NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: O nemrtvé hmotě, divadlu i literatuře ve světě

Zapátrala-li tento týden naše mediální rubrika na půdách a v archivech, Nové knihy zaloví v literatuře primárně nepolonistické. I za nenápadnou teatrologickou obálkou se mohou skrývat informace, které dokáží klasický filologický pohled polonisty obohatit.

 

 

Karel Makonj: Od loutky k objektu

(Pražská scéna, Praha 2008)

 

Hovoříme-li o "teatrologické obálce", máme na mysli právě novou knihu statí a esejí divadelního teoretika Karla Makonje. Publikace nazvaná symptomaticky Od loutky k objektu se na mnoha konkrétních příkladech věnuje otázce vývoje a proměn loutkového, resp. figurálního a objektového divadla. Karel Makonj se tematikou loutkového divadla zabývá systematicky, na přelomu 60. a 70. let minulého století byl ostatně zakladatelem a vůdčí osobností Vedeného divadla, experimentální divadelně-loutkářské scény. Makonj dokazuje, že loutky nejsou jen hrou pro děti a zdaleka nejsou určeny jen k pobavení dětských duší. Zamýšlí-li se nad rolí loutek v současném divadle a nad jejich promlouváním k dospělým, není divu, že natrefí i na "nedivadelní" postavu Bruna Schulze. Právě Schulzovu světu věnuje jeden z textů své knihy (Dvojdomý svět Bruna Schulze, 1997). Makonjovy úvahy na téma role otce v Schulzových prózách nepřinesou čtenáři znalému věci nic příliš nového, ale jeho vztažení Schulzova oblíbeného motivu manekýnů, resp. hmoty nucené k uvěznění a zákonitě nedokonalé nápodobě člověka, k základním principům světa loutkového divadla přináší dozajista oživení známých odborných prací na schulzovské téma. Makonj cituje Lubomíra Doležela a jeho Heterocosmicu – právě od něj přebírá termín "dvojdomý svět". Rozumí jím svět, v němž hmota (nemrtvá) rezignuje na možnost vytvářet psychické obsahy (v lidském, tedy nám srozumitelném a z nás vyrůstajícím smyslu) a přiblížit se tak člověku. Svět člověka a svět hmoty je od sebe natolik oddělen, že postrádá společnou zkušenostní platformu. Doležel říká, že dvojdomé světy jsou "plodnými zdroji příběhů díky svému vnitřnímu, sémantickému napětí". A Makonj se ptá: "Nejedná se v případě Schulzova autonomního života hmoty (přírody) paralelně se světem lidí vlastně také o specifickou variantu dvojdomého světa bez společného jmenovatele lidské zkušenosti?" Odpovědi hledejte u "Velkého Bruna" a v právě vydané Makonjově knize...

Karel Makonj se v jednom z dalších textů své knihy (Beckett kontra Wojtyła – o setkání existencialismu a křesťanství, 1990) zmiňuje i o hře, o níž jsme před nedávnem psali i na našich stránkách – o "meditaci o svátosti manželství" Před zlatnictvím Karola Wojtyły (pod názvem Před zlatnickým krámem ji v podobě scénického čtení v prosinci loňského roku uvedlo pražské Divadlo v Dlouhé). Makonj ji porovnává s Beckettovým dramatem Hra (v němž je manželský trojúhelník postav uvězněn v urnách a na principu monologů řeší své vzájemné vztahy), jako zastřešující téma volí otázku dialogičnosti, resp. monologičnosti jakožto fenoménu dramatické situace. Tím je samozřejmě především dialog, i monolog lze však podle autora v určitých situacích chápat jako estetickou aktualizaci dialogu – dobrým příkladem je právě Wojtyłova hra. Postavy v ní vystupující (manželé v nejrůznějších fázích svého vztahu) se na scéně střídají v replikách, dialog však spolu vpravdě nevedou. Jejich střídání monologů je nicméně daleko beckettovského zapouzdření v meandrech vlastního ega. Byť Wojtyłovy postavy vedou monology, autor vždy zdůrazňuje – slovy Karla Makonje – vertikální (transcendentní) přesah jejich monologu. "Důvod Wojtyłova monologu je prostý: chce-li Bůh mluvit s lidmi, musí lidé mluvit s ním. To není možné v dialogu - dialog může být jen rozhovorem o Bohu, nikoliv rozhovor s Bohem. Proto lidé navenek mlčí."

 

 

Literatura ve světě – svět v literatuře 2006-2007

(ed. Petr Kitzler, Gutenberg, Praha 2007)

 

Zájemci o polskou (a samozřejmě i jinou cizojazyčnou) literaturu jistě zaznamenali již pátou ročenku vznikající pod křídly Občanského sdružení pro Iliteraturu a stejnojmenného literárního serveru. Kniha mapuje světové literární dění i jeho českou reflexi. Cílem autorů a editorů bylo podat co nejkomplexnější přehled o tom, co literárně zajímavého přinesl uplynulý rok (v tomto případě dokonce dva – ne každý rok se poštěstí shromáždit dostatek finančních prostředků) v dalších zemí nejen evropských (ročenka postupně sympaticky rozšiřuje svůj záběr, takže se dočtete i o aktuálním dění v čínské nebo japonské literatuře či v hebrejsky psané literatuře). Každé "světové literatuře", a je jich celkem třicet čtyři, je věnována krátká stať, byť některé jsou pohříchu stručné (můj laický pohled např. na představení norské literatury příliš neodpovídal mému o nic méně laickému dojmu, že v Norsku vzniká literatura dobrá a zajímavá – konec konců i nám známým jménům jako Jon Fosse nebo Lars Saabye Christensen lze věnovat více než tři a půl stránky; a jistě nejen jim). Polská literatura dopadla o poznání lépe. Smíříme-li se s faktem, že publikace má vzhledem ke své struktuře především přehledový a do značné míry faktografický ráz (což zabaleno dohromady v rámci jedné publikace vůbec není špatný počin), dostaneme poměrně trefný obrázek posledních dvou polských literárních let. Statě se chopili Martina Bořilová a Jan Jeništa. Ve svém přehledu uvádějí několik podstatných literárních a knižních událostí uplynulých dvou let (Lubiewo Witkowského, Bieguny Olgy Tokarczuk, Reisefieber Łozińského, román Skaza Magdaleny Tulli, Szczygłův Gottland, básnickou sbírku Marcina Świetlického Muzyka środka ad.), povětšinou i opodstatněně. Postřehy o Witkowského Chlípnicích a jeho povídkovém souboru Fototapeta jsou i na malém prostoru textu zajímavé, doplňuje je např. nahlédnutí do aktivit vydavatelství Ha!art – dodejme pochvalně, že (domnívám se oprávněně) ne vždy pochvalné. Výtečné je připomenutí antologie Tekstylia bis. Słownik młodej kultury polskiej (jež vyšla stejně jako Lubiewo právě v Ha!artu pod redakcí Piotra Mareckého), autoři stručně upozorňují i na několik polských literárních festivalů nebo výročí. Text doplňuje (podobně jako u dalších světových literatur) přehled nových českých překladů polské literatury a naopak polských překladů našich autorů, výběrová bibliografie a upozornění na několik polských literárně zaměřených internetových stránek. Polonista si nad textem připomene (jak doufám) známá fakta, nepolonisté mají šanci dozvědět se, co podnětného se děje za naší hranicí, v lepším případě sáhnou v knihkupectví po některém z polských autorů či autorek.

 

Michala Benešová

08. 04. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 924299 návštěv, dnes zatím 78 (4 online).