NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Šlonzak tělem i duší

Dnešní Let trochu klame tělem: listovali jsme sice novinami a časopisy, nakonec nás ale více než politika a regionální zprávy zaujal počin spíše literární a naši aktualitu zakončíme dokonce pozvánkou k četbě nové knihy… Kulturní týdeník a2 totiž ve svém letošním dvaatřicátém čísle navázal na svůj loňský „prázdninový“ seriál o současných světových autorech, kteří zatím nejsou českému publiku příliš známí, a přinesl portrét Wojciecha Kuczoka (*1972) a ukázku z jeho románu Gnój (vyd. 2003). Výběr byl šťastný – Kuczok rozhodně nepatří k začínajícím spisovatelům, ale u nás se o něm zatím moc slyšet nebylo. V Polsku už  přitom stačil  získat prestižní literární cenu Nike právě za Gnój, je také laureátem Paszportů Polityki a bývalým členem slezské básnické skupiny Na Dziko (více o tomto literárním uskupení najdete zde). Debutoval v roce 1996 básnickou sbírkou Opowieści samowite, zaujal ale hlavně prvními povídkovými soubory Opowieści słychane (1999) a Szkieleciarki (2002) a proslulost si získal románem Gnój. Na motivy Gnoje a hlavně povídky Diaboł vznikl scénář k filmu Magdaleny Piekorz Pręgi, oceněný Zlatými lvy na festivalu v Gdyni.

 

Martina Bořilová představila v portrétu Kuczokovo prozaické dílo, které se takříkajíc zavinuje samo do sebe: autor se drží podobné narativní techniky a poslední dva texty už působí spíše jako vyvařování vlastní metody. Gnój, ostrá, bolestivá až drásající sonda do slezské rodiny rozkládané autoritativním otcem, však představuje vrchol Kuczokovy tvorby. Pohled dítěte umožňuje nahlénout psychický teror zevnitř, ukázat jeho zhoubný vliv na psychiku člověka a zároveň využít i fantazii, která románu dodává i groteskní rysy. Perspektiva vypravěče, který na své dětství vzpomíná, pak otvírá prostor pro časové posuny a reflexi situace dospělým člověkem a čtenáři dostatečně ilustruje následky autoritářského výchovného působení. Důležitým prvkem vyprávění je jazyk, Kuczok pracuje se slezským dialektem, dětským jazykem syna, represivními promluvami otce a uklidňujícím hlasem matky, která ale nikdy nemá dost síly, aby dítě před „starym K.” ochránila. Polští kritici, jak připomíná Martina Bořilová, srovnávali často Kuczoka s Witoldem Gombrowiczem, podobnost ale leží spíše v tematice než způsobu vyprávění. Dětská „zelená” tělesnost, sexualita a nevyzrálost v kontaktu se světem tvrdých dospělých forem, deformace a úchylky nebo demytizace rodinného prostředí sice oba autory spojuje, rozdílné narativní techniky ale ve výsledku produkují jiný text. Gombrowiczův vypravěč je demiurgem, postavy vzájemně zkouší a pokouší hranice svých „držek” a snaží se vzájěmně působit na svou identitu a pevnost formy. Kuczokovy postavy se dělí na slabé a silné, otroky a pány, autor směřuje k rozkrývání současným problémů v polských rodinách a společnosti. 

 

Portrét doprovází ukázka z Gnoje v překladu Báry Gregorové, která představuje spíše pozvánku do vykloubené slezské reality: nakladatelství Havran se totiž v edici Kamikadze chystá vydat celý Kuczokův román pod názvem Hnůj v překladu Lenky Matyskové. Zde opět narážíme na neřešitelný překladatelský problém: Hnůj nebo Smrad? První název je doslovnější, druhý zase lépe odráží oblíbenou nadávku „ty gnoju“, v češtině pak dokonce „smrad“ evokuje nadávku určenou dítěti. S hodnocením kvality překladu ale budeme muset počkat až na vydání celého textu. Těšíme se!        

 

Ukázka v polštině

Ukázka v češtině

Týdeník A2

Havran

 

Lucie Kněžourková

18. 08. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 923110 návštěv, dnes zatím 266 (2 online).