NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Polské filmy na festivalu Jeden svět

V rámci festivalu Jeden svět (festival dokumentárních filmů o lidských právech) máme možnost zhlédnout i několik polských dokumentů. 

Jak se to dělá (Jak to się robi), 2006, 90 min.
Režie: Marcel Łoziński


Mediální poradce Piotr Tymochowicz založil svou kariéru na tvrzení, že z každého člověka je možné udělat politika, pokud si tento zájemce osvojí jistou technologii a strategii. Z idey se zrodil kurz politické pantomimy a komunikačních obratů, které je třeba uplatňovat v mediální sféře, a také školení na organizaci a působivé vedení demonstrací. Díky tomu, že filmař absolvoval celou výuku spolu s ostatními, stává se divák přímým účastníkem. Má tak možnost sledovat vývoj učenlivého mladíka Dariusze, který se plně nechá modelovat poradcem. Vidíme jeho vstup do politiky a začátek slibně se rozvíjející kariéry. Snímek otvírá vstup do zákulisí přesvědčivých projevů. Ukazuje, jak je údajné spontánní chování pouze hrou naučených gest, postojů, přesně strukturovaným tancem, kde není možné zaměnit jediný pohyb. I přes nadhled dokumentaristy nad tréninkem rétorů se ironie obrací směrem k divákovi, který ví, že absurdita v tomto světě často vítězí. Úšklebek se pak mění v pohled plný skepse. Film je důkazem toho, že je nejen velice snadné manipulovat davem, ale že i manipulátor může být pouze loutkou, která je vedena touhou po úspěchu za jakoukoli cenu.“ (text ze stran festivalu Jeden svět)

 

5. 3., 21.30, kino Lucerna, Vodičkova 36, Praha 1
7. 3., 17.30, Polský institut, Malé nám. 1, Praha 1

 


Štěpán (Stiepan), 2006, 13 min.
Režie: Radka Franczak


Vidíme detail muže čekajícího na vlak. Slyšíme jeho tichá upřímná slova přímo do kamery. Jak stručně lze vylíčit životní příběh, který zdaleka nebyl lehký! Pětasedmdesátiletý Rus byl celý život neústupným zastáncem svého náboženství. Komunistická vláda prosazující ateismus mu proto "dovolila", aby se místo studia pouze vyučil elektromechanikem a místo atraktivního zaměstnání mu nabídla práci v dole. Štěpán vypráví o svém manželství, které ho celý život naplňovalo vnitřním štěstím i přes diskriminaci ze strany státu. Je až neuvěřitelné, jak je během třinácti minut možné nejen vykreslit citlivý a výstižný portrét cizího člověka, ale zároveň přímočaře popsat dlouhou etapu jedné země. Minimalistická forma umocňuje dopad snímku a sílu výpovědi o minulosti státu, kde vládla diktatura, represe a netolerance. Laskavá tvář a vyrovnaný hlas starého muže zbavují dokument jakéhokoli patosu a obnažují nečekaně pozitivní duši oběti režimu, jež navzdory nespravedlnostem a příkořím našla vnitřní sílu a rovnováhu v lásce a víře. Výběr náhodného cestujícího ukazuje, jak univerzální a všudypřítomné je nebezpečí totalitních systémů.“ (text ze stran festivalu Jeden svět)

 

3. 3., 16.00, kino Světozor (malý sál),Vodičkova 31, Praha 1
8. 3., 21.30, kino Evald, Národní 28, Praha 1

 


Lekce běloruštiny (Lekcja białoruskiego), 2006, 51 min.
Režie: Mirosław Dembiński


Roku 1990 vyhlásilo Bělorusko svrchovanost a rok nato, po rozpadu SSSR, i svou plnou samostatnost. Na počátku tohoto období vzniklo v Minsku národní elitní lyceum. Rok 1995, kdy k moci nastupuje Alexandr Lukašenko, znamenal konec svobody a demokracie v Bělorusku a také začátek těžkých časů lycea. V roce 2003 byla tato oáza svobody a pěstování běloruského jazyka zakázána. Studenti ani pedagogové se ale nevzdávali a ve výuce i v šíření svobodomyslných názorů pokračovali v ilegalitě. Navíc se začínali stále silněji bouřit. Dokument je neobyčejně dynamickým popisem tíživé situace v současném Bělorusku skrze pohled na nejmladší generaci studentů školy. Ti vstupují do předvolební prezidentské kampaně v roce 2006 s nadějí, že nové volby jistě pomohou zlepšit jak politickou, tak sociální úroveň. Režisér Mirosław Dembiński kombinuje rozhovory s mladými lidmi se sugestivními záběry z průběhu volební kampaně a materiál navíc protkává protestsongy. Film je nejen strhující výpovědí o situaci v totalitním státě, ale i důkazem toho, že mladí lidé mají sílu ovlivnit své životní podmínky a protestovat proti ubíjející totalitě.“ (text ze stran festivalu Jeden svět)

 

3. 3., 17.30, Městská knihovna (malý sál), Mariánské náměstí 1, Praha 1
6. 3., 17.30, kino Světozor (velký sál), Vodičkova 31, Praha 1 – za osobní účasti režiséra

 


Děti Solidarity (Piosenka i życie), 2006, 74 min.
Režie: Rafael Lewandowski


V roce 1980 zahájili dělníci z gdaňské loděnice stávku proti totalitnímu státnímu zřízení. K prvnímu impulsu se přidala vlna intelektuálů a vzniklo hnutí Solidarita s masovou podporou polských občanů. Lidé začali bojovat za to, aby jejich děti vyrůstaly ve svobodném státě s lepšími životními podmínkami a aby měly naději na lepší budoucnost. Po dvaceti pěti letech tato generace dětí dorostla. Mladí lidé narození ve stejném roce jako hnutí, které změnilo historii jejich země, sdělují své postoje k boji a ideálům svých rodičů. Srovnáváním odlišných pozic a pohledů dvou generací se tak může divák lépe dobrat odpovědí na otázky, jakým směrem se vyvíjí země, její politika i ekonomie a kam vede hlásaná solidarita, jež vyprovokovala celkovou změnu státního systému. Dokument kombinující dobové materiály, vzpomínky i reflexi současnosti je ukázkou toho, co se děje s vytčenými ideály, jak jsou naplňovány a především jak se k nim staví dnešní mladá generace.“ (text ze stran festivalu Jeden svět)


3. 3., 17.30, kino Světozor (velký sál), Vodičkova 31, Praha 1 – za osobní účasti režiséra
6. 3., 22.00, kino Světozor (malý sál),Vodičkova 31, Praha 1

 

stránky festivalu  

 -hm-

02. 03. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 865228 návštěv, dnes zatím 58 (2 online).