NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Literární gastarbeiter v Dojčlandu a Ostře sledovaný výpravčí

Andrzej Stasiuk: Dojczland

(Czarne, Wołowiec 2007)

 

Andrzej Stasiuk má mnoho věrných čtenářů, jejich očekávání jsou však velmi rozdílná. Jedni stále touží po magickém realismu Haličských povídek, druzí si libují v drsném stylu Zdí Hebronu, další by nejraději objevovali zákoutí středovýchodní Evropy Cestou do Babadag. Nová próza Dojczland potěší nejvíce čtenáře, kteří si oblíbili svěží autobiografickou zpověď flákače Jak jsem se stal spisovatelem.

 

Na první pohled patří Dojczland do škatulky cestovních deníků, popisuje přeci putování po Německu a mohli bychom čekat sérii historek, nečekaných setkání a pitoreskních zážitků. Ty ale Andrzej Stasiuk hledá jen na Východě. Západ, ač v rozhovoru pro Dziennik popírá toto dělení Evropy, pro něj představuje pouze nekonečné turné, řadu hotelů a setkání se čtenáři. Na Západ přeci Poláci jezdí zásadně vydělávat, naznačuje Stasiuk ironicky. I proto o sobě mluví jako o literárním gastarbaiterovi. A s nadsázkou musíme brát většinu jeho poznámek o polsko-německých vztazích a charakteru Němců: pochvaluje si spořádanost a soustředěnost německého publika, které způsobně klade chytré otázky a neočekává jen estrádu a politické vtipy jako Poláci. Enderáci jsou podle něj Indiáni vklínění mezi Germány a Slovany – mezi první nepatří a druhými vždycky pohrdali, ačkoli s nimi mají víc společného. První německá slova, která se malý Polák naučí, jsou Hände hoch! Raus! a Schneller!... i přes snahu celé téma odlehčit a ironizovat komplexy a traumata, vyrovnávat se s německostí a Německem je v polské společnosti stále na pořadu dne. Ať už vzpomeneme sudetské příběhy Olgy Tokarczuk, gdaňské rozpomínání Stefana Chwina nebo například aktuálnější blog berlínského korespondenta Gazety Wyborczej Bartka Wielińskiego s příznačným mottem Przeżyć w Berlinie, zrozumieć Niemcy. Dojczland můžeme ocenit jako soukromý a současný pokus o sebeironický účet s německými sousedy. Zároveň i jako přesnou a trochu smutnou zprávu o literární každodennosti, ve které se i knihy stávají zbožím, co se musí prodat.

 

Dariusz Nowacki (GW): Stasiuk Andrzej „Dojczland“

Piotr Kofta (Dziennik): Podróż pod włos

Rozhovor s Andrzejem Stasiukem

 

 

Jaroslav Rudiš a Jaromír 99: Biały Potok/Bílý Potok

překlad: Michał Słomka

(Zin Zin Press,  2007)

 

Paměť vybydlené a znovuosídlené oblasti, beznaděj, zvláštní kombinace socialismu a tržního kapitalismu, to jsou Stasiukovy Haličské povídky. A také trilogie Alois Nebel Jaroslava Rudiše a Jaromíra 99. Nádražák Alois Nebel je v Polsku oblíbený, ačkoli si dělá legraci z polských kněží nebo výrobků a jeho hrdinové mají nejraději porno „ze sousedních ložnic“. Na festivalu komiksu v Lodži (5.-7. 10.) se představil první díl trilogie Bílý Potok v překladu Michała Słomky. Duchovní otec projektu Centrala, který se věnuje středoevropskému komiksu, založil ve spolupráci s nakladatelstvím Zin Zin Press ediční řadu Biblioteka Centrali, díky které mohou v Polsku vycházet důležité komiksové počiny sousedů. Prvním z nich je právě Biały Potok, další díly trilogie budou následovat v prosinci a na začátku příštího roku.

 

Kromě drsného humoru a pivní kultury, které by Poláci označili za typicky česká témata, se Alois Nebel svébytným způsobem dotýká sudetské otázky. Jeho nádražím bez nadsázky projíždějí dějiny - dobytčáky s Židy na cestě do vyhlazovacích táborů i vlaky s odsunutými Němci. Kouř z nádražky se mísí s dýmem parních lokomotiv, které přeci už dávno nejezdí... podobně přízračně v české splečnosti existuje-neexistuje sudetský problém. A nejen v Čechách, ale i v sousedním Polsku. Podobné příklady by se pak našly i v dalších středoevropských zemích, pro které 20. století charakterizovaly především přesuny obyvatel a hranic. Alois Nebel má proto potenciál stát se středoevropským hrdinou, sám Rudiš k tomu říká: „Střední Evropa je místo, které bylo mnohonásobně v dějinách převálcováno a znásilněno; z východu, ze západu a to nejen v minulém století. Dějiny tlačily lidi jako je Alois neustále do kouta, do nějaké tiché opozice. Aby mohli přežít museli být někdy hodně loajální, nevyčnívat, vést spíše jen osobní underground, osobní revoltu. A také Alois je člověk převálcovaný dějinami. Mohl by to ale být klidně i Slovák nebo Rakušan. Není náhodou, že je poloviční Němec a poloviční Čech, není náhoda, že se v komiksu mluví česky, německy, polsky, slovensky, rusky i ukrajinsky. Byl komunistou i katolíkem a navíc ještě hrdinou - rok třeba ukrýval ruského zběha, což je také reálný příběh, když už jsme o tom mluvili. Komiks je to sice černobílý, ale my se snažili dějiny vylíčit tak, aby nebyly černobílé. Žádná postava není jasná, všechny jsou charakterově zamlžené. Nejvíce to cítíme u Aloise, ale také u Němého.“ (rozhovor s J. Rudišem)

 

Central Europe Comics Art - CENTRALA

Nakladatelství Zin Zin Press

Rozhovor s Jaroslavem Rudišem

Můj život v mlze: Alois Nebel v Poznani

 

Rozhovor s Michałem Słomkou nejen o Aloisi Nebelovi najdete v některém z příštích čísel kulturního týdeníku A2.

 

 

 -lk-

08. 10. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 986372 návštěv, dnes zatím 547 (3 online).