NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Andrzej Jawień alias Karol Józef Wojtyła v Dlouhé

Karol Józef Wotyła je znám především jako papež Jan Pavel II. Byl však také aktivním literátem – od roku 1950 publikoval v katolickém tisku své filozoficko-metafyzické verše (zprvu ovlivněné renesanční tvorbou Jana Kochanowského, později např. romantiky), mnohé z nich vyšly i knižně (za všechny zmiňme reprezentativní Poezje i dramaty z r. 1979, z nichž čerpalo i české vydání výboru Wojtyłových veršů a "poetických meditací" Prameny a ruce z r. 1995, poému Pieśń o blasku wody Píseň o třpytu vody u nás přeložila Helena Stachová v roce 1990). Wojtyłu fascinovalo rovněž divadlo. Nejprve jako herce, ať už ve školních představeních wadovického gymnázia nebo po roce 1941 v Divadle slova (později známého jako Teatr Rapsodyczny) režiséra Mieczysława Kotlarczyka. Záhy se však rozhodl pro studium teologie a aktivního hraní zanechal. Divadlu však zůstal věrný jako autor divadelních her a divadelní kritik. Wojtyła ostatně pravidelně publikoval až do svého zvolení papežem roku 1978. Jedinou výjimkou je Tryptyk rzymski vydaný v roce 2003 už pod jménem Jana Pavla II.

 

Již během druhé světové války napsal budoucí papež dvě hry s biblickou tematikou (Hiob, Jeremiasz), za vrchol jeho tvorby jsou však považovány dvě hry ze 60. let – Przed sklepem jubilera a Promieniowanie ojcostwa. Obě do češtiny přeložila Helena Stachová. Obě spojuje mj. téma lásky, chápané Wojtyłou jako láska k Bohu a láska Boha, jež se zrcadlí v lásce pozemské a lidské. Zatímco jeho starší dramata měla ještě poměrně barvitou fabuli a využívala klasičtějších divadelních prostředků, hry pozdější bývají pro režiséry často oříškem. Minimalizuje se v nich vnější akce, děj jako takový, autor naopak staví na monolozích, budících dojem jakéhosi – nikoli úzce náboženského (jak by se mohlo zdát) – diskursu, jenž nám možná připomene např. pozdní metafyzická dramata Juliusze Słowackého. Hry působí statickým dojmem, někdy až lehce starosvětsky, důraz je kladen na slovo, nikoli na tradiční konflikt, zápletku či dramatickou akci.

 

Hra Przed sklepem jubilera, kterou Wojtyła publikoval pod svým literárním pseudonymem Andrzej Jawień, je v Polsku inscenována poměrně často. V roce 1988 se dokonce stala předlohou k filmu amerického režiséra Michaela Andersona, v němž si hlavní roli Zlatníka, resp. Klenotníka zahrál Burt Lancaster (Krzysztof Zanussi zase zfilmoval jinou Wojtyłovu hru, a sice Brat naszego Boga o sv. Adamovi Chmielowském alias svatém bratru Albertovi, který se – podobně jako budoucí papež – vzdal umělecké dráhy ve prospěch duchovního kněžského poslání). Dvorním wojtyłovským režisérem je již dlouho Andrzej Maria Marczewski, jenž si vůbec libuje v netradičních dramaturgických počinech – na divadelní prkna už převedl např. texty Bruna Schulze, Witolda Gombrowicze (Ferdydurke) nebo Michaila Bulgakova (Mistr a Markétka), měl odvahu inscenovat např. mladopolská dramata Tadeusze Micińského či Witkacyho. Chopil se i zmiňované Wojtyłowy hry, její poslední uvedení v Lodži v roce 2003 však bylo polskou kritikou přijato vesměs negativně. Jakého diváka si hry Karola Wojtyły hledají? Podle Marczewského „z twórczości Wojtyły wypływa ważna myśl – człowiek powinien zatrzymać się, stanąć przed psychicznym lustrem i zastanowić się, dokąd doszedł w życiu. Co jeszcze ma przed sobą, jaki jest jego cel. Taką spowiedź przed samym sobą należy robić jak najczęściej.“

 

Právě dramatu Przed sklepem jubilera (Před zlatnickým krámem) se jako netradiční příležitosti chopilo pražské Divadlo v Dlouhé, které ji v podobě scénického čtení uvede jako vůbec první hru Karola Wojtyły u nás (premiéra 19. prosince 2007). Hra, jejíž podtitul zní "medytacja o sakramencie małżeństwa przechodząca chwilami w dramat", je intimní monologickou meditací na téma lásky, vztahu dvou lidí, manželství a jeho smyslu v dnešní době. Monology však autor spravedlivě rozděluje mezi několik postav několika generací. Každá z nich nám přitom odhaluje svůj vlastní, tedy trochu odlišný pohled na prožité události. Výslednou mozaiku, jejíž uspořádání zůstává do značné míry na divákovi, glosuje tajemná postav Zlatníka, u níž však ze samotného textu není nijak jasné, zda je postavou skutečnou a promlouvající, nebo zda je spíše jakýmsi vnitřním hlasem hovořícím k jednotlivým postavám (možná evokace Boha?). Jak si nejen se Zlatníkem v Dlouhé poradí režisér Petr Lanta, můžete vidět např. v nejbližší repríze 14. ledna.

 

Andrzej Jawień (Karol Wojtyła): Před zlatnickým krámem

Překlad: Helena Stachová

Režie: Petr Lanta

Výprava: Petr Lanta a Tomáš Zmrzlý

Hudba: Dr. Krása

Scénické čtení; Divadlo v Dlouhé (Dlouhá 39, Praha 1)

Premiéra 19. prosince 2007

 

Divadlo v Dlouhé

Ukázka z divadelní hry Před zlatnickým krámem

 

Michala Benešová

13. 12. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 865229 návštěv, dnes zatím 59 (2 online).