NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Polsko-ukrajinský dialog pod patronací Ossolinea

Zakład Narodowy im. Ossolińskich ve Vratislavi se stal laureátem letošního, již devátého ročníku Ceny prof. Aleksandra Gieysztora. Cenu, pojmenovanou po polském historikovi specializujícím se na středověké dějiny, uděluje Nadace Leopolda Kronenberga za zásluhy v oblasti ochrany polského národního kulturního dědictví, muzeální, knihovnické i archivářské práce. Letošní cena byla Ossolineu udělena nejen za dlouhodobou a kontinuální péči, kterou tato instituce věnuje rozsáhlým knižním sbírkám ("za pozyskiwanie i gromadzenie najcenniejszych archiwalnych i bibliofilskich pozycji o wybitnym znaczeniu dla polskiej kultury narodowej już od 190 lat"), ale rovněž s přihlédnutím k jedné události konkrétní – uveďme ji krátkým připomenutím historie Ossolinea, do značné míry symbolizující polské osudy posledních dvou staletí.

 

Zakład Narodowy im. Ossolińskich, jak zní plný název této instituce, proslavené především svými cennými knižními sbírkami (včetně četných rukopisů a prvotisků, např. obsáhlé sbírky Juliusze Słowackého), byl "pro národ polský" založen roku 1817 knížetem Józefem Maksymilianem Ossolińským. Otevřen byl o deset let později ve Lvově, již rok po smrti svého iniciátora. Tvořily jej knihovna, vydavatelství a Muzeum knížat Lubomirských. V rámci tehdejšího rakouského záboru se Ossolineum soustředilo zejména na ochranu polské kultury, zvláštní důraz kladlo na literární a historická bádání, pořádalo nejrůznější kulturní akce i každoroční vědecká setkání, vydávalo knihy (mj. reedici Slovníku polského jazyka Samuel Bogumiła Lindeho) i vlastní časopis.

 

V průběhu 2. světové války se o dozor nad sbírkami střídavě dělili Němci a Rusové, právě na německý příkaz byla v roce 1944 část exponátů převezena ze Lvova do Krakova. Tehdejší vedoucí Ossolinea Mieczysław Gębarowicz se (proti oficiálnímu německému rozkazu „zachraňovat“ především německé knihy) zasloužil o to, že ve dvou transportech mířících do Krakova se nalezly i největší poklady, kterými tehdejší Ossolineum disponovalo – např. autograf Pana Tadeáše Adama Mickiewicze, již zmíněné rukopisy Słowackého, autografy děl Sienkiewicze, Reymonta, Kasprowicze nebo Josepha Conrada, ale i dokumenty papeže Řehoře IX. či přes dva tisíce vzácných rytin a kreseb. Po krátké německé anabázi se tyto materiály, spolu s dalšími sbírkami převezenými po válce přímo ze Lvova, staly v roce 1947 součástí obnovené knihovny Ossolinea, která se, podobně jako mnoho původem lvovských intelektuálů, nově usadila ve slezské Vratislavi.

 

Veškeré dokumenty a materiály, které se byť minimálně týkaly Ukrajiny, Ruska či např. Litvy, a velká část cizojazyčných sbírek však na přímý rozkaz speciální ukrajinské komise zůstaly ve Lvově. Udává se, že Poláci tak nakonec získali jen zhruba 20–30 % původního materiálu. Od roku 1953 byly Knihovna a Vydavatelství Ossolineum institucemi fungujícími v rámci Polské akademie věd, od roku 1995 je pak Zakład Narodowy im. Ossolińskich samostatnou nadací dotovanou ze státních zdrojů.

 

Lvovským nástupcem Ossolinea se stala Knihovna Wasyla Stefanyka, s níž Ossolineum od roku 1997 jednalo o navrácení zbývajících, původně Ossolienu patřících materiálů. Právě úspěšná dohoda, ke které došlo roku 2003 a která znamenala vzájemnou ukrajinsko-polskou výměnu příslušných dokumentů v podobě vysoce kvalitně naskenovaných kopií a mikrofilmů, vedla představitele Nadace Leopolda Kronenberga k ocenění snah vratislavského Ossolina. Právě vzájemnou nejen sympatickou, ale i vůči všem historickým křivdám a neporozuměním citlivou snahu o polsko-ukrajinský dialog ředitel nadace Krzysztof Kaczmar při předávání letošní ceny podtrhl. Vedle např. aktivit, které v ukrajinské Drohobyči, rodném městě Bruna Schulze, vyvíjí Polonistyczne Centrum Naukowo-Informacyjne im. Igora Menioka Państwowego Uniwersytetu Pedagogicznego im. Iwana Franki w Drohobyczu, jež ve spolupráci s předními polskými literárními badateli organizuje akce věnované právě Schulzovi, tak jde o další zajímavou příležitost ke vzájemnému polsko-ukrajinskému poznávání. Pracovníci Ossolinea dnes působí i přímo ve Lvově, kde se podílejí na katalogizaci a elektronizaci původních materiálů. Z Vratislavi na Ukrajinu naopak putují kopie "polských" dokumentů.

 

Dnešní sbírky Ossolinea čítají na milion sedm set tisíc položek, vedle knih je tvoří i mapy, mince, bohaté časopisecké fondy či obrazové a fotografické dokumenty (nověji Ossolineum spravuje např. archivy Jana Nowaka-Jeziorańského či Władysława Bartoszewského, jež mu byly věnovány). Institut sídlí v nábřežní budově bývalého barokního kláštera rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou, jedné z dominant dnešní Vratislavi. Vydavatelství Ossolineum připravilo např. slavnou edici Biblioteka Narodowa, v jejímž rámci již od roku 1919 let vydává klíčová (prozaická i filozofická či historická) díla nejen polské, ale i světové literatury, od Polské kroniky Galla Anonyma po verše Paula Verlaina. Ossolineum je dnes významným vědeckým badatelským i kulturním centrem, připravuje výstavy, kulturní akce pro veřejnost, vědecké konference i koncerty. Badatelna a čítárna Ossolinea je otevřena veřejnosti, byť většinu fondů si lze půjčit pouze prezenčně.

 

Oficiální stránky Ossolinea

Stránky vydavatelství Ossolineum

 

Michala Benešová

22. 03. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 924490 návštěv, dnes zatím 269 (2 online).