NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Na okraj osmatřicátého výročí

16. ledna uplynulo 38 let od chvíle, kdy se v Praze upálil student Jan Palach, jehož památku si každoročně připomínají i studenti Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Letní události roku 1968 však nenechaly chladnými ani jiné... Neříká-li vám nic jméno Ryszard Siwiec, přečtěte si článek Patrika Eichlera, který vyšel (s drobnými úpravami) v Literárních novinách 4/2007.

 

 

NA OKRAJ OSMATŘICÁTÉHO VÝROČÍ

 

Témata našich zítřejších rozhovorů určují dnešní večerní zprávy. Kdo do nich svým činem nepronikne ihned, těžko pak proniká i do historického povědomí. O některé hrdiny se tak možná nevědomě připravujeme sami.

 

Sedm desítek převážně mladých lidí si minulé úterý na pražské Filozofické fakultě připomnělo památku svého kolegy Jana Palacha. Jednadvacetiletý student se upálil 16. ledna 1969 ve snaze probudit veřejnost z rezignace, se kterou se smiřovala se ztrátou svobod pracně získávaných sotva od předchozí zimy. Během několika hodin se stal jednoznačným a spojujícím symbolem celé země.

 

První plameny protestující proti okupaci Československa ovšem vzplály ve Varšavě. Osmnáct dní po invazi, 8. září 1968, se na stadionu v polském hlavním městě na celorepublikových dožínkách za přítomnosti desítek tisíc lidí včetně vedení polských komunistů upálil Ryszard Siwiec. Otec pěti dětí, člen ilegální polské protinacistické armády, filozof i dělník tak vědomě protestoval proti okupaci ČSSR. Manželce v dopise napsal, že obětuje svůj život, aby „nezahynula pravda, lidskost, svoboda“. Informace o Siwiecově činu se ale na veřejnosti objevily až v souvislosti s úmrtím Jana Palacha: nejprve jako spekulace, na přelomu března a dubna 1969 pak kvazi-oficiálně v polském vysílání Svobodné Evropy. Její redaktoři dostali zprávu již na podzim. Zdála se jim ale příliš nepravděpodobná.

 

Krátce po Janu Palachovi se – opět na pražském Václavském náměstí – upálil devatenáctiletý šumperský středoškolák Jan Zajíc, posléze v Jihlavě ještě dělnický funkcionář a člen KSČ Evžen Plocek. Oba zůstávají v Palachově stínu, jakkoli se vědomě hlásili k podobným cílům a i velikost jejich oběti je přinejmenším stejná.

 

Svůj život za Československo položil ještě jeden člověk. 16. září 1992 se v Hasině na Nymbursku na protest proti rozdělení republiky upálil Jozef Aszmongyi. Jeho příběh čeká na některého regionálního historika. Dvě zprávy, které k případu vydala ČsTK, sdělují, že Aszmongyi byl „znám organizováním kulturních a sportovních akcí“ a že se ve své výzvě obrátil na „všechny lidi dobré vůle, na Čechy a na Slováky, aby udělali vše pro udržení společného státu“.

 

Ryszard Siwiec se upálil na stadionu v přítomnosti desítek tisíc lidí, Jozef Aszmongyi sám na zahradě svého domu. Ani jednomu nevěnovala média větší pozornost a jejich příběhy zůstávají spíše neznámé.

 

Oběť Jana Palacha stojí jako výzva před každým z nás a na každém z nás záleží, jestli bude či nebude marná. Jak během pětatřicátého výročí Palachovy smrti řekl historik Ondřej Matějka: „Znamená to přinejmenším hledat v každé situaci způsoby, jak se bránit lhostejnosti ducha, jak obhájit svoje přesvědčení a nevyměnit ho za pohodlný a zábavný život.“ Palachův odkaz vyzývá k následování, ale není fanatickým pozváním ke smrti, jak je mu někdy podsouváno. Vyzývá nás k hledání nejúčinnější cesty, jak se postavit zlu. To bylo ostatně i Palachovým mottem: „Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které právě stačí.“ Jakkoli je to dnes výrazně těžší, než v době, kdy bylo možné dobro od zla odlišit bez větších problémů, jak letos upozornil děkan FF UK Michal Stehlík. 

 

K tématu můžete prolistovat či zhlédnout:

Sborník Polsko a Československo v roce 1968 (sestavili Petr Blažek, Lukasz Kaminski, Rudolf Vévoda, Ústav soudobých dějin AV ČR, Dokořán, Praha 2006, 364 stran)

Film Macieje Drygase z roku 1991 Uslyšíte můj křik. Více o něm hledejte na http://www.culture.pl/pl/culture/artykuly/dz_uslyszcie_moj_krzyk_drygas

Polskou wiki => http://pl.wikipedia.org/wiki/Ryszard_Siwiec

 

Patrik Eichler je studentem historie na FF UK v Praze

 

25. 01. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 951224 návštěv, dnes zatím 549 (4 online).