NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

KINOVINY: Piwowski na DVD

Nedávno se v rámci edice Polská škola dokumentu (Polska Szkoła Dokumentu) objevila dvě nová DVD s filmy Marka Piwowského, autora pozdějšího hraného filmu Rejs.

 

DVD obsahují následující snímky:

1. DVD:

Uwertura / 1965 / 6'

Przedział na sto i więcej osób / 1965 / 4'

Muchotłuk /1966 / 12'

Kirk Douglas (Welcome Kirk) / 1966 / 9'

Pożar! Pożar! Coś nareszcie dzieje się... / 1976 / 13'

Sukces / 1968 / 13'

Psychodrama / 1969 / 28'

Korkociąg / 1971 / 10'

Hair / 1971 / 17'

 

2. DVD:

Nóż w głowie Dino Baggio / 1999 / 39'

Bulgot / 1983 / 5'

Krok / 1997 / 27'

 

Pohlédněme na některé z těchto filmů zblízka a hned nám bude jasné, proč je postava Piwowského na půdě dokumentárního filmu tak výjimečná.

 

Jeho první snímek, školní etuda Uwertura z roku 1965, pojednávající o mladících u odvodu, se ještě drží tradičních dokumentárních postupů. Autor filmu nezasahuje do toho, co pozoruje, pouze se dívá a natáčí. Lze tedy mluvit o čistém dokumentu (za předpokladu, že takový dokument vůbec existuje). Ale už zde se projeví Piwowského láska ke střihu, resp. k jeho možnostem tvoření významu. Právě díky prolnutí dění ze dvou místností vznikne dokument plný výsměchu a absurdna. V první místnosti jsou mladí muži prohlíženi lékařem a v druhé místnosti se jich odvodový ptá, kde by chtěli sloužit vlasti. Jejich přání později nezohlední a pošle je tam, kam sám chce. Otázky typu „Žaludek nebolí? Z uší neteče? Žloutenka nebyla? Ale epilepsie třeba byla? se střídají s výroky „Abychom tedy dodrželi pravidla demokracie, já se vás ptám, kde byste chtěl sloužit vlasti, abych mohl vaše přání zohlednit...“. Směšné, že ano? A právě střih vydobývá z filmového materiálu tento druhý, vyšší, směšný a absurdní obsah.

 

Dalšími z „čistých dokumentů“ jsou např. snímek Hair z r. 1971 nebo Sukces z r. 1968. Klasický dokumentární záznam (tzn. pozorování jakoby ukrytou kamerou nebo výpověď osoby do kamery apod.) je sestříhán tak, aby zesměšnil, zkritizoval, zevšednil nebo potupil.

 

Ve filmu Muchotluk už začíná Piwowski se svou metodou inscenace. Shromáždil asi 200 osob, většinou „hospodského typu“, tělocvičnu změnil na hospodu třetí kategorie a začal točit. Ze začátku vstupoval do dění jako iniciátor rozhovorů, ale po nějakém čase se jeho dvě stě hrdinů začalo samo měnit v jedno společenství. A Piwowski se díval a natáčel. Je to ještě dokument? A nebo už jde o hraný film?

 

Jiným příkladem může být film, který vzbudil mnoho kontroverzních názorů na to, co je v dokumentu dovolené a co už přehnané, příp. neetické. Snímek Psychodrama z r. 1969 vypráví o dívkách z výchovného ústavu. Každé z nich někdo ublížil, nejčastěji jejich vlastní rodiče. Dívky před kamerou vyprávějí o tom, jak je znásilnil otec a strýc nebo jak je matka nutila krást. V ústavu je jako terapie praktikována metoda psychodramatu, děvčata tedy hrají divadelní hru (např. Popelku) a každá se snaží vžít do role, v přístupu k níž si na základě vlastních zkušeností vytvořila určitý blok. Piwowski sestříhal záběry z představení a výpovědi dívek, vychovatelek a rodičů. Působivé. A když vám řeknu, že jedna z dívek je herečka, stejně jako všichni rodiče a vychovatelky? Je to správné? Je Psychodrama dokumentem, který hledá pravdu, nebo zinscenovaným filmem, který nám lže do očí?

 

Piwowski v rozhovoru na téma současné (pohybujeme se v 70. letech) dokumentární tvorby řekl:

 

„Nie wiem, bo nie rozumiem, a może nie chcę rozumieć podziału na dokument i fabułę. Nie lubię fałszywego poglądu stawiającego znak równości pomiędzy dokumentem a obiektywnym zapisem rzeczywistości. [...] Sam fakt skierowania kamery w jedną a nie w drugą stronę jest wynikiem wyboru subiektywnego. [...] Tak więc nie wierzę w obiektywny zapis, bo sam wybór postaci do filmu, odpowiedni moment naciśnięcia guzika kamery, montażu, jest ciągiem działań subiektywnych. Obiektywizm jest niemożliwy, jest to tylko niebezpieczny mit.“

 

Jeho cílem (asi jako každého dokumentaristy) vždy bylo upozornit na nějaký závažný společenský problém. Jak by asi vypadalo Psychodrama, kdyby nepoužil herce? Snad nikdo z nás nevěří, že by si kterýkoli z rodičů z okraje společnosti stoupl před kameru a přiznal se k tomu, jak týrá své dítě. A bez jejich vypovědí by dokument zkrátka nefungoval. Nebyl by tak silný, nebyl by tak účinný. Nepřesvědčil by nás o pravdě, na kterou chce autor upozornit.

 

V roce 1971 natočil Piwowski jiný zajímavý snímek – Korkociąg. Několik delších záběrů lidí ležících v nemocnici, z nichž každý trpí jinou nemocí... způsobenou nadměrným pitím. Většina záběrů je otřesná sama o sobě. Ale co potřeboval Piwowski k tomu, aby byl výsledek ještě působivější? Projev komunisty, který bude s nadšením řečnit o zvyšující se produkci alkoholu na území Polské lidové republiky. Nic takového ale k dispozici neměl, proto projev zinscenoval a orámoval jím svůj dokument.

 

Piwowski se totiž nesnaží objektivně zaznamenat skutečnost. Sám přece nevěří tomu, že je to možné. On nás chce udeřit svými filmy, chce nás postrčit a čeká na naši reakci. Kombinuje prostředky dokumentárního i hraného filmu, protože bez toho by se nikdy nedostal k jádru věci – k subjektivní pravdě.

 

DVD si můžete objednat např. na stránkách Empiku zde.

Profil Marka Piwowského na filmpolski.pl.

Muchotluk a Korkociąg na youtube.com zde.

-hm-

10. 02. 2008

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 880507 návštěv, dnes zatím 225 (10 online).