NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

S Pawłem Huelle u Poslední večeře

Poznaňské setkání s Pawłem Huelle proběhlo v kulturním centru „Zamek“, spisovatel předtím ještě ochotně podepisoval své knihy v nedalekém knihkupectví. Už ve svém úvodním příspěvku zdůraznil prof. Piotr Śliwiński, který celý večer uváděl, že diskutovat se bude o novém románu Ostatnia Wieczerza/Poslední večeře. Dotkl se tak citlivého bodu tohoto spisovatele - stále je  především autorem Weisera Dawidka, jenž vyšel v Polsky už v roce 1987. Bohužel jím zřejmě nadále zůstane. Román Poslední večeře vzbuzuje sice hodně emocí, ale nazvali bychom ho spíše kontroverzní satirou než literární senzací.

 

Ačkoli v průběhu setkání sám autor i prof. Piotr Śliwiński zdůrazňovali narážky na Bibli, otázky smyslu a směřování moderního umění a diváci se ptali na duchovní rozměr jeruzalémské pouti nebo se zamýšleli nad postavením islámu v současné Evropě, zůstával ve vzduchu pocit, že to vše se do knihy roubuje trochu zvenčí. Jakoby měl Paweł Huelle všechno příliš promyšleno, držel text na uzdě a nenechával mu volnost. Sebejistota z něj čišela i během autorského večera: na dotaz, jestli by mohl psát o jiném městě, než je Gdaňsk, odpověděl – ač trochu v žertu – že samozřejmě, záleželo by jen na počtu nul na smlouvě. Vtip by zůstal vtipem, kdyby ho nedoprovodil dovětkem „Vím, že moje literární schopnosti mi umožňují popsat cokoli, mám zkrátka talent.“ Rozpaky nakonec vzbuzuje i velmi adresné směřování knihy a její silné autobiografické ladění. Paweł Huelle si vyřizuje účty s knězem Jankowským, moderním uměním v podobě huhňajícího Inženýra, polskou vládou, zvyky, předsudky…příliš pesimistické vyznění je mu často vytýkáno, prof. Śliwiński naopak zdůraznil očišťující funkci satiry a nazval knihu druhou Malou Apokalypsou. Krize polské církve, jednoho z pomyslných pilířů národní identity, je nejzávažnějším tématem textu. Zdůrazňuje ji i otázka „Kde je Ježíš?“ v poslední kapitole. Na obraze Poslední večeře malíře Mateusze chybí Ten nejdůležitější. Jak se zdá, knize Poslední večeře také chybí to nejpodstatnější – scelující smysl. Najdeme spoustu zajímavých postav, míst, nápadů, brilantních popisů i postřehů, můžeme objevovat tisíce narážek na umění a Bibli, odhalovat známé tváře Polska, zamýšlet se nad naší vírou a hodnotami. Ale na konci se zeptáme: Proč?

 

Pokud k tomuto závěru Huelle směřoval, stejně jako – podle svých slov –  k fragmentární formě, nezbývá než říci, že uspěl. Naše otázka však pořád zůstává ve vzduchu. Samotné setkání pak paradoxně působilo lépe než kniha. Paweł Huelle ochotně vyprávěl historky a vtipy, podepisoval se a ukázal více než stovce diváků i plakát kresby Davida Robertse, který si koupil v Jeruzalémě. Určitě mu neupřeme ani vypravěčský talent a řemeslnou zručnost, Davídek Weiser ale čeká na důstojnějšího soupeře. Zda Poslední večeře dosáhne nadčasovosti děl Witkacyho nebo Berenta, které autor označil za své vzory pro „eroticko-politický román“, za nás rozsoudí až další léta.

 

 

-lk-

22. 02. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 924372 návštěv, dnes zatím 151 (4 online).