NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Kolem Rydzyka a Maryji

Polsko v uplynulém týdnu zaměstnal především „otec“ Tadeusz Rydzyk, ředitel kontroverzního Radia Maryja. Zaměstnal i polská média. Týdeník Wprost přinesl ve svém 23. čísle přetisk části Rydzykovy přednášky pro studenty Vysoké školy společenské a mediální kultury v Toruni. I my jsme se pak z českých médií mohli dozvědět, kterak Rydzyk označil manželku prezidenta Lecha Kaczyńského za „čarodějnici“, která by „měla podstoupit eutanázii“, apod. Mezi slovy Tadeusze Rydzyka, který se už tradičně velmi ochotně vyslovuje i k politickým tématům, nechyběla ani některá minimálně nevhodná, a daleko spíše jednoduše antisemitská vyjádření typu „prezident podléhá židovské lobby“ a „Gazeta Wyborcza je talmudický plátek, nemající s polskou etikou nic společného“.

 

Vedle obligátních stručných informací co Rydzyk tentokráte pronesl a koho tentokráte urazil, se pak v polských denících objevily nejrůznější názory a komentáře. Katoličtí intelektuálové (např. šéfredaktor měsíčníku Więź Zbigniew Nosowski, prof. Władysław Bartoszewski nebo Tadeusz Mazowiecki) napsali v otevřeném dopise vysokým církevním představitelům, aby „udělali vše, co je v jejich silách, aby veřejná vystoupení kněze Tadeusze Rydzyka v budoucnu neznevažovala oficiální učení církve na téma Židů“. Wiesław Dawidowski, publicista a pracovník Centra kultury a dialogu v Krakově, které dopis iniciovalo, se v rozhovoru pro deník Gazeta Wyborcza (14. července) vyjádřil zhruba v tom smyslu, že nejpodstatnější na celé věci je jednota polské církve, kterou Rydzyk svou politickou angažovaností ohrožuje a kompromituje. Avšak o osudu Rydzyka může rozhodnout jen nejvyšší představitel polských redemptoristů, k nimž Rydzyk patří, a my ostatní (Dawidowski a mnozí další) od toho dejme ruce pryč. Alespoň zůstanou čisté. Výše citovaná věta už „vyjadřuje vše“ – vypadáme morálně i politicky korektně, příliš jsme neurazili ani jednu ze stran a vše může zůstat při starém.

 

Smělejší v tvrzeních, že církev už nemůže déle předstírat, že kolem Radia Maryja se neděje nic zvláštního, tak byla nakonec opět Gazeta Wyborcza. Mirosław Czech ve svém komentáři (14. července) píše, že Radio Maryja se pod Rydzykovým vedením stalo jednoduše politickou stranou a součástí vládního tábora. Má z toho sice nemalý profit, ale zároveň bude muset začít respektovat pravidla hry a „pod těžkou rukou Jarosława Kaczyńského“ zpívat tak, jak Právo a spravedlnost nařizuje. Není divu, že spor ohledně nepříliš poetického označení paní Kaczyńské utichl vcelku rychle. Oboustranně plodné soužití za to jistě stojí, zamyslet nad sebou by se však měla (nejen podle Czecha) především polská katolická církev.

 

Z rydzykovské hry však mohou s oblibou těžit polští novináři. Ti čeští se tématu pro jistotu příliš nevěnují (článek Luboše Palaty ze 14. července je bohužel spíše jen ukázkou nezbytně nutného, čili minimálního zpravodajského okénka). Vcelku trefnou analýzu přinesly snad jen Hospodářské noviny (18. července), v nichž si Maria Staszkiewicz, analytička Asociace pro mezinárodní vztahy, povšimla i širších souvislostí, tedy jak Kaczyńští i Rydzyk v budoucnu naloží s nově proklamovanou stranou Liga a sebeobrana (jíž se LPR i Sebeobrana snaží utéct před vlastními skandály a problémy).

 

Polští žurnalisté se naopak pustili např. do rozboru rétoriky Tadeusze Rydzyka. Damian Leszczyński v deníku Rzeczpospolita (20. července) nerozumí tomu, proč vyvolala Rydzykova slova takový poprask (zhruba srovnatelný s lochneskou, jak píše), když i Lech Wałęsa užil vůči polskému prezidentovi výrazu mnohem silnějšího. Proč, když v privátních hovorech užívají leckteří slov mnohem méně elegantních? Jazyk Radia Maryja je plný emocí a obvinění a tlumočí jasnou politickou vizi svého autora, v tom Leszczyński nikoho nepřekvapí. Ale – je přece tolik podobný jazyku Adama Michnika a jeho Gazety... Radio Maryja i Gazeta Wyborzca hovoří podle autora textu „jazykem pocitů, nikoli rozumu“, byť každý s jiným arzenálem výrazových prostředků, Rydzyk i Michnik těží z obav lidí a obratných mediálních tahů, byť každý s jiným cílem. Co se nám přitom oba snaží sdělit, není zřejmě natolik důležité. Ani to, čím se liší veřejné vystoupení od hovorů v hospodě. Vždyť i protižidovské výroky se dají „zlehčit“ a omluvit třeba Pavlovovým reflexem (o ten se podle Leszczyńského jednalo i v případě lehce hysterické reakce kolem Rydzykova vystoupení, neboť když se jakkoli naťukne tzv. židovské téma, obvykle to vede k okamžitým nařčením z antisemitismu…).

 

Zdá se, že v analýze Rydzykova jazyka se do černého trefil – k nevoli Leszczyńského – spíše Michnikův deník. Ten přinesl 19. července zajímavý článek s názvem „Wiersze Tadeusze Rydzyka“. Jde sice o poněkud laciné lákadlo na čtenáře, neskrývá se za ním ovšem Rydzyk-poeta, ale zajímavý postřeh Anny Barańczak, která při čtení Rydzykových výroků odhalila jejich skrytý básnický potenciál – a hned několik z nich do podoby veršíků převedla. Rydzyk nás díky „malé schopnosti sebekritiky“ častuje „nepřefiltrovanými myšlenkami“, které mají působit především emocionálně, bez ohledu na jejich skutečný smysl, který ovšem demagogie, na rozdíl od poezie, nepotřebuje. O tom, v čem autorce připomínají Rydzykova slova básníka Mirona Białoszewského, si ostatně můžete přečíst sami. Zajímavá úvaha letošní „okurkové sezóny“.

 

Na závěr lze doporučit jediné – oddechovou mediální četbu. „U Michnika“ se nechali inspirovat jiným kontroverzním knězem Henrykem Jankowským, který chtěl svého času prodávat alkohol se svým portrétem, na Velikonoce vystavoval kostru držící v rukou vlajku Evropské unie a i představitelé židovské komunity k němu mají leckterou výhradu. Jak se jejich scénář k novému filmu Mela Gibsona „Dvojí život kněze preláta“ podařil, jsme mohli v příloze Duży Format posoudit 17. července. Na hollywoodskou produkci by to stačit mohlo, kdo se chce pokochat vyšším uměním dramatickým a netrápit se krkolomným polským jazykem, tomu lze (v rámci recyklační politiky okurkových sezón) doporučit perličku Jana Machonina o Cirkulárních novinách, neboť tu se Gazetě přece jen ještě předhonit nepodařilo.

 

Rozhovor s Wiesławem Dawidowským (Gazeta Wyborcza, 14. července 2007)

Komentář Mirosława Czecha (Gazeta Wyborcza, 14. července 2007)

Luboš Palata o Polsku (Lidové noviny, 14. července 2007)

Analýza Marii Staszkiewicz (Hospodářské noviny, 18. července 2007)

Názor Damiana Leszczyńského (Rzeczpospolita, 20. července 2007)

Anna Barańczak a „verše“ Tadeusze Rydzyka (Gazeta Wyborcza, 19. července 2007)

„Dvojí život kněze preláta“ (Gazeta Wyborcza, 17. července 2007)

„Konec Cirkulárních novin“ (Britské listy, 11. března 2005)

 

-mb-

23. 07. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 908994 návštěv, dnes zatím 41 (4 online).