NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Jednoruká spravedlnost a intelektuální kapitál

Událostí posledního týdne se v evropských médiích stalo zatčení Radovana Karadžiće. Po něm následovala smršť i v polských denících – vždyť jen Gazeta Wyborcza věnovala tématu Karadžić více než dvacet textů. Dříve než pokusy o analýzu toho, co tato událost může přinést, se v denících a na internetových serverech objevily nejrůznější vzpomínky na bývalého vůdce bosenských Srbů. Tou nejúsměvnější (je-li to vůbec možné) byl stručný odstavec Dawida Warszawského alias Konstantyho Geberta ve středeční GW: Byl to nejkratší rozhovor v mém životě. S Radovanem Karadžićem jsem byl domluvený na podzim roku 1993 v baru bělehradského Intercontinentalu, kde srbský vůdce rád hrával ruletu. „Dobrý večer, doktore Karadžići“ – řekl jsem. „Říká se: prezidente Karadžići“ – odpověděl vůdce tehdy ještě samozvané „Republiky srbské“ a otočil se na podpatku. Bylo po rozhovoru.

 

Ani polská média se však zcela nevyhnula pohledu mnohdy protěžovanému, ale logicky poněkud jednostrannému: Bosna slaví, spravedlnosti bylo (a případně bude – snad v Haagu) učiněno zadost... Spravedlnost je jistě věc těžko uchopitelná jen jednou rukou (a je skutečně jedno, zda levou nebo pravou, zda srbskou nebo bosňáckou). I v Gazetě Wyborcze psali o „mezinárodní spravedlnosti“. Nedávno se jí vyvlékl např. Ramush Haradinaj, bývalý velitel Kosovské osvobozenecké armády a pozdější kosovský premiér. V této souvislosti odkažme např. na první polovinu textu Eduarda Chmelára ze slovenského JeToTak.sk (přetištěném v aktuálních Literárkách). Jde přeci jen o zdravější pohled na věc, než jaký předvedl v nedělním tematickém večeru o Kosovu na druhém programu České televize režisér (dodejme diskutabilního) dokumentárního snímku Uloupené Kosovo Václav Dvořák. Ten se totiž ohlížel desítky let zpátky za kosovskou minulostí a balkánskou situaci devadesátých let interpretoval nepokrytě jednostranně, tedy prosrbsky. Na tomto příkladu se názorně ukázalo, jak nelze vytloukat klín klínem. Jistě je však možné nakládat poněkud obezřetněji s tvrzeními o "naplněné spravedlnosti" a "potrestaných vinících" a zamyslet se např. nad tím, zda se věci opravdu natolik řeší jedním zatykačem, nebo zda není vhodné zamyslet se i nad rozdílem mezi spravedlností a obchodem.

 

Jak píše Anna Uzelac, v 90. letech dopisovatelka GW v Bělehradě, v zatím posledním komentáři GW: Je snadné vidět v Karadžićovi zosobnění Balkánu přelomu století, symbol srbského nacionalismu a bosenské tragédie. Těžko rovněž nesmýšlet o jeho zatčení jako o symbolu morální obrody Srbska a jeho návratu do lůna civilizovaných evropských států. Zdá se to však příliš snadné.

...aby vzápětí dodala: Karadžić byl jen nadmíru horlivým článkem řetězu událostí a institucí řízených a spravovaných srbskou vládou. Možná že spíše než jeho zatčení bude právě ochota tohoto státu akceptovat odpovědnost za zločiny skutečným znakem morální vyspělosti srbské vlády. Buď jak buď, je zjevné, že snazší než komentář je bulvárně rozebírat tajemný život skutečného i falešného Dragana Dabiće...

 

V mediálním balkánském víru možná trochu zapadla jiná informace, mnohem půvabnější. Zatímco v Čechách se (ne)vede diskuse o reformě terciárního vzdělávání a tzv. Bílé knize, v Polsku přišli tamější Tuskovi poradci s dokumentem poněkud jiného ražení. „Raport o kapitale intelektualnym Polski“ vypracoval tým pod vedení Michała Boniho. Tato „zpráva o intelektuálním kapitálu Polska“ se věnuje otázkám mnohem širším, než kudy se vůbec dokáže ubírat debata u nás. Polský tým si totiž (i kdyby už nic jiného) uvědomuje důležitost vzdělání (a to od předškolního po to univerzitní, ba až po seniory) nejen z hlediska jeho tržního zpěněžnění, ale pro zdravý rozvoj polské společnosti, pro možnost aktivní účasti občanů v celospolečenském dění, pro schopnost vytvářet si vlastní názor. Nadstavbou snahy o reformu vzdělávání je pak důraz kladený na rozvoj občanské společnosti, která je s to (se) nejen učit, ale i zodpovědně vládnout nebo vyrovnat se s demografickými výzvami 21. století. Nejde zdaleka jen o nářek nad tím, jak mají Poláci málo evropských patentů...

 

Tolik to, co by se mělo udělat. Napadne-li vás otázka, jak to udělat, budete si muset zřejmě počkat, zda polští politici smetou půvabné, milé a rozhodně dobře se poslouchající slohové cvičení na téma intelektuálního kapitálu ze stolu rovnou jako příliš obecné, nebo příliš nerealizovatelné, nebo příliš radikální (vždyť se nemáme tak zle), či zda se z nápadu (a dnes stále spíše diagnózy než reálného návrhu řešení) vyvine čímkoli užitečná forma diskuse, která se snad dobere argumentů a systémových řešení, i kdyby je měla kvantitativně značně prosít... K tématu nabízíme např. reakci Joanny Staręgy-Piasek (která právě přílišnou obecnost a deklarativnost textu vytýká). Samotný text zprávy si můžete přečíst na těchto specializovaných stránkách.  

 

Kdo si chce raději přečíst o literatuře, tomu připravila Rzeczpospolita velký titulek „Młoda proza po przejściach“. Pod názvem slibujícím zajímavou analýzu se však skrývá jen žurnalisticky povrchní „zhodnocení“ úspěchů (nebo neúspěchů?), kterých dosáhli vybraní představitelé mladé polské prózy: Daniel Odija, Michał Olszewski, Mirosław Nahacz a Dorota Masłowska. Vzhledem k bleskurychlému výpočtu, kolik prostoru bylo v „pětitísiznakém“ textu poskytnuto jednotlivým autorů (přičemž shrnutí je zhruba toto: Odija vydal soubor povídek, z nichž ne všechny skončily úspěchem. Olszewski se stal laureátem ceny vydavatelství Znak. Nahacz spáchal sebevraždu.), je vlastně tak velká upoutávka na hlavní stránce příslušného serveru, jaká byla v pondělí k vidění, zbytečným luxusem... 

 

Dawid Warszawski: Ludobójca, prywatnie poeta (Gazeta Wyborcza, 23. července 2008)

Eduard Chmelár: Vojnoví zločinci našich čias (JeToTak.sk, 23. července 2008)

Anna Uzelac: Nasz cwany Karadżić (Gazeta Wyyborcza, 26. července 2008)

Bartosz Marzec: Młoda proza po przejściach (Rzeczpospolita, 28. července 2008)

 

Michala Benešová

28. 07. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 982664 návštěv, dnes zatím 278 (4 online).