemůžu vyprávět o prvních dojmech z Medjugorje; v mojich vzpomínkách celá ta návštěva začíná náhle a najednou, bez etapy poznávání okolí, procházení uliček a tak dále. Jakoby nejcharakterističtější vlastnost mojeho pobytu, tedy nehybnost, způsobila, že nemůžu popsat, jak jsem nejdřív uviděl tohle, pak tamto, a pak mě zaskočilo něco jiného. Ta nestálost je charakteristická pro všechno, co jsem tam zažil. Zůstalo jen pár epizod, vratce usazených v čase.”

 

Natasza Goerke: Duše v bodech (Dusza w punktach)

 

„ – Odkud jste?

– Z Polska – řekla Melanie a z úst jí vyletěl bílý orel.”

 

Jerzy Łukosz: Hrobař králů (Grabarz Królów)

 

„Chtěla bys, aby tě zpopelnili? Ve strojích od Bosche se roztečou dokonci i zubní korunky. Aha, promiň! Ty máš trauma. Tvojí babičku a dědu spálili Němci. Ale teď se žádný Němec takové práce nedotkne. Němce pálí Poláci, Řekové, Jugoši. Vůbec bych se nedivil, kdyby mi za chvíli někdo řekl, že Němce pouští komínem Židi.”

 

Reportáž a fotografie z Festivalu Opowiadania

 

 

Lucie Kněžourková

13. 10. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 908350 návštěv, dnes zatím 279 (3 online).