NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Czeski film a polské Souvislosti

Češi a Poláci spolu svedou boj o účast na fotbalovém mistrovství světa 2010, na českém trhu se zabydlela polská mBank, Češi jezdí přes společnou hranici za nákupy a Poláci zase do ostravské Stodolní, brzy na to budou mít z Katowic i speciální vlak. To jsou zhruba ty nejfrekventovanější informace, které Čecha v polském tisku uplynulých dní zaujmou. Můžeme si k tomu ještě přidat skoro-Čecha Jana Hudce, jenž v Lake Louise vyhrál první letošní sjezd. S titulkem "Janek vyhrál pro Kanadu" přišli kupodivu polští novináři z Gazety Wyborczy. Buďme tedy rádi, že (alespoň polským žurnalistickým okem nahlíženo) se u nás nic krkolomnějšího neděje. Svým způsobem je dojemné, že česká kultura, a český sport nota bene, stojí za zmínku častěji než česká politika. Zoufale nehumorné eskapády ex(?)ministra Jiřího Čunka jako by nikoho nezajímaly... Fotbalisté ho převálcovali na plné čáře. A tu a tam nějaký umělec.

 

Polská kina právě v těchto dnech objíždí retrospektiva režiséra Jana Svěráka. Polští diváci tak mohou ve Varšavě, Krakově či Katovicích zhlédnout nejen Oskarem ocejchovaného Kolju, ale třeba i staršího Akumulátora 1. Svěrákovy Vratné láhve budou mít v polských kinech premiéru v lednu, takže i to byl pro reportéry Gazety Wyborczy dobrý důvod, proč Jana Svěráka vyzpovídat (28. listopadu). Zajímavě vyzní Svěrákova glosa na téma typické (nejen svěrákovské) tragikomiky:. „W tym, o czym mówicie, jest jednak coś typowo czeskiego. Jesteśmy w środku Europy, jesteśmy mali, odczuwamy wiele nacisków ze wszystkich stron, atakowali nas ze Wschodu i Zachodu. Gdybyśmy próbowali się bronić, jak Polacy, pewnie już by nas nie było na mapie. Z drugiej strony - nie mielibyśmy takich problemów. Często jesteśmy w takiej sytuacji, że nie pozostaje nam nic innego, jak tylko się śmiać. To nasza obrona. Stąd tradycja gorzkiego humoru.“ Dost typický příspěvek k hospodským debatám na téma české a polské mentality.

 

Nad takovouto odpovědí by jistě zaplesal český filmový publicista Radovan Holub, který se jen o pár dní později v Gazetě vyznal, že "český film si přímo libuje v tom, že je malý, čistě český, a jeho hrdinové se zabývají svými malými problémy a ničeho víc se neodváží". Polským filmům typu Z odzysku bychom dle Holuba mohli závidět. Holubova svérázná odpověď na rozněžňování se některých Poláků nad "malými českými filmy" zní zhruba takto: "problém leží v české mentalitě – natočím takový film, který nikoho nerozčílí, bude příjemný, klidný, možná také trochu rozvleklý." Nad rodinou Svěráků by se mu náramně bádalo.

 

Ostatně, když už jsme u filmu. Rčení „czeski film“ zná už i v Čechách kde kdo – a při pohledu na zprávy z tisku se občas přestáváme divit, proč se v Polsku tak ujalo. Například český velvyslanec v Polsku Bedřich Kopecký se mezitím stihl proslavit formulací, že polština je "sexy a trendy". Prezident Lech Kaczyński se totiž rozhodl vyznamenat cizí ambasadory hovořící polsky a poděkovat jim tak za vůli, kterou vložili do tříbení svých jazykových kompetencí. Kopecký kontroval komplimentem, že když bylo Polsku přiděleno pořádání Eura 2012, jde o důkaz, že Polsko není žádným evropským trpaslíkem ani outsiderem. Alespoň že diplomatický jazyk jde oběma: "Jak to się mówi, sąsiadów nie wybieramy, ale dla Republiki Czeskiej jest szczęściem mieć takiego pomocnego sąsiada, jakim jest Polska" – český velvyslanec o Polsku; "Ale generalnie rzecz biorąc, Polska zachowuje ciągłość systemu władzy, ciągłość ustroju – pod tym względem nie ma najmniejszych zmian – i ciągłość swojego międzynarodowego usytuowania jako członka NATO (...) i Unii Europejskiej. Pod tym względem nic się nie zmienia i – trzeba sobie jasno powiedzieć – nic się zmienić nie może" – polský prezident rovněž o Polsku.

 

Zakončeme tedy dnešní Mediální let něčím zajímavějším, snad i příjemnějším. Pro čtivo, které má šanci českého polonofila i polonistu skutečně zaujmout, musíme tentokrát do českých luhů a hájů. Konkrétně do listopadového čísla Souvislostí. To je totiž tematicky věnováno především Witoldu Gombrowiczovi. Překladů jeho děl se u nás v poslední době vynořilo hned několik, téma je tedy takřka nasnadě. Jeden text samotného Gombrowicze doplňují Poznámky ke Gombrowiczovi Jiřího Zatloukala, článek o vztahu Gombrowicze a Giedroyciovy pařížské Kultury téhož autora a gombrowiczovské postřehy Tomáše Jirsy. Zatloukalův text o autorovi Ferdydurke a zakladateli Literárního institutu bohužel příliš neplní, co si sám ve vlastním názvu předsevzal, ala zajímá-li vás stručná historie časopisu Kultura, je přijatelným „slovníkovým heslem“. Druhým Polákem, kterého můžete v aktuálních Souvislostech potkat, je Wojciech Wencel, básník, esejista a literární kritik. Setkat jsme se ním nedávno mohli i v Praze, na jaře byl hostem Polského institutu. S gdaňským milovníkem Jana Zahradníčka na stránkách Souvislostí rozmlouvá jeho přítel, český básník Miloš Doležal. Doležal o Wencelovi píše a mluví často, sám je také autorem textu o společném putování Českomoravskou vysočinou. Silně osobní Wencelova vzpomínka na Czesława Miłosze (Můj Miłosz: Uzrálé protiklady) – která vyšla polsky již před třemi lety jako nekrolog v deníku Rzeczpospolita – se pak čte velmi příjemně. „Rovněž se však mohou objevit patroni, které jsme si nevybrali, naši téměř pronásledovatelé, kteří se ohlašují v nejméně očekávaném čase a na nejméně předpokládaném místě. Puls jejich básní proniká do našich vět a poskytují nám hojný citační materiál pro skici a rozhovory. Jsou jako stín, který nejsme s to sami zahlédnout: o jejich přítomnosti nás uvědomují jiní. Teprve po letech zjišťujeme, že mezi jejich a naší tvorbou existuje hluboké spojení, často s polemickým ostnem, které není možné pominout. Takovým básníkem byl pro mě Czesław Miłosz.“ Zmínit Wencela v českém prostředí je jistě záslužné, ostatně známe ho u nás málo, oslovit s prosbou o článek, reflexi či recenzi i někoho jiného než Miloše Doležala by však bylo možná ještě záslužnější.

 

Jerzy Armata, Małgorzata I. Niemczyńska: Sverák – Nie znoszę telewizji (Gazeta Wyborcza, 28. listopadu 2007)

Radovan Holub: W Czechach potrzebne inteligentne filmy (Gazeta Wyborcza, 30. listopadu 2007)

Prezydent spotkał się z ambasadorami mówiącymi po polsku (Gazeta.pl, 30. listopadu 2007)

Jiří Zatloukal: Witold Gombrowicz, Jerzy Giedroyc a pařížská Kultura (Souvislosti, 23. listopadu 2007)

Wojciech Wencel: Můj Miłosz (Uzrálé protiklady) (Souvislosti, 23. listopadu 2007)

 

Michala Benešová

03. 12. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 908351 návštěv, dnes zatím 280 (4 online).