NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Spisovatelé v dopisech

Czesław Miłosz: Zaraz po wojnie. Korespondencja z pisarzami 1945-1950

Wydawnictwo Znak, Kraków 2007

Vydání druhé, první r. 1998

 

Krakovské vydavatelství Znak se ujalo vydání sebraných spisů Czesława Miłosze. V edici Dzieła zebrane Czesława Miłosza vyšly už čtyři tlusté sbírky jeho básní, vzpomínkové eseje (Zaczynając od moich ulic, Szukanie ojczyzny), anglojazyčné překlady Shakespeara, Blakea, Baudelaira, Whitmana, Jefferse, Eliota, Yeatse i mistrů Zenu (Przekłady poetyckie) nebo výbory z jeho prozaické tvorby (Przygody młodego umysłu. Publicystyka i proza 1931-1939). Řada z nich už je vyprodaná. Nyní se čtenáři dostává do rukou druhé vydání korespondence s přáteli z intelektuálních kruhů Zaraz po wojnie z poválečných let 1945 až 1950. Adresáty jsou spisovatelé Jerzy Andrzejewski, Jarosław Iwaszkiewicz nebo Tadeusz Breza, literární kritici Kazimierz Wyka a Ryszard Matuszewski, kolega z Żagarů a zároveň poválečný předseda Związku Literatów Polskich, jeden z hlavních představitelů prorežimní literatury Jerzy Putrament, básník Tadeusz Różewicz nebo spolupracovník Kultury hrabě Józef Czapski. Díky tomu, že korespondenci připravoval pro vydání ještě sám Miłosz, doprovází každý oddíl jeho komentář a medailonek adresáta. Nelze samozřejmě očekávat nezaujaté hodnocení vzájemných vztahů, už jen kvůli časovému odstupu mezi napsáním dopisů a jejich publikací. Obě části vypovídají hodně i o samotném Miłoszovi a jeho osobních záštích a sympatiích. Na druhou stranu se nám dostává do rukou zdroj cenných informací o době, která se pomalu přesouvá z živé paměti do zaprášených archivů. Spisovatelé a intelektuálové v Polsku se museli vyrovnat s obrovskými ztrátami na životech, tragédií Varšavského povstání utopeného v krvi i nástupem komunismu. Během války nacisté i sovětská rozvědka systematicky likvidovala elity, kromě nejznámějšího katyňského masakru polských důstojníků docházelo k deportacím univerzitních profesorů, lékařů nebo právníků do koncentračních táborů. Po Jaltě se Polsko dostalo do sovětské sféry vlivu, přišlo o rozsáhlá území na východě a naopak získalo dřívější německé regiony. Před všemi, kdo přežili, bylo hodně práce a mnozí byli ochotni přimhouřit oči nad komunistickou rétorikou a odpustit přešlapy. Nová vláda se snažila spisovatele získat na svou stranu, zejména se jí hodili aktivní účastníci odboje a morální autority národa. Některým se hýčkání, funkce a bankety s politiky zalíbily natolik, že zapřeli sami sebe. Jiní o to bolestněji procitali. Léta 1945 až 1950 představují první střetnutí s mocí, pokusy hrát s ní svou hru a svým dílem dál působit na čtenáře. Tématem dopisů jsou i praktické problémy poválečného literárního života, hledání nových cest a možností, střetů a debat o podobě nového Polska.

 

Vydaná (a připravovaná) korespondence Czesława Miłosze:

 

Korespondencja Herbert Miłosz
(Fundacja Zeszytów Literackich, 2006)

 

Korespondence Zbigniewa Herberta a Czesława Miłosze patří k zajímavým svědectvím už z toho důvodu, že se čtenáři často dělí na „herbertovce“ a „miłoszovce“. Herbertův conradovský postulát věrnosti sobě a etický absolutismus básníka umlčeného totalitním režimem se střetává s kontroverzní postavou kulturního atašé PLR a pozdějšího emigranta, ale i nositele Nobelovy ceny Czesława Miłosze. Leccos však vysvětlí dvě čísla, 1911 a 1924, tedy data narození obou básníků. Starší Miłosz už před válkou patřil ke známým literátům jako člen skupiny Żagary, během okupace se snažil podporovat polskou kulturu a proslul sbírkou veršů Ocalenie. Jeho zapojení do poválečných struktur souvisí především s potřebou navázat na bohatou tradici polské kultury, pomoci v obnově zničené země. Brzy se stane kritikem režimu. Voják AK Zbigniew Herbert opožděně debutoval až v roce 1956, ačkoli několik veršů mu vyšlo časopisecky už dříve. Jednu ze svých nejdůležitějších sbírek, Pana Cogito, vydal ve Varšavě v roce 1974. Stal se morálním vůdcem a vzorem několika básnických generací. V rozhovoru pro Tygodnik Solidarność v roce 1994 kritizoval nejen kompromisy opozice během jednání kolem Kulatého stolu, ale i celou politiku „Tlusté čáry“ za komunistickou minulostí. Jeho výpadům neunikl ani Czesław Miłosz nebo Adam Michnik. Debat na téma jeho osobnosti a anylýz a díla se určitě dočkáme v příštím roce, který byl vyhlášen Rokem Zbigniewa Herberta.

 

Legendy nowoczesności. Eseje okupacyjne. Listy-eseje Jerzego Andrzejewskiego i Czesława Miłosza, předmluva Jan Błoński

(Wydawnictwo Literackie, Kraków 1996)

 

Andrzejewski prošel dlouhou cestu od katolického světonázoru, přes nacionalistické a nálady kolem časopisu „Prosto z mostu“, až k propagandistické a angažované tvorbě (Partia i twórczość pisarza) a konečně přechodu na druhou stranu do opozice po podpisu Listu 34. Byl komunistickým poslancem (1952-57) i zakladatelem KORu (Komitet Obrony Robotników). Czesław Miłosz ho ve své slavné analýze „zaprodaných intelektuálů“ Zotročený duch (Zniewolony umysł, Paříž 1953) označil jako Alfu. Během války byli oba účastníky podzemního „kulturního odboje“ a k tomuto období se vrací i kniha Legendy nowoczesności.

 

Jerzy Giedroyc, Czesław Miłosz: Listy 1952-2000

(připravuje Czytelnik)

 

Korespondence Velkého Redaktora a jeho autora patří do neuvěřitelného archívu dopisů, které si Giedroyc vyměňoval s přispěvateli pařížské Kultury z celého světa. V době internetu téměř nepředstavitelná námaha, díky které mohly vycházet básně Miłosze, deník Gombrowicze a další důležité texty nejen polských emigrantů. Giedroyc se musel potýkat i s nepoddajnou a nespolehlivou povahou mnohých z nich. O těchto problémech mnohé vypovídá jeho Autobiografia na cztery ręce (Czytelnik, Warszawa 1994). Sám Miłosz vděčil Redaktorovi za mnohé, především za podporu po své emigraci. Konzervativní kruhy nechtěly bývalého kulturního atašé přijmout, ale Giedroyc se za básníka neohroženě postavil a dal nebojácně v sázku i pověst Kultury.

 

Tygodnik Powszechny u příležitosti Roku Jerzyho Giedroyce publikoval řadu zajímavých textů, mezi jiným i ukázky z korespondence (Redaktor i pisarze – wybór archiwalnej korespondencji Jerzego Giedroycia z Czesławem Straszewiczem, Czesławem Miłoszem, Witoldem Gombrowiczem, Markiem Hłasko i Zygmuntem Hauptem)

 

Ukázka dopisu Czesława Miłosze z roku 1952:

 

„Drogi książę, Historia wykazuje pomału, że jest Pan jednak genialny. Rzuciwszy okiem na „Kulturę” znalazłem tam nazwiska Straszewicza i Parnickiego. Tudzież Iwańskiej. Tak więc w ciągu ostatniego roku zgalwanizował Pan czy przygarnął Gombrowicza, Wittlina, Straszewicza, Parnickiego i Miłosza, Hertza, Iwańską i kogo tam jeszcze. Moje serdeczne powinszowania. Ten Straszewicz i Parnicki to naprawdę dowód, że gdyby nawet znalazł się Pan na pustyni gdzie stałaby jedna jedyna sławojka, a na niej napis: „Klucz u dozorcy”, to Pan by klucz zdobył. To porównanie ma ten sens, że ktoś inny mógłby pomyśleć, że nie warto się trudzić – w czym by się bardzo mylił. Nie mam zamiaru być ironiczny, naprawdę szczerze Panu winszuję.”

 

 

Listy (1958-1968)

Thomas Merton, Czesław Miłosz

(Społeczny Instytut Wydawniczy Znak 2003)

 

Czesław Miłosz celý život hledal svojí duchovní cestu, kterou inicioval i střet katolické víry s pohanskými relikty rodné Litvy.Korespondence s americkým trapistickým mnichem, teologem a básníkem Thomasem Mertonem odhaluje mnoho z jeho pochyb a otázek. Debatují o otázkách Boží Prozřetelnosti a Podstaty i vlastním díle, dotýkají se problému společenské angažovanosti na jedné a samoty na druhé straně i lidské slabosti a touhy po pravdě.

 

Mój wileński opiekun. Listy do Manfreda Kridla (1946-50)

Wydawnictwo Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, 2005

 

Vztah k Litvě a především tyglíku kultur, meziválečnému Vilniusu, byl pro Czesława Miłosze zásadní po celý život. Svědčí o tom nejen jeho výroky, ale i dílo, především Dolina Issy, vydaná v emigraci, ale i další vzpomínkové eseje a fragmenty básní, opěvující „krajinu jezer, do které se už nevrátím“. Manfreda Kridla, historika literatury a profesora univerzity Stefana Batorego ve Vilniusu, nazval „svým vilenským opatrovníkem”.

 

O knize z portálu Wydawnictwa Znak

 

Díky vydavatelství Znak vznikly i stránky věnované Czesławu Miłoszovi, kde jsou přístupné některé texty, bibliografie, životopis, recenze a komentáře jeho díla.

 

Gazeta Wyborcza: Wojenna korespondencja Czesława Miłosza z Jerzym Andrzejewskim

 

 

-lk-

06. 08. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 880965 návštěv, dnes zatím 123 (2 online).