NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Plíživé ticho

Ano, i v Polsku už vědí, že v Čechách se narodil Nicolas Topolánek. To pravděpodobně nikoho nepřekvapí. Do vosího hnízda „Topolánkových žen“ však tentokrát píchla i Gazeta Wyborcza, která ústy Agnieszky Skieterské nejprve s lehce satirickým podtónem konstatovala, že vděčného tématu se v Čechách chopili snad všichni, od bulvárních plátků po hlavní, seriózně se tvářící deníky – aby si po tomto povinném úvodu přeci jen neodpustila věnovat celý text tomu, kdy se český premiér potkal s Pavlou a kdy s Lucií. O premiérovi jako o Mirkovi kupodivu nemluví... Pokud jste se nad článkem seriózně se tvářící Gazety Wyborzcy zlehka rozohnili, zkuste vše brát z té lepší stránky: kdyby všechna média zhustila celou roční anabázi do několika odstavců, ušetřili by si mnozí spoustu času stráveného pavlačovým psychoanalyzováním a noviny zase spoustu papíru.

 

Mnohem méně zábavnou spršku (nikoli sprchu) polemik rozpoutal v uplynulém týdnu Adam Michnik, jenž v předposledním červencovém dni publikoval ve svých vlastních novinách text pod názvem Modlitwa o deszcz. Podle něj směřuje Polsko k systému, v němž budou existující instituce zbaveny své demokratické podstaty a z demokracie (jejímž symbolem se mu pomalu, ale jistě stává tzv. polistopadová III. Rzeczpospolita) se stane pouhá fikce. Autor textu varuje před dalším možným volebním vítězstvím Kaczyńských, neboť poté už by Polsko skutečně mohlo vypadat jako zlý sen Witolda Gombrowicze. Kdo čte Michnika, necítí se být jeho slovy překvapen. Text nemá být převratnou kritikou polské vládní politiky ani neobsahuje nic příliš nového. Přináší jen další, preventivní dávku varování před tím, co se v Polsku děje – občané, neusněte, možná není vše v naprostém pořádku. Jeho analýza současného Polska je v mnohém trefná, přináší však i možná zbytečnou a možná zlehka nebezpečnou idealizaci Polska „před Kazcyńskými“. Zda Michnik něčemu pomůže, těžko říct. Ti, kteří s ním nesouhlasí, si opět řeknou, že „intelektuál“ chce být zase vidět a slyšet. Ti, kteří s ním souhlasí, pokývají hlavou a maximálně článek doporučí svým známým. Pro reálnou změnu je samozřejmě třeba jít mnohem dále. To si však Michnik ze své žurnalistické pozice, jak správně cítí, nemůže příliš dovolit. Svou roli splnil...

 

...avšak sledovat odezvu, kterou tím vyvolal, je spíše tristní. V El Pais, kde článek rovněž vyšel, jistě měli z „exotického“ tématu radost, v Polsku je nejvýmluvnější povšechné mlčení a několik stručných reakcí, na něž by docela dobře mohlo platit rčení o potrefené huse. Co z obou variant je horší, posuďte sami. Do Michnika se pustil – kdo jiný – než publicista deníku Rzeczpospolita Bronisław Wildstein, jenž ve svém textu Demokracja według Michnika, vedle tradičních výtek o Michnikovi odmítajícím diskusi či motajícím se do politických záležitostí, kousavě opoznámkoval Michnikův článek. Adam Szostkiewicz má pravdu, když v Polityce píše, že se nám sice nemusí líbit michnikovská rétorika, ale reagovat na ni jen výsměchem a žádným argumentem je přesně vodou na Michnikův mlýn. Sám Szostkiewicz si však konstruktivní reakci na Michnikův text rovněž odpustil. Komentátor listu Wprost Jan Piński si všímá již výše zmíněného: Michnik je podle něj více politikem než novinářem, kterého pálí především to, že sám přišel o své místo na slunci. Ani jeho text však není oním konstruktivním příspěvkem do diskuse, která (nejen) Michnikovi tolik schází. Rozpoutat však v Polsku diskusi o tom, kde jsou ony hranice mezi politikou a žurnalistikou (příp. mezi politikou a striktně církevními záležitostmi, což by jistě uvítal i ředitel Radia Maryja Tadeusz Rydzyk), nejspíš nikoho příliš nenapadá. Vzhledem k současné úrovni mediálních polemik je to nakonec možná vcelku bohulibá nečinnost.

U nás zaznamenal michnikovské bouře týdeník Respekt (32/2007), který otiskl překlad jeho textu Modlitba za déšť.  

 

 

V Čechách se řeší radar, v Polsku se řeší radar. Češi vkládají naděje do uvolnění americké vízové politiky, Poláci si naříkají, že jich se do USA dostane procentuálně mnohem méně – a Češi je v tom zase nechali samotné. Na kulturním poli je mrtvo. V diskusích ohledně vyhazovu a neustálého navracení Gombrowicze do povinné četby už se nevyzná vůbec nikdo, české filmové festivaly jsou již také za námi, takže pokud se sami nevydáte přes hranice, nic nového vás zřejmě nečeká. Třeba do údolí Rospudy, ať to stihnete dříve, než tam vznikne dálniční betonové safari...

 

Agnieszka Skieterska: Czeskie media śledzą bujne życie czeskiego premiera (Gazeta Wyborcza, 1. srpna 2007)

Adam Michnik: Modlitwa o deszcz (Gazeta Wyborcza, 30. července 2007)

Bronisław Wildstein: Demokracja według Michnika (Rzeczpospolita, 30. července 2007)

Adam Szostkiewicz: Jak Wildstein z Michnikiem (Polityka, 30.července 2007)

Jan Piński: Współczynnik Michnika (Wprost, 30. července 2007)

Ratujmy Dolinę Rospudy - téma Gazety Wybroczy

-mb-

 

06. 08. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 982673 návštěv, dnes zatím 287 (6 online).