NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

LETEM MEDIÁLNÍM SVĚTEM: Být jako Gombrowicz

Nejzávažnější informace týkající se česko-polských vztahů jsme se v uplynulých dnech dozvěděli z úst českého prezidenta Václava Klause. V rozhovoru pro deník Rzeczpospolita (jakkoli je zarážející, že se přes svou vpravdě disidentskou minulost, nedávno investigativně odhalenou českými novináři, nesvěřil raději michnikovské Gazetě) jsme se 5. června dozvěděli, že diplomatické vztahy mezi Českou republikou a Polskem jsou – přinejmenším v prezidentské rovině – tak dobré díky tomu, že již na konci 50. let tam pan prezident jezdil coby junior na zápasy v košíkové, později na mezinárodní konference nebo jen tak „na lyže“ (dodnes ho prý občas můžeme potkat v Krkonoších), a v září 1989 ho jeho kamarád nevyzvedl ve Varšavě na nádraží, neboť se mezitím stal ministrem nové polské vlády. Není důvod nevěřit Klausovým slovům, že jeho vztah k Polsku je jiný než vztah „průměrného člověka“. Skutečně, většina z nás těžko doloží, že „mnoho ministrů bylo mými přáteli“. Rozhovor Katarzyny Zuchowicz je pro změnu dobrým příkladem, jak se nedělá interview.

 

Faktem však je, že český prezident má k současným polským oficiálním (v překladu „kaczyńským“) názorům blíže než mnozí jiní čeští představitelé. Slova o potenciálním nebezpečí oslabení národního státu a s ním spojených „tradičních hodnot“, o Čechách jako „šťastné zemi“, v níž je počet imigrantů ještě relativně nízký, nebo o „velmi špatné ideologii multikulturality“ některým polským uším jistě lahodí. Nadcházející návštěva Václava Klause v Polsku tak bude bezesporu příkladnou ukázkou mezistátního porozumění.

 

V kontextu aktuálního dění v polském školství nás však napadá ještě jedna česko-polská paralela. Slova českého prezidenta: „jezdím po světě, poskytuji rozhovory, píšu“; „moje kniha (ano, ona ekologická – Václav Klaus naštěstí kategoricky trvá na tom, že „ekologie není vědeckou otázkou“) je v Čechách na prvním místě seznamu bestsellerů“; „podle mé vlastní terminologie byl Aleksander Kwaśniewski jednoznačným přívržencem evropské federace“; „nechci bojovat se všemi, s nimiž se neshodnu“; Klaus navíc kupodivu přesně ví, co o něm pronesl islandský premiér. Co tím chtěl básník říci? Witold Gombrowicz to ve svých Denících trefně vyjádřil slovy: Pondělí – já. Úterý – já. Středa – já. Čtvrtek – já. Gombrowicze nakonec ministr školství Giertych na milost nevzal a polští školáci si tato slova na hodinách literatury pravděpodobně nepřečtou. Zatímco Kafka, Witkacy nebo Dostojevskij se nakonec ukázali být alespoň v něčem „pozitivní“ a v kánonu povinné četby se zuby nehty, byť pouze v ukázkách, udrželi, autor Ferdydurke je nadále „nevýchovný“, rozuměj není dostatečně příkladným Polákem. Možná tak kdyby napsal: Pondělí – Polsko. Úterý – Polsko atd. atd.

 

Přesto, nikdy nic není tak, jak by se na první pohled mohlo zdát. Úvahy o tom, že Gombrowicz je málo polský, málo vlastenecký a málo dbající na tradiční hodnoty, jsou veskrze liché. Takový výklad totiž znamená hrubé nepochopení hlubších záměrů autora. Alespoň v tomto smyslu se vyjádřil náměstek polského ministra kultury Tomasz Merta (Gazeta Wyborcza, 3. července), podle něhož „není Gombrowicz spisovatelem ‚proti hodnotám‘ ani ‚proti patriotismu‘, jde spíše o diskusi s polskostí, jež ji (tedy onu polskost) má posílit“. Hermeneutik zaplesá, avšak hájí-li se v odpovědných kruzích tímto způsobem „antigiertychovské“ postoje, budou mít novináři ještě dlouho o čem psát (výzva Gazety Wyborczy čtenářům, aby si celou věc rozdali s Giertychem ve stylu Gombrowiczových hrdinů, tedy takříkajíc „na držky“, a trumfli nelichotivé fotografie ministra svými vlastními, je posledním výkřikem žurnalistické invence).

 

Alespoň něco by však mohlo ministra Giertycha, případně české eurooptimisty uklidnit – ani s Gombrowiczem, ani s Klausem nemusí být tak zle. Ten první není anti-polský, ten druhý zase anti-evropský, anti-ekologický ani anti-multikulturní (proti těmto třem trendům aktuálně brojí, jak jsme se dočetli). Pro oba by totiž stejně dobře mohla platit slova Francesca M. Cataluccia z předmluvy ke Gombrowiczovým Deníkům – „já se rozlévá po stránkách“, „impulsem byla touha upozornit na sebe“, to vše s „notnou dávkou provokativní neskromnosti“... Obviňovat je z toho, že by mohli škodit buď polským, nebo českým, příp. evropským zájmům, je tak vlastně absurdní nesmysl. Tak daleko ani jeden z nich nedohlédl...

 

Rozhovor s Václavem Klausem 

 

-mb-

09. 07. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 982622 návštěv, dnes zatím 236 (3 online).