NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Omalovánky s papežem

Nikoho asi nepřekvapí, že u našich sousedů vychází více knih, které se věnují životu a odkazu Jana Pavla II. Karol Wojtyła, první polský a také vůbec slovanský papež, není pro Poláky jen symbolem katolické církve, ale i symbolem národní hrdosti a boje za nezávislost. Jeho volba v roce 1978 byla i nataženou rukou pro východní Evropu. Portrét papeže visel na bráně stávkujících gdaňských loděnic, návštěvy v komunistickém Polsku se měnily ve spontánní demonstrace. Specificky polské propojení církve a národa ztělesňoval právě papež-Polák. V polských knihkupectvích každoročně najdeme celou řadu životopisů různé kvality, kalendáře, omalovánky pro děti i fotografické publikace a pohlednice. Skutečných analýz teologických myšlenek Jana Pavla II. je už méně. Podívejme se, co zatím nabídl rok 2008.

 

Marco Politi: Papa Wojtyła. Pożegnanie

Přel. Jarosław Mikołajewski

(Wydawnictwo Literackie, Kraków 2008)

 

Kniha italského novináře deníku „La Repubblica“ představuje typický text věnovaný papeži. Kvalitní zpracování editorské i grafické, ale v zásadě variace na podobné téma. Marco Politi zachytil své osobní vzpomínky na Jana Pavla II. a okolnosti jeho smrti, nepouští se do polemik s duchovním odkazem Karola Wojtyły ani teologických spekulací. Důraz je kladen na pietu, důležitější jsou pozitivní vzpomínky a osobní vztah s Janem Pavlem II. jako výjimečným člověkem.

 

Adam Bujak: Śladami Jezusa. Jan Paweł II i Benedykt XVI

(Biały Kruk, Kraków 2008)

 

Nakladatelství Bílá vrána se specializuje na knihy s katolickou tematikou. Často se jedná o fotografické publikace, vydavatelství spolupracuje s papežskými fotografy Adamem Bujakem a Arturo Marim. Právě Adam Bujak sestavil ze svých unikátních snímků průvodce po cestách obou papežů po Svaté Zemi a Římu. Sinaj, Jordán, Betlém, Tábor, Jeruzelém, Olivetská hora, bazilika sv. Petra v Římě – to jsou jen neznámější místa, kde se Adam Bujak pohyboval v bezprostřední blízkosti Jana Pavla II. a Benedikta XVI. Fotografie doprovází komentáře a výklad symboliky jednotlivých míst.

Vydavatelství stojí i za edicí poezie Jana Pavla II. a projektem „Dějiny Velkého Pontifikátu Jana Pavla II.“, který ve 27 dílech rekonstruuje jednotlivá léta Karola Wojtyły ve funkci papeže. Skládá se z fragmentů jeho kázání, proslovů a osobních vzpomínek. Autorem fotografického doprovodu je opět Adam Bujak a Arturo Mari. Letos vyšly díly Rok 11. W imieniu uciskanych a  Rok 12. Przełom w Europie. První z nich se vrací k cestám do evropských i mimoevropských zemí a kázáním, která zde papež pronesl. Zachycuje i setkání se zástupci Solidarności. Rok 12 se věnuje zajímavému období, pádu komunismu ve východní Evropě. Kromě setkání papeže s Tadeuszem Mazowieckým nebo Lechem Wałęsou se kniha dotýká i tehdejšího Československa – návštěvy Jana Pavla II. a kanonizace sv. Anežky České.

 

Tadeusz Bartoś: Jan Paweł II. Analiza krytyczna

(Sic!, Warszawa 2008)

Kritická analýza papeže-Poláka z pera bývalého dominikána, filozofa a teologa Tadeusz Bartośe nápadně vystupuje z řady korektních a vzpomínkových knih. Pikantní je i autorovo nedávné opuštění řádu (vystoupil v lednu 2007). Bartoś, mimo jiné i člen poroty literární ceny Nike, prohlásil,  „że na jego decyzję miała wpływ „archaiczna struktura funkcjonowania Kościoła katolickiego, niedopasowanie do realiów współczesnego świata“, a także nadużywanie zasady posłuszeństwa kościelnego, które uniemożliwia duchowny rozwój i samodzielne poszukiwanie prawdy.“ (Gazeta Wyborcza, 26. 1. 2007). Kritizoval také vztah církve k homosexuálům. K současné situaci katolické církve v Polsku se vyjadřoval na stránkách prestižních periodik jako Tygodnik Powszechny, Dziennik nebo Miesięcznik Znak. Habilitoval se prací o Tomáši Akvinském, jehož myšlenkám se věnuje už od svých doktorských studií.

 

Tadeusz Bartoś dekonstruuje mýtus Jana Pavla II. na pozadí polského mesianismu a romantismu. Zaznívají ostrá soudy: papež raději mluvil s dětmi a věrnou mládeží než se svými oponenty. Větší důraz kladl na etiku než teologii, podporoval centralizaci a monopol papeže jmenovat biskupy. Přesto se nejedná o laciný útok, ale o snahu zbavit Jana Pavla II. aury proroka a podnítit diskusi o pozitivních a negativních stránkách jeho pontifikátu. Vymanit ho ze stereotypů a otevřít lidem, kterým nestačí mít doma hrníček s Jeho podobiznou, ale rádi by diskutovali o budoucnosti a funkci katolické církve nejen v dnešním Polsku. Otevřít církev intelektuálům. Kniha Bartośe se tak řadí k textům Marie Janion, které se snaží nově definovat polskou identitu a poukázat na stále trvající dědictví romantických hodnot a vzorců. Katolický novinář Marcin Przeciszewski odsoudil Bartośovu knihu jako prostředek k léčení jeho vlastních bolístek. Jan Pavel II. je podle něj pro bývalého dominikána pouze zástěrkou pro boj se všemi neduhy církve. Sám Bartoś ale naznačuje, že právě takovým zneužitím papeže je jeho mytizace a zjednodušování jeho myšlenek, ke kterému dochází při sakralizaci jeho památky.

 

Citáty z knihy:

 

„Moje pokolenie wzrastało w cieniu wielkiego papieża. Kiedy został wybrany w 1978 roku miałem jedenaście lat. Pierwsze spotkanie podczas pielgrzymki do Polski na błoniach w Gnieźnie było jak objawienie - nowy nieznany wcześniej świat. Milion ludzi, radość, nadzieja, modlitwa, inny styl, inny klimat. Później lata pontyfikatu, dyskretna obecność człowieka, który przemawiał do ludzi jak człowiek.“

„Okres fascynacji młodzieńczej nie może jednak trwać wiecznie. Papież dialogu, otwarcia na świat, odsłonił z czasem przede mną inne, wcześniej nieznane oblicze. Choć w dialogu ze światem, odwrócony od tych, którzy byli najbliżej: braci w kapłaństwie. Jakby nieczuły na ich problemy, wzywał raczej do dyscypliny, karcił, upominał.“

„Zadanie jest trudne. Kto podejmuje się w Polsce analizy krytycznej niektórych aspektów pontyfikatu papieża Polaka ryzykuje wpisanie do grona antyklerykalnej i napastliwej lewicy spod sztandarów takich pism jak „Nie“ czy „Fakty i mity.“ Brakuje krytyki poważnej, która nie jest ani klerykalna ani antyklerykalna, ale merytoryczna. Dominują pochwały bez liku.“

„Mrożek pisał kiedyś, że Polska jest „na wschód od Zachodu i na zachód od Wschodu.“ Nie wiadomo gdzie jest naprawdę: „ni pies ni wydra“ - jakieś „pomiędzy“ się wkrada. Stoimy - można by powiedzieć - w niebezpiecznym i bolesnym rozdarciu. Warto w tym kontekście przyjrzeć się znaczeniu papieża w historii naszej ojczyzny. A ta jest - co tu dużo mówić - w ostatnich kilkuset latach pełna klęsk: nie umieliśmy utrzymać państwa, byliśmy przedmiotem kpin sąsiadów, itp. Wieloletnie poniżanie, doprowadzone do apogeum w tzw. Polsce ludowej skutkuje zakompleksieniem. Jan Paweł II podbudowywał więc naszą dumę, był jakby wybawieniem z niewoli niższości. Kiedy w epoce komunizmu tożsamość narodowa Polaków była systematycznie nadwątlana przez panującą indoktrynację, wtedy właśnie pojawił się On – był odpowiedzią na wszystkie te zapotrzebowania, bolączki, kompleksy.“

Marcin Bielesz (Gazeta Wyborcza): Życiński krytykuje krytykowanie Jana Pawła II

Marcin Przeciszewski: Tadeusz Bartoś hiperkrytycznie o Janie Pawle II

 

 

Lucie Kněžourková

18. 02. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 909807 návštěv, dnes zatím 115 (1 online).