NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Svobodu medvídkům v Brdech i v kině

Dnes se podíváme především na polská média, pokud byste ale měli chuť zalistovat i českým tiskem, doporučujeme rozhovor s Mariuszem Szczygłem v týdeníku Respekt (21/2008), kde se mimo jiné dozvíte, proč mají v Polsku rádi Ivana Mládka a proč to polskému reportérovi vadí. Druhá pozvánka: týdeník A2 (21/2008) přinesl další esej o středoevropských městech ze soutěže Essay It!: Kam zmizelo město, jež neexistuje? Kamila Kruszewského.

 

Polské deníky a časopisy se věnují především radarové základně v České republice a raketové základně v Polsku. Hanna Hartwig se pokusila v Polityce soustředit názory a informace o obou základnách  z různých českých, polských a světových deníků. Pozastavuje se nad tím, že česká vláda neklade Američanům skoro žádné podmínky, premiér Topolánek požaduje jen účast našich odborníků a firem, zároveň také předpokládá, že v případě útoku bude přednostně bráněno území ČR. To polský premiér Donald Tusk si myslí, že by se Spojené státy mohly konečně odvděčit za pomoc v Iráku. Ačkoli Polsko vyslalo na pomoc 2000 vojáků a stále má v Iráku své jednotky, naši severní sousedé pro cesty do USA stále potřebují víza. „Dlatego rząd Tuska domaga się, by Stany Zjednoczone zmodernizowaly polską obronę przed atakiem z powietrza – np. dostarczając Polsce rakiety Patriot.“ Autorka si pomáhá i oblíbeným stereotypem Čechů-Švejků, kterým zlehčuje protestní hladovku Jana Bednáře a Jana Tamáše. Ač se celý článek nese spíše v lehčím duchu, můžeme ocenit, že se Hanna Hartwig pokusila podívat i do jiných periodik, než jen Mladé Fronty nebo Lidových novin: na konci cituje Petra Fischera z týdeníku A2, který upozorňoval na absenci smysluplné a informované diskuse o základnách a spíše emotivní hodnocení důležitého strategického objektu. O základnách a hladovkářích informovala i Rzeczpospolita, která zprávy o svých sousedech přejímá především z informační kanceláře Polska Agencja Prasowa.  

 

„Jest to w sumie miłe w oglądaniu…“

 

Gazeta Wyborcza si povšimla dvou premiér, jedné české, Odcházení Václava Havla, a jedné polské, Medvídka Jana Hřebejka. Havlovi se věnoval Luboš Palata, redaktor Lidových novin, který do Gazety pravidelně komentuje české a slovenské události. Snaží se představit polským čtenářům i potřebný kontext, nejčastěji silně osobně zaměřený nebo v živě reportážním stylu. Vysvětluje, že má jeho generace problém s recepcí Havlových her v důsledku dlouhého zákazu hraní doma a polistopadového rozdvojení Václava Havla na dramatika a prezidenta. Odcházení tak pro něj přestavuje první skutečnou premiéru. „Jako świeży czterdziestolatek należę do tej generacji Czechów, którzy nigdy do końca nie byli pewni, czy Haclav Havel naprawdę jest wielkim czeskim, ba, nawet światowym dramaturgiem. W latach 70. i 80. jego sztuki były grane na całym świecie. W Czechach ich wystawianie zakończyło się niedługo po wkroczeniu sowieckich czołgów 21 sierpnia 1968 roku, kiedy miałem rok i niecały miesiąc. Po roku 1989 ze sztukami Vaclava Havla był inny problem. Znów pojawiły się na deskach czeskich teatrów, ale były to „przedstawienia Pana prezidenta“. Palata do svého textu vplétá i současné politické problémy a zejména „válku o financování divadel“, která dnes u nás probíhá. Odcházení, inscenované nakonec v pražské Arše, je vyprodané až do podzimu.

 

Jacek Szczerba se v recenzi drží především obsahu filmu, který téměř celý převypravuje a osobní názor přináší až v závěrečné části. Absence hlubšího hodnocení je možná i důsledkem bezradnosti, kterou musí Poláci cítit tváří v tvář k současné české tvorbě. Už mnohokrát se pozastavovali polští novináři nad tím, že řada nových českých filmů se málo věnuje skutečným problémům, nejde do hloubky a vše zlehčuje žertem nebo „hláškou“. Jsou zkrátka hořkosladké, jak shrnuje Medvíka Jacek Szczerba už v titulku Smutno-śmiesznie o tym, co nam nie wyszło. Szczerba sice oceňuje, že film díky své lehkosti nesklouzává k přímému moralizování, ale jeho uhlazenost hraničí s kýčem. „W prześwietlaniu egzystencjalnych bolączek klasy średniej (to, że w kraju postkomunistycznym, nie ma w gruncie rzeczy znaczenia) przypomina trochę kino francuskie, jakąś fabułkę Claude‘a Sauteta. Dużo się tu też - tak jak u Francuzów - gada wedle formuły: „Powiedz mi, dlaczego ona mi tego nie powiedziała“. Jest to w sumie miłe w oglądaniu. Nieco telenowelowe, ale znacznie szlachetniejsze w kroju. Jeśliby posługiwać się wyświechtanymi stereotypami, to raczej dla pań niż dla panów.“ Příjemná podívaná, která v nás ovšem nezanechá hlubší otisk.

 

Głodują w proteście przeciw tarczy antyrakietowej

Czeski rząd przyjął porozumienie w sprawie tarczy

Hanna Hartwig: Widok zza tarczy

Luboš Palata: Powrót Vaclava Havla

Jacek Szczerba: Smutno-śmiesznie o tym, co nam nie wyszło

 

-lk-

28. 05. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 924298 návštěv, dnes zatím 77 (3 online).