NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Literární cena Gdyně 2008

Dvoudenní gdyňská Literaturománie, o které jsme informovali před několika dny, vyvrcholila o víkendu slavnostním udělením třetí Literární ceny Gdyně. I kvůli doprovodnému programu se letošní vyhlašování přesunulo z raného podzimu na období raného léta. Z pěti nominovaných v každé ze tří kategorií vybrala porota po jednom laureátovi. Jak byly již nominace neprvoplánové a pro některé možná překvapivé, tak výběr vítězů svědčí o zajímavém literárním vkusu porotců i o snaze o zodpovědné posouzení všech 197 nominovaných titulů.

 

Vítězem v kategorii Poezie se stal Adam Wiedemann. Oceněn byl za svou poslední sbírku Pensum (Wojewódzka Biblioteka Publiczna i Centrum Animacji Kultury w Poznaniu, Poznań 2007). Adam Wiedemann je mnohým známější jako prozaik – jeho povídkové soubory Wszędobylstwo porządku (1997) a Sęk Pies Brew (1998) byly mj. nominovány na cenu Nike. Je jedním z autorů, kteří získali prestižní Cenu Kościelských (v roce 1999). Jeho básnická tvorba zahrnuje např. sbírky Konwalia z r. 2001 či Kalipso z r. 2004. Verše ze sbírky Pensum jsou zdánlivě všední a málomluvné (Piszę te słowa, bo znam się na słowach, słowa się znają na sobie, beze mnie – báseň „siano“), ale pod pokojně plynoucími slovy, jakoby převzatými z každodenních hovorů, prosvítá např. jemně naznačovaná hra s rolemi autora, čtenáře či tzv. lyrického subjektu nebo zvláštně chladná a záměrně neosobní, ale místy i „černě humorná“ melancholie (...My w śmiech, / opowiada nam Marta, a on znowu, / że te ryby pochodzą, i my znowu w śmiech, / aż w końcu daliśmy mu dokończyć, że te ryby / są własnością znanego biologa, którego żona, / a właściwie już wdowa, siedzi tu z nami na sali. / (My w śmiech?) – „ryby“). Wiedemann si se slovy manýristicky nehraje, naopak je pečlivě vybírá a – především – podkládá sdělnými významy. Ne nadarmo najdeme na obálce sbírky Pensum fotoaparát. Wiedemannovy básně jsou jakýmisi fotografickými momentkami, snažícími se o ostrý záběr skutečnosti, jež nás denně obklopuje. Nepostrádají však ani rozměr pomíjivosti, který dříve či později odplaví každý zachytitelný obraz známého. Za jeho verši však naštěstí zůstává skromné, nenabubřelé zamyšlení, co podstatného z mizejícího zachytit novou optikou, aby nepřinášelo do sebe uzavřené sebeuspokojení, ale harmonii minulého s budoucím.

 

Marian Pankowski získal za svůj román Ostatni zlot aniołów (Wydawnictwo Kultury Politycznej, Varšava 2007) cenu v kategorii Próza. Zřetelně v něm navazuje na žánr staropolské silvy, sestávající z formálně a především tematicky různorodých textů a zápisků, v nichž autoři zachycovali jednak záležitosti praktického rázu (hospodářství, rodinného života), jednak – stále častěji – texty literární, komentáře dobového dění apod. Konec konců barvitý podtitul Pankowského útlého románu zní: Z rękopisu sylwy Mariana Pankowskiego sześć rozmaitych dni wybrał Piotr Marecki, edytor, Kraków, 9 listopada 2050 r. Staropolské tradici odpovídá nejen zmíněný podtitul, ale i stylizace knihy, mísící prvky různých žánrů, provazující navzájem nejrůznější témata i motivy. I v jiných svých prózách ostatně Pankowski s úspěchem čerpá ze staropolských, syrově humorných sowizdrzalských příběhů, barokní makabrózní imaginace i leśmianovské poetiky (Leśmianovi krom toho věnoval i svou doktorskou práci). Autor spojuje své autentické vzpomínky se svéráznou vizí budoucnosti – vše se odehrává v roce 2050. Hlavní hrdina příběhu (opět známý, již věkem pokročilý „spisovatel Pankowski“) se ocitá v zásvětí, kde se odehrává „poslední slet andělů“. Pankowského vize zásvětí je neortodoxní, jeho andělé např. s oblibou recitují takřka postmoderně košilaté veršíky, organizují se v komanda a přou se o to, zda je podstatnější rozum, nebo víra. Jak Pankowski obratně spojuje vznešený jazyk a takřka filozofická témata s jazykem ulice a lidskou (nebo andělskou?) přízemností, tak v hlubší rovině příběhu provokativně spojuje sakrální s profánním. Ptá se po roli náboženství a Boha v 21. století, po religiozitě moderního člověka – a zda ji dnešní člověk vůbec potřebuje. Zanedlouho devadesátiletý Marian Pankowski vystudoval v Belgii slavistiku, dodnes tam žije a tvoří. Je autorem několika románů a povídek (např. Rudolf, 1980; Pątnicy z Macierzyzny, 1987; W stronę miłości, 2001) i raných sbírek veršů (Pieśni pompejańskie, 1946; Wiersze alpejskie, 1947).

 

Třetím z oceněných se v nabyté kategorii Esejistika stal Piotr Matywiecki se svou knihou Twarz Tuwima (Wydawnictwo W.A.B., Varšava 2007). Ta je obsáhlou studií (má více než 700 stran) života a díla jednoho z nejvýznačnějších polských básníků meziválečného období, podmanivého malíře slova, básníka takřka mytického, ale i tvůrce satirických veršů, kabaretních textů či básní pro děti – Juliana Tuwima. Autor neskrývá svou fascinaci Tuwimovým dílem, záměrně se věnuje pouze Tuwimově lyrické tvorbě, nechce být jeho životopiscem ani podrobným faktografickým průvodcem po básníkově rozsáhlé tvorbě. Byla-li kniha porotci Literární ceny Gdyně zařazena do kategorie Esejistika, vypovídá to snad nejlépe o charakteru Matywieckého práce. Autor se soustředí spíše na interpretaci Tuwimovy poezie, rezignuje na lákadlo chronologického rozboru jednotlivých „fází“ básníkovy tvorby, k němuž je (nutno přiznat) Tuwimovo dílo nadmíru dobrou příležitostí. Snaží se zasadit tvorbu autora skvostné sbírky Słowa we krwi i do širšího dobového kontextu a přisuzuje jeho básním zejména hluboký filozofický podtext. Polští kritici na jeho práci oceňovali především čtivé, a přitom erudované podání, odvahu vydat se dosud nevyzkoušenými cestami i poukázání na nové motivy v Tuwimově tvorbě (v kontextu dosavadních bádání nad Tuwimem-básníkem jde např. o motiv matematiky, loutek, jejich vztahu k básníkově religiozitě, tělesnosti, melancholie na jedné a vitalismu na druhé straně), vytýkali mu naopak editorskou nedůslednost a nevyrovnanost některých interpretačních pasáží. V každém případě je Twarz Tuwima nejen portrétem významného básníka skupiny Skamander, ale také zajímavou výpovědí o Piotru Matywieckém, rovněž autorovi několika vlastních básnických sbírek či editorovi Antologie polské poezie od středověku do 20. století (Gdańsk, 1997).

 

Nagroda Literacka Gdynia

 

Verše Adama Widemanna

Ukázka z románu Ostatni zlot aniołów

Verše Juliana Tuwima

 

Michala Benešová

16. 06. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 880963 návštěv, dnes zatím 121 (1 online).