NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Musíme si pomáhat s Katyní

Jak jsme se přesvědčili po premiéře filmu Medvídek u našich sousedů, polští filmoví kritici píší o české kinematografii s viditelnými rozpaky. Podobné váhání pak cítíme i u nás: naposledy po uvedení Wajdova snímku Katyň.

 

Většina publicistů se hodnocení vyhnula: víc než na film se soustředila na popis skutečné historické události, vyvraždění polských důstojníků v katyňském lese. Místo toho, aby se novináři věnovali jejímu zobrazení, tedy interpretaci na filmovém plátně, drželi se historických faktů a suplovali tak českým divákům hodiny dějepisu, na kterých se o masakru pravděpodobně vůbec nic nedozvěděli. Na neznalost základní vyprávěcí situace ale film musel narážet po celém světě, jako umělecké dílo by však měl jít za hranice historie a vypovídat o univerzálnějších hodnotách. Ty se bohužel často utopily v touze představit celé spektrum polských válečných typů, od hrdinů po zrádce. Nejsilnější je film na začátku a na konci: i proto se většina recenzentů držela „scény na mostě“, ve které se střetnou Poláci hnaní z jedné strany nacisty a z druhé Rudou armádou. Tragický obraz nepostrádá prvky grotesky a ironie a je velmi výstižnou metaforou nejen polských dějin, ale i osudů nejednoho národa skřípnutého mezi dvěma mocnostmi. Konec se potom blíží k dokumentu, zachycuje brutální a strojové vraždění, které je svou syrovostí – po natahované a složité zápletce s množstvím postav – velmi působivé. Problém nastává uprostřed. Irena Hejdová na Aktuálně.cz shrnuje dojmy nejednoho českého recenzenta: „V druhém, poválečném úseku nastupují na scénu poněkud zmatečně nové postavy, aby ukázaly, že teroru se Poláci nedočkali jen od nacistů a Sovětů, ale i z vlastních řad. Film kvůli nim v těchto okamžicích působí nastavovaně a zdlouhavě - než přijde závěrečná část, která se vrací k masakru, když rekonstruuje Andrzejův deník z cesty do Katyně. Absence jediného hlavního hrdiny je asi největším problémem filmu. Nástupy dalších a dalších postav občas znesnadňují orientaci, nemluvě o tom, že pro ně není dostatek prostoru, a sklouzávají tak k šablonám. Jako by Wajda skrze to množství lidí, epizod a víc než dvouhodinovou stopáž chtěl pojmout do široké náruče celou hrůzu a všechny paradoxy, které s katyňskou tragédií souvisejí; méně by ale bylo více.“

 

I když většina novinářů neopomněla zdůraznit, že Wajda ztratil v Katyni otce (ačkoli to není jisté, protože na tzv. „katyňském seznamu“ se objevilo jméno Karol Wajda a otec polského režiséra se jmenoval Jakub), málokdo se zamyslel nad tím, proč pojal film tak odosobněně, nevyprávěl příběh své rodiny. Vojtěch Rynda (Lidovky.cz) si myslí, že „se bál, že by při angažovanějším přístupu ztratil autorský odstup a utopil film v emocích. Možná nechtěl stavět vlastní ztrátu nad národní tragédii. Natočil film, který univerzálně srozumitelným způsobem vypráví o velmocenských pokrytectvích 2. světové války a který se může okamžitě začít používat jako pomůcka při výuce dějepisu.“ Autor si ale v druhém odstavci protiřečí: propletené linie a schematičnost postav asi nejsou nejlepší cestou k proklamované univerzalitě. Wajda rád kreslí rozmáchlé fresky, a i u tak osobního tématu převážil styl nad počátečním impulsem, rodinnou tragédií. Polský režisér raději rozepjal svůj film na osnově knihy Post mortem Andrzeje Mularczyka. Ačkoli je Miroslava Spáčilová (idnes.cz) přesvědčená, že „filmu vévodí hlavně osudy žen, které přišly o své manžely, bratry nebo syny“, Wajdův pohled je ryze mužský a ženské hrdinky mají především stát za svými muži, jak naznačuje i věta „Jsi žena polského důstojníka!“.

 

Český a polský „filmový“ pohled na vlastní historii se velmi liší, hlavní proud zde reprezentuje Hřebejkovo Musíme si pomáhat. Zatímco Wajda dokázal přinejmenším jasně ukázat oba póly, hrdinství i zbabělost, český film objímá všechny své „postavičky“ chápavým pohledem a omlouvá jejich poklesky. A tady se polské a české vidění světa zkrátka rozchází: „Hřebejk traktuje jednak kolaborację Josefa Čižka z ostentacyjną pobłażliwością. Sztucznie (i niezręcznie, z punktu widzenia dramaturgii) rozdyma zagrożenia, które jakoby wiszą nad rodziną bohatera. Na przykład ewentualne wykrycie przez Niemców, że ciąża powabnej żony Josefa jest urojona, a nie rzeczywista, miałoby mieć miażdżące skutki dla zainteresowanych. Dlaczego? Od nikogo, oczywiście, nie wymagano w czasie okupacji bohaterstwa. Stąd nawet odmowa ukrycia poszukiwanego przez gestapo Żyda nie musiała być naganna. Ale czymś moralnie daleko gorszym było dorabianie się na współpracy z okupantem, do którego to dorabiania nikt nikogo przecież nie zmuszał. (…) Bać się a popełniać ze strachu świństwa to dwie zupełnie różne postawy. Musimy sobie pomagać. Ale czy istotnie sobie? Czy po wkroczeniu wojsk radzieckich (ale czemu w takt muzyki - hiszpańskiej?) musimy pomagać hitlerowcowi, podając go za lekarza rodzącej właśnie kobiety? Film kończy fatalnie dobrany symbol, spełniający rolę hollywoodzkiego końcowego pocałunku. To żydowska rodzina Davida, cudownie zmartwychwstała, siedzi uśmiechnięta na ruinach i pije wódkę. The happy end? Wszyscy zadowoleni? Ja nie.“ (Jerzy Płażewski, Onet.pl) Osobní Hřebejkovský pohled zjevně brání problematizaci kolaborace a tvrdšímu pohledu na události, které pak ústí do nivelizace hodnot. Polské „drásání ran“ zase často odrazuje svou schematičností a nesrozumitelností. Zlatá střední cesta? Možná, že by se více režisérů mělo vydat cestou koprodukce, jako Petr Zelenka se svým filmem Karamazovi.

 

Irena Hejdová: Ponurá Katyň splácí polský dluh minulosti

Miroslava Spáčilová: Wajda vypráví o masakru v Katyni, kde ztratil otce

Vojtěch Rynda: Učebnicový masakr

Jerzy Płażewski: Musimy sobie pomagać: Kochajmy się

 

Recenze v našem Zápisníku

 

-lk-

21. 09. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 924490 návštěv, dnes zatím 269 (1 online).