NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Klasika z Guatemaly a jeden maďarský debut

Andrzej Bobkowski: Punkt równowagi

(Wydawnictwo Literackie, Kraków 2008)

 

Andrzej Bobkowski (1913–1961) se řadí mezi méně známé představitele bohatého polského emigračního života. Podobně jako Witold Gombrowicz byl vzdálen oběma hlavním emigračním centrům, Paříži i Londýnu – po 2. světové válce žil v Guatemale, kde také ve věku necelých padesáti let předčasně zemřel. Přesto udržoval styky s pařížskou Kulturou, na rozdíl od Gombrowicze se však za svého života výrazněji neproslavil jakožto skvostný spisovatel. Jeho nejslavnější kniha, Szkice piórkiem, kterou psal od r. 1940 a vydal o sedmnáct let později, zůstávala dlouho jeho jediným obecněji známým dílem. Až v posledních letech měli Poláci možnost seznámit s jeho tvorbou soustavněji (s ohledem na bohatou a vytříbenou Bobkowského korespondenci zmiňme např. výbory Jerzy Giedroyc Andrzej Bobkowski Listy 1946-1961, 1997 nebo Listy do Tymona Terleckiego, 2006). Witolda Gombrowicze jsme nezmínili nadarmo. Právě k němu by měl Bobkowski blízko jakožto bytostný individualista, tvrdý kritik Evropy a její kulturní i politické vyčpělosti a ironický komentátor života polské emigrace. Od autora Ferdydurke jej však zároveň bytostně oddělovala neochota k přistoupení na rafinované literární hry, zlehka sebestředné pozérství a životní okázalost, v té či oné míře příznačné právě pro Gombrowicze. Bobkowski, trochu v temném ladění úvah dalšího emigranta Émila Ciorana, prorokoval Evropě, spoutané destruktivními ideologiemi, neslavnou budoucnost. A obdivoval Josepha Conrada pro jeho schopnost odpoutat se od Polska a vydat se vlastní, neprobádanou cestou.

Ve své literární tvorbě čerpal z vlastních zážitků, vzpomínek, zkušeností, popisoval místa, která navštívil, a situace, jichž byl svědkem. Někdy se jeho texty blížily deníkovým záznamům, jindy reportáži, krátkému eseji či komentáři aktuálního dění. Jeho schopnost barvitě prolnout historická a politická fakta s uměřenou fabulací v jeden celek zase může připomenout povídky Gustawa-Herlinga Grudzińského. Bobkowski byl však vždy osobitý. Jeho Szkice piórkiem, výsledek cyklistické cesty po Francii a úvah, k nimž ho válečná Evropa inspirovala, prozrazují jeho vybroušený intelektuální styl.

Nejnovější publikací, která Bobkowskému v Polsku vyšla, je povídkový soubor Punkt równowagi. Bobkowski se v něm pouští hlouběji než jindy do světa fikce, o níž si však byl (podobě jako zmíněný Herling-Grudziński) velmi dobře vědom, že není jeho doménou. Paweł Huelle k tomu v aktuální recenzi Gazety Wyborczy trefně dodává: „Autor Szkiców piórkiem tworzył najznakomitszą literaturę wówczas, kiedy świadomie nie tworzył "literatury", lecz po prostu zapisywał swoje wrażenia i przemyślenia w dzienniku czy listach. Kiedy sięgał po fikcję, czuł jej "sztuczność" i męczył się okropnie. Śledzenie tego procesu jest fascynujące.“ Pokud vás tedy neinspiruje přeci jen vlažné polské přijetí Punktu równowagi, berte náš knižní tip jako pozvání k přečtení Szkic piórkiem, knihy, která zásadně ovlivnila nejen generaci Pawła Huelleho.

 

 

Péter Esterházy: Nanizane na sznurek

(Świat Literacki, Izabelin 2008)

 

Není to tak dávno, co se v pražském Maďarském kulturním středisku představil Péter Esterházy, autor literární rodinné zpovědi Harmonia Caelestis a Opravené vydání, dnes jeden z nejznámějších Maďarů. Oba zmíněné svazky si (na rozdíl od Hrabalovy knihy, Pomocných sloves srdce a aktuálně znovu vydané Malé maďarské pornografie) zatím můžeme přečíst „jen“ slovensky – a případně polsky. Poláci se zásluhou dvou překladatelek Teresy Worowské a Elżbiety Sobolewské snaží soustavněji mapovat Esterházyho tvorbu. Nyní došlo i na autorův povídkový debut Nanizane na sznurek (Navlečeno na provázek). Pod tímto titulem se v polském překladu skrývá původní název Fancsikó a Pinta. Fancsikó a Pinta jsou smyšlenými hrdiny světa malého chlapce, jenž se stal předmětem sporu svých rozvášněných a rozvádějících se rodičů, to vše v reáliích poválečného Maďarsku. Esterházy si jako vždy hraje se slovy, významy, jejich neočekávanými propojeními, neurčitostí fantazie i reality. Smyšlení hrdinové vyrovnávají komplikovaný vztah k matce i otci. Své psaní, jak připomněl i při své poslední pražské návštěvě, by sám nejvýstižněji popsal jako mnohovrstevnatou strukturu cibule. V hlubších vrstvách pozorní čtenáři odhalí nejen předznamenání zpovědi z Esterházyho dvousvazkové rodinné ságy, ale stále ještě za kádárovské éry (kdy kniha vznikala) i nutně zaobalené aluze na poválečné dějiny střední části Evropy. Je-li v Polsku prostor střední Evropy, nejen geografický, ale především kulturní a historický, stále aktuálním tématem, pak je dobré mít maďarský hlas Pétera Esterházyho na paměti.

 

Michala Benešová

26. 05. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 880524 návštěv, dnes zatím 242 (12 online).