NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Paměť minulého tisíciletí

V druhé polovině trochu chladného července Vám přinášíme pozvánku do horkých let poloviny minulého století, chcete-li minulého tisíciletí. Ač jsou pro nás dnes tyto vzpomínky archaické svou formou - dopis a kronika ve své papírové podobě už patří k ohroženým druhům - jejich obsah na své hodnotě neztrácí.

 

Jerzy Giedroyc, Czesław Miłosz: Listy 1952-1963

(Czytelnik, Warszawa 2008)

 

Edice nakladateství Czytelnik Archiwum „Kultury” přinesla už v roce 2006 korespondenci Jerzy Giedroyce a Witolda Gombrowicze: Listy 1950-1969. Letos vychází první díl neméně zajímavé epistolární literatury, dopisy „velkého redaktora“ a Czesława Miłosze, Listy 1952-1963. Další díly obsahují korespondenci z let 1964-1977 a 1978-2000. Kultura mohla fungovat především díky dopisům, její autoři totiž žili po celém světě, například Miłosz v USA, Gombrowicz zase v Argentině. Stovky dopisů, které Giedroyc neúnavně psal mnoha spisovatelům a publicistům umožnily nejen soustředit a publikovat mnoho zajímavých a důležitých textů, ale často pomáhaly autorům lépe snášet emigraci, mohli psát a vydávat v rodném jazyce. Giedroyc Miłoszovi pomohl i na začátku jeho dobrovolného odchodu z komunistického Polska v roce 1951, kdy básníka emigrantské kruhy nepřijaly a tvrdě kritizovaly za jeho účast v poválečném veřejném životě (působil jako kulturní attaché v USA a Francii). Právě první díl se věnuje této první, těžké etapě a končí odjezdem Miłosze do Kalifornie na univerzitu v Berkley. V dopisech oba diskutují o budoucnosti Polska, roli Kultury jako prostředníka mezi emigrací a autory „doma“, pouští se do politických i čistě osobních otázek. Miłosz viděl Kulturu především jako uměleckou a filozofickou platformu a sám chtěl publikovat především verše, Giedroyc se snažil dotýkat i politických témat, která Miłosz odsuzoval jako nedůležitá a pomíjivá. Nebáli se otevřeně vyjádřit svůj nesouhlas a kritizovat chyby druhého, stejně jako ostře komentovat současné dění. Dopisy Jerzy Giedroyce a Czesława Miłosze doplňují další zajímavé a kvalitní vydavatelské počiny, především válečnou korespondenci Czesława Miłosze Zaraz po wojnie. Korespondencja z pisarzami 1945-1950 (Wydawnictwo Znak, Kraków 2007, 2. vyd.) nebo dopisy Zbigniewu Herbertovi: Korespondencja Herbert Miłosz (Fundacja Zeszytów Literackich, 2006).


Více zde

NOVÉ KNIHY: Spisovatelé v dopisech (6. 8. 2008)

 

Paul Peikert: Kronika dni oblężenia: Wrocław 22 I - 6 V 1945
(Ossolineum, Wrocław 2008)

K vydání připravili Karol Jonca a Alfred Konieczny

 

Paul Peikert se narodil v roce 1884 v Horním Slezsku, tehdy ještě části Německa. Studoval teologii ve Vratislavi, po studiích působil na různých místech, proslavilo ho však především válečné působení v kostele św. Maurycego ve Vratislavi. Ve 30. letech se kněz Peikert věnoval především svým farníkům, sepsal osmidílnou kroniku farnosti a zasazoval se o udržení tradice poutí a byl také zatčen a vyslýchán gestapem. Válečné hrůzy se Vratislavi zatím vyhýbaly, o to strašnější byl ale samotný konec války: postupující sovětská armáda zaháněla nacistické jednotky stále více na západ a Vratislav se náhle ocitla v centru bojů. Obléhání města Sověty trvalo 80 dní, od 16. 2. do 6. 5. 1945. Kněz Paul Peikert si po celou dobu vedl pečlivé poznámky, zaznamenal zkázu města, kterou do značné míry způsobily německé jednotky – při ústupu do centra ničily domy i celé ulice, srovnali se zemí až dvě třetiny původní zástavby. I evakuace obyvatel proběhla pozdě a za velkých ztrát na životech, ve městě zůstali především staří lidé a jejich příbuzní. Po kapitulaci zůstaly z města ruiny, zbytek německého obyvatelstva musel odejít, na „nově získané“ země nyní přicházeli Poláci z kresových území na východě, která pro změnu připadla Sovětskému svazu. Kronika Paula Peikerta, jenž zemřel v Německu v roce 1949, přibližuje atmosféru obleženého města, kněz zapisuje den po dni postupující apokalypsu předválečné Vratislavi, která mizela pod nálety i pod rukama německé armády.

 

„Przeszedłszy przez Kaiserbrücke, ujrzałem rozległą pustynię i bezludną przestrzeń gruzów. Tam gdzie kiedyś ciągnęła się najpiękniejsza ulica Wrocławia z pięknymi skwerami, gdzie wyższe sfery miasta miały swe okazałe domy, gdzie wspaniałe kościoły podkreślały piękno panoramy miasta, sterczą dziś okopcone sżczątki spalonych budynków. Olbrzymie zwały gruzów zalegają szeroką przestrzeń od Kaiserbrücke do Fürstenbrücke, a wśród zwalisk na tym rozległym terenie pracują niezliczone masy ludzi niby rój mrówek. Pracują dniem i nocą, aby ten olbrzymi plac przekształcić w lądowisko.“

 

Životopis Paula Peikerta

 

Lucie Kněžourková

21. 07. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 881331 návštěv, dnes zatím 239 (2 online).