NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Přebíhání, přeskakování a překračování hranic

Prostor Střední Evropy se ve 20. století vyznačoval nepevností hranic a státních útvarů. Byl místem setkávání mnoha kultur, někdy starousedlíků, jindy násilně přesidlovaných etnických skupin. „Nástupnické státy“, Německo, Česká republika, Polsko, Slovensko nebo Maďarsko, často ještě nezapomněly na mnohé historické křivdy, ale přesto by v nové Evropě měly spolupracovat. Tomu může napomoci i bližší poznání sousedních kultur a dějin. Ohledávat široce vnímaný prostor Střední Evropy se snaží Stasiukovo vydavatelství Czarne, které nechává zaznít hlasy z Německa, Čech nebo Rumunska. Podobnou cestou se vydávají i projekty Visegrádské skupiny.      

 

Antologie literatur visegrádských zemí/Literary Anthology of Visegrad 4 Countries/A visegrádi országok irodalmi antológiája/Antologia literacka państw wyszehradzkich/Literárna antológia Vyšehradskej skupiny

(Kultúrpont, Budapešť 2008)

 

Redaktoři:

Ivory Rodriguez (Czech Republic)
Pál Békés (Hungary)
Piotr Marciszuk (Poland)
Ina Martinová (Slovakia)

Překladatelé:

Marcin Babko, Lukáš Benda, Ralph Berkin, Borbála Csoma, Renáta Deáková, Jolanta Jarmołowicz, Kim Jastremski, Gaspár Keresztes, Noémi Kertész, Iva Kratochvílová, Antonia Lloyd-Jones, Jozef Marušiak, Joanna Oździńska, Lajos Pálfalvi, Viera Prokešová, Ivory Rodriguez, Ildikó Tóth, Heather Trebatická, Miroslav Zelinský, Alex Zucker

 

Třináct spisovatelů ze zemí Visegrádské čtyřky se sešlo v pětijazyčné antologii pod patronátem ministrů kultury jednotlivých zemí. Povídky jsou z maďarštiny, češtiny, slovenštiny a polštiny přeloženy do univerzální angličtiny. Polsko reprezentují Olga Tokarczuk, Paweł Huelle a Daniel Odija, Českou republiku Jan Balabán, Stanislav Beran a Jáchym Topol, v maďarské části najdete Lajose Nagyho, Szilarda Podmaniczka, Margitu Halasze nebo Gyorgyho Spiro. Ze slovenských autorů byli vybráni Karol Horváth, Marius Kopcsay a Ursula Kovaly. Na stránkách Visegrádské skupiny (Visegrad Group), která připravuje kulturní, vzdělávací a další projekty, najdete ukázky z knihy v angličtině a další informace. Antologie se v Polsku představila na knižních veletrzích, podobně by se měla v objevit i v dalších zemích V4.  

 

Karl-Markus Gauss: Niemcy na peryferiach Europy. Wędrówki przez Litwę, Spisz i brzeg Morza Czarnego

(Wydawnictwo Czarne, Wołowiec 2008)

 

Karl-Markus Gauss je u nás známý jako autor knihy Vymírající Evropané. Putování za Sefardy do Sarajeva, za Němci z Kočevje, za Arbereši, za Lužickými Srby a Rumuny (2003). Rakouský spisovatel a redaktor se snaží národnostní menšiny a etnika představit v poetických esejích, které sice nezapřou erudici, ale dokáží čtenáře zaujmout a nenudit. V Polsku vyšel i jeho Europejski alfabet a Psożercy ze Svini o Romech na Slovensku, vydavatelství Czarne teď přináší text o trochu netypické menšině: Němcích. Ovšem o Němcích, kteří se zatoulali na Litvu, Slovensko, Ukrajinu nebo až k Černému Moři. Kde hledat příčinu fascinace uprchlíky, menšinami, jinojazyčnými enklávami nebo kulturními ostrůvky? Možná i v samotném životopise autora. Ačkoli Gauss vystudoval a žije Salcburku, jeho rodiče pochází z Vojvodiny. Patřili k Švábům, kteří spolu s Čechy a Slováky oblast osidlovali v 19. století, ale valná většina z nich se po roce 1990 z Vojvodiny vystěhovala a německo-jazyčné společenství tak zaniklo.  

 

Ukázky v polštině:

 

„W wieku dziesięciu lat Luise Quietsch zatraciła ojczysty język, a odnalazła go znowu, mając lat czterdzieści pięć. W roku 1950 była przekonana, że całe wcześniejsze życie tylko jej się przyśniło, dawno już zapomniała, że kiedykolwiek mówiła po niemiecku. Wzrastała wówczas od pięciu lat w litewskiej rodzinie, u szewca i nauczycielki, ludzi, którzy mieli dwoje dorosłych dzieci i rozmawiali z nią wyłącznie po litewsku. Początkowo w ogóle nie rozumiała tego języka, ale bardzo szybko się go nauczyła. Litewskie małżeństwo przygarnęło ją w 1945 roku, gdy jako niespełna sześcioletnia dziewczynka, potwornie zaniedbana i skrajnie wyczerpana z głodu, skradała się pod ich domem, żebrząc o coś do jedzenia. Luise zaliczała się do tak zwanych Wolfskinder, nieprzebranego mnóstwa niemieckich „dzieci-wilków“, które w zawierusze dogorywającej wojny docierały z Prus Wschodnich na Litwę. Jedne z oddziałami Armii Czerwonej, inne na dachach pociągów, wiele pieszo, z rodzeństwem, w sforach sierot, których matki zmarły z głodu, na tyfus albo zostały zgwałcone i zabite.“

 

„Prusy Wschodnie były dawną prowincją położoną między Królewcem a Tylżą, należącą niegdyś do Księstwa, potem do Królestwa Prus, wreszcie do Rzeszy Niemieckiej. Zawsze jednak był to kraj wielu narodów. Tutaj znaleźli schronienie protestanci, którzy uciekli z Salzburga. Tutaj szukali szczęścia holenderscy menonici. Także wielu zamieszkujących ten kraj rodowitych Litwinów było potomkami zbiegów z zagarniętej przez carską Rosję Litwy, których skusiła panująca tu w XIX wieku wielce wychwalana wolność.“

 

-lk-

19. 05. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 880667 návštěv, dnes zatím 112 (1 online).