NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Václav Havel v Polsku i polsky

Zatímco v Čechách se aktuální havlovskou událostí pomalu stává nová Havlova hra Odcházení, v Polsku se právě představuje jeho kniha nazvaná Prosím stručně (Tylko krótko, proszę – rozmowa z Karelem Hvizdalą, zapiski, dokumenty), kterou vydalo krakovské nakladatelství Znak. Knihu samotnou netřeba podrobněji představovat, ohlas vyvolala i u nás, byť k dávnému Dálkovému výslechu má nejen svou atmosférou a díky nevyhnutelnému otisku uplynulých rušných dvaceti let hodně daleko. Havlovy poznámky a osobní záznamy jsou mnohdy, zvláště z delšího časového odstupu, zajímavé - oživují věci dávno pozapomenuté (pozapomenuté ke škodě nás samých). Jeho deníkové úryvky a instrukce adresované spolupracovníkům jsou pak spíše úsměvné - bez leckterých by se kniha i obešla. Nejpřínosnější je samotný rozhovor, či spíše rozmlouvání Karla Hvížďaly s bývalým prezidentem a dnes už opět dramatikem, zčásti vzpomínkové, zčásti nadmíru aktuální.

 

Zaujmout však může i polský pohled na Prosím stručně. Poněkud tristně je publikace vyzdvihována jako dlouho očekávaná literární událost, byť je v mnohém ještě méně "literární" než klasické deníky či paměti, alespoň se však polští novináři neutápějí v irelevantním rozebírání, jak moc se Havel s Klausem neměli rádi. Tu a tam však zarazí i pohled člověka znalého věci. Mariusz Szczygieł, autor známých "českých esejů" pod názvem Gottland, je ve své recenzi (Gazeta Wyborcza, 20. srpna) možná poněkud nechtěně humorný: "Že Havel ve svých vzpomínkách zkritizuje temné stránky civilizace nebo to, že hospodářský růst České republiky nejde ruku v ruce s rozvojem morálním, jsme mohli očekávat. Naopak odhalení, kolik banálních věcí tíží prezidenta republiky, bylo pro české čtenáře šokem."

 

Nepamatuji se, že by byl v Čechách někdo nadmíru šokován, a trochu mě toto tvrzení varuje před Szczygiełovou uměleckou prací s nadsázkou, ale jeho zamyšlení jsou v některých momentech přece jen zajímavá. Konstatuje-li zpoza hranice, že kniha je portrétem "spisovatele, jenž však byl během let politikou zbaven práva na upřímnost", je příznačné, že se nepotřebuje neustále handrkovat o to, zda byl Václav Havel jako prezident příliš osobně zaangažovaný a neformální nebo zda naopak propadl nicneříkající politické rétorice. Szczygieł analyzuje knihu, nikoli Havlovo prezidentství, a vidí v ní především Havlovu touhu znovu se chopit hlasu, který roky neměl být slyšen. Prosím stručně skutečně obsahuje úvahy, které se ve své době jednoduše diplomaticky nehodily, a hodit nemohly - je pak však otázkou, kolik z nich má šanci oslovit i polského čtenáře. Ten dozajista ocení několik polských střípků (ať už o papeži Janu Pavlu II. nebo Alexandru Kwaśniewském), zřejmě jen stěží se však kniha stane bestsellerem.

 

Znalost česko-polských kulturních odlišností naopak Szczygieł prokazuje postřehem, proč má kniha přesto naději v Polsku nezapadnout. Je jím neobvyklá otevřenost a upřímnost jejího autora. Jak dodává, v Čechách, kde se jen o soukromém a intimním životě Václava Havla objevilo na trhu patnáct titulů, už tato otevřenost nikoho nepřekvapí. Domyslíme-li Szczygiełovu úvahu do kousavého konce, nabízí se polským čtenářům jakýsi jemný "intelektuální bulvár" v autorizované podobě, svého druhu "reality show ze života Havla na Hradčanech", jak píše Mariusz Szczygieł. Pro Čechy už jen slabý odvar, pravda.

 

Szczygiełův pohled na Čechy je někdy zvláštní. Dobře může demonstrovat oblíbené tvrzení, že Havla si mnohde váží více než my sami, je však otázkou, nezachází-li Szczygieł ve svém nadšení až příliš daleko. Prosím stručně nejspíš nelze, při veškeré úctě, považovat za "nejlepší knihu, která v Čechách ve 21. století vznikla", stejně jako nelze brát za bernou minci úcty českého národa k význačným osobnostem soutěž o Největšího Čecha. Škoda, že Szczygieł nepřináší např. polský pohled na proměnu dua Hvížďala - Havel od dob Dálkového výslechu. Případní zájemci však budou mít možnost zeptat se Václava Havla osobně. 3. září bude v Krakově na pozvání nakladatelství Znak hostem diskusního panelu a tiskové konference věnované právě knize Tylko krótko, proszę. V Krakově se představí rovněž The Plastic People of the Universe a plánováno je slavnostní otevření výstavy fotografií "Charta 77".

 

Václav Havel: Tylko krótko, proszę – rozmowa z Karelem Hvizdalą, zapiski, dokumenty

Przeł. Andrzej Jagodziński

Wydawnictwo: Znak

Rok wydania: 2007

Wydanie: 1

 

Mariusz Szczygieł: Prezydent, który pozostał człowiekiem (Gazeta Wyborcza, 20. srpna 2007)

 

NOVÉ: Havlově knize se ve svém posledním čísle věnoval i Tygodnik Powszechny - článek Patrycje Bukalské simůžete přečíst zde

 

-mb-

25. 08. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 924490 návštěv, dnes zatím 269 (1 online).