NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Pražské jaro i léto očima pařížské Kultury

Mezi nejrůznějšími připomínkami výročí 21. srpna 1968 zapadla připomínka možná zdánlivě marginální, ale z hlediska vzájemných česko-polských vztahů nikoli nepodstatná. Jak známo, polské oddíly se sice aktivně podílely na srpnové invazi do Československa, zejména polští intelektuálové (a zejména ti žijící v emigraci) však celou intervenci záhy odmítli a odsoudili. Učinil tak i nejvýznamnější polský exilový časopis – pařížská Kultura. Ten se pod vedením Jerzyho Giedroycie snažil mapovat nejen dění v samotném Polsku, resp. na jeho východních hranicích (poněkud opomíjený region Litvy, Běloruska a Ukrajiny se stal velkým Geidroyciovým tématem), ale v podobě pravidelných sloupků a tzv. českých a slovenských kronik sledoval i dění v tehdejším Československu. Takto do Kultury přispíval např. publicista Alexandr Tomský, inspiraci Kulturou přiznával Pavel Tigrid, když v roce 1956 zakládal československý emigrační čtvrtletník Svědectví, podobně jako Škvorečtí v Torontu. Kultura přetiskla např. Kosíkův dopis Jeanu-Paulu Sartrovi z poloviny 70. let o praktikách StB, pravidelně referovala o aktivitách Václava Havla. S Kulturou spolupracovala i např. známá překladatelka Helena Stachová, jež byla v roce 1971 za kontakty s Kulturou odsouzena k roční podmínce.

 

Kultura referovala i o pražském jaru, v čísle 7/8 uveřejnila Vaculíkových Dva tisíce slov, Cenu Kultury za rok 1968 získaly Literární listy (a to symbolicky hned druhý den po jejich oficiálním zastavení) a v témže roce, již po srpnu, v polovině září, vyšlo speciální číslo Kultury (č. 253) věnované situaci v Československu. „Przeszło półmilionowa armia pięciu państw Paktu Warszawskiego najechała i okupowała Czechosłowację. Nigdy jeszcze dobre imię Polski nie było na świecie tak zohydzone. Nie chodzi już teraz tylko o walkę z gomułkowsko-moczarowskim zamordyzmem, ale o ty by Polak nie wstydził się, że jest Polakiem“, stálo v něm mimo jiné.

 

V roce následujícím pak vychází mimořádné česky a slovensky psané číslo Kultury, určené speciálně čtenářům v Československu a rodící se posrpnové československé emigraci. Redaktoři Kultury v čele s Giedroyciem v něm vyjadřují podporu československému lidu a vyznávají se ze své sympatie k myšlence „socialismu s lidskou tváří“ („...blízcí socialismu, byli jsme si současně od první chvíle vědomi, že to musí být socialismus s ‚lidskou tváří‘...“). „Pozorně jsme sledovali všechny projevy obrody, reformy, revize, nonkonformismu i otevřeného odporu v zemích ovládaných komunisty, překládali jsme i v originále vydávali pozoruhodnější autory z této oblasti (hlavně zakázané a ‚podzemní‘ ruské a ukrajinské spisovatele), dokonce jsme vydali zvláštní číslo v ruštině...“ Číslo 253 obsahuje četné publicistické texty věnované československým událostem od ledna 1968, a to se slovy: „Podobně jako v případě ceny pro Literární listy to není pouze gesto přátelství a obdivu, spojeného s pocitem studu při myšlence na podíl vojsk PLR na invazi do Československa; jde nám o práci pro budoucnost Polska a Československa...“ Tehdy ještě Giedroyc a kolektiv Kultury věřili, že dubčekovská idea „socialismu s lidskou tváří“ má potenciál nakazit nejen Polsko, ale „i ostatní země východní Evropy s Ruskem v čele“. Že komunismus je schopen vyvinout se v humanistickou formu řízení státu a fungovat bez jakýchkoli represí.

 

Juliusz Mieroszewski informoval z polského pohledu o událostech nejen v Praze (a jako jeden z mála se zmiňuje i o „slavné“ patnáctiminutové protiokupační demonstraci osmi Rusů včetně Natalie Gorbaněvské na Rudém náměstí), k aktuálnímu dění se vyjádřili i Gustaw Herling-Grudziński v textu Půl milionu vojáků proti dvěma tisícům slov nebo ukrajinský publicista Bohdan Osadczuk. Časopis referoval o protestech americké Polonie, přetiskl dopis Jerzyho Andrzejewského určený předsedovi Svazu čs. spisovatelů Eduardu Goldstückerovi či vyjádření protestu proti vojenské okupaci Československa a zároveň solidarity s československým lidem, který se rozhodne postavit na odpor, dramatika Sławomira Mrożka. Dobově zajímavá vize demokratického Ruska, zbaveného stalinistických dogmat a zločinů, podbarvuje i slova Juliusze Mieroszewského: „Neschopnost spolupráce nelze nahrazovat ozbrojenou intervencí. Tanky na ulicích Prahy potvrzují naši tezi vyjadřovanou na těchto stránkách, že stalinské Rusko vzdávajíc se síly se vzdává všeho, neboť nemá nic jiného, co by mohlo nabídnout.“ Pro Rusko se však do budoucna otevírá perspektiva – vejít v dialog se světem jinou formou než za pomoci tanků a fungovat „za evropských podmínek“. Právě Polsko a další „satelity“ měly být v očích Mieroszewského jakýmisi branami, které začnou do ruského impéria pozvolna „exportovat evropskost“. Jeho vize jakéhosi sovětského Commonwealthu, k níž nakročilo i pražské jaro, sice nejen srpnovou invazí vzala za své (a dnes se může zdát naivní podobně jako idea zásadní reformy komunismu let šedesátých), ale dobře ilustruje snahu lidí z okruhu Kultury překračovat dobová (nejen polská) myšlenková schémata. Mieroszewski byl přesvědčen, že ono jarní vzepětí nezůstane v celém východním bloku zapomenuto... Texty aktuální doplňovaly ve speciálním československém čísle Kultury i texty historické, mimo jiné Edwarda Raczyńského nebo historika Piotra Wandycze, známého i u nás díky monografii Střední Evropa v dějinách.

 

Kupříkladu Gazeta Wyborcza sice u příležitosti 21. srpna otiskla fragmenty komentářů a apelů Václava Havla, které psal v týdnu po invazi pro liberecké rádio, kde je předčítal Jan Tříska, Andrzej Krawczyk psal v Tygodniku Powszechném o dvou tisících třiceti dvou slovech Ludvíka Vaculíka, ale v hodnocení nejrůznějších reakcí na srpnové události si aktivit pařížské Kultury nepovšiml téměř nikdo. Ani v Polsku, ani v Čechách. A téma by to jistě zajímavé bylo i dnes – vždyť právě od událostí roku 1968 se datují např. mnohem intenzivnější kontakty českých a polských emigrantů i disidentů, které jsou jinak oblíbeným tématem publicistů z obou stran společné hranice.

 

Michala Benešová

25. 08. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 909807 návštěv, dnes zatím 115 (1 online).