NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Ze dvou různých polských soudků

V posledních dnech a týdnech si milovníci polské literatury konečně mohli vybrat hned z několika nových titulů, přeložených do češtiny. V minulém týdnu jsme psali o Posledních příbězích Olgy Tokarczuk, dnes nabízíme tip na další dvě čerstvé publikace.

 

Darek Foks: Svatební pizza

(Protimluv, Ostrava 2007)

 

Ostravská revue Protimluv se zasloužila o další cenný překlad současné polské literatury. Po básnické antologii Mrtvé body, ústy mladých básníků svérázně reflektující vesměs neveselou realitu dnešního Slezska, představuje Protimluv (opět v překladu Jana Fabera) prozaické dílo dalšího Poláka, Darka Fokse. Protimluv se velmi sympaticky snaží šířit soudobou polskou literární tvorbu i za hranice ostravského regionu, takže je inspirativní zalistovat nejen samotným časopisem, ale také si povšimnout slibně rozjeté edice Překladové literatury. Ta sice nedisponuje velkým nákladem, ale i tentokrát dobrým překladem a příjemnou grafickou úpravou. Dokazuje navíc, že v Polsku píší i jiní autoři než Olga Tokarczuk a Andrzej Stasiuk.

 

Jméno Darka Fokse není rozhodně neznámé. Pokud jste nečetli některou z jeho sbírek veršů (Wiersze o fryzjerach, 1994; Sonet drogi, 2000; Ustalenia z Maastricht, 2006 aj.), mohli jste jej zaznamenat jako - dnes již bývalého - redaktora časopisu Literatura na Świecie nebo jako redaktora měsíčníku Twórczość pečujícího o prózu. Je mj. absolventem scénáristiky na slavné lodžské Filmové škole, kdo viděl nedávnou pražskou výstavu Pozitivy fotografa a multimediálního umělce Zbigniewa Libery, ten možná zaregistroval Foksovo jméno i v souvislosti s knihou Co robi łączniczka, kterou vydal právě s Liberou. Liberovy snímky (montáže? palimpsesty? reprodukce?) v ní Foks prokládá básnickými miniprózami a přivolává téma historické paměti (Varšavského povstání konkrétně).

 

Soubor Foksových povídek nazvaný Svatební pizza dokazuje jeho vypravěčskou originalitu a vytříbenou práci s jazykem. Rozsahem nevelké texty, rozsekané do kraťoučkých kapitolek, zaujmou už na první pohled. Za dynamickou, tu a tam komiks či videoklip připomínající fasádou se však neskrývá jen povrchní snaha o efekt. Foks si hraje s jazykem, cílem mu není zamaskovat vnitřní ústrojí vlastních textů, ale naopak vystavit svou narativní techniku na odiv. Fragmentární Foksovy povídky ani zdánlivě nepřipomínají lineárně se odvíjející děj - mnohem podstatnější je propracovaná vnitřní struktura, doslova kostra jednotlivých textů. Foks v nich prokazuje svůj smysl pro absurdní humor, připomínající např. Kurta Vonneguta jr. Jeho odzbrojující lingvistická logika, vládnoucí Svatební pizze, nezapře (povětšinou) dobrý nápad – a občasné sklouznutí za hranici dobrého literárního vkusu (báseň na str. 12 nedoporučujeme) sice nejde nezmínit, ale venkoncem se dá s přivřenýma očima odpustit. Foks jednoduše balancuje na hranici literatury (jemně řečeno) populární a té „rafinované“. Byť mohou názvy některých kapitol působit lehce estrádním dojmem (Marihuana Jones, Elvis Nabokov - Adama Mokotowa a Evu Żoliborzovou ocení milovníci Varšavy), nepřepadává Svatební pizza na onu odlehčeně "populární" stranu natolik, abychom ji mohli šmahem zatratit. Mnohé čtenáře jistě i pobaví.  

 

Foksovu novelu Veterináři jejího života si můžete přečíst i na webových stránkách Protimluvu. Obsáhlejší recenzi na knihu přineseme v příštích dnech.

 

Franciszek Kamecki: Nářek kněze

(H+H, Praha 2007)

 

O další zajímavý překlad se postarala Lenka Daňhelová (mj. redaktorka internetového časopisu Pobocza) a nakladatelství H+H. Při zmínce o píšících polských kněžích se nám nejspíš vybaví ještě tak Jan Twardowski, dál povětšinou tápeme. Franciszek Kamecki rozhodně není populárním a překládaným autorem, ostatně tzv. kněžská lyrika je nám v Čechách spíše cizí. Možná o to zajímavější je překlad Kameckého veršů pod názvem Nářek kněze. Kameckého poezie se točí kolem otázek víry, zamýšlí se, co je vůbec náplní slova víra, a to jak na pozadí příběhů mnohých historicky známých osobností, tak na pozadí vlastního hledání a tázání se. České čtenáře možná překvapí otevřenost jeho poezie, jež není rigidně uzavřena do hmatatelného i symbolického prostoru chrámu, ale kde se Pánu Bohu říká O.K., ajlavjů. Zvláštní niternosti básní a hluboké víře v Toho, bez něhož „jsme slepí“, to však nic neubírá.

 

Ukázku z knihy si můžete přečíst na webových stránkách iLiteratury.

 

 Michala Benešová

27. 11. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 881331 návštěv, dnes zatím 239 (2 online).