NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Ze zákulisí literární ceny NIKE

Zajímá Vás polská literatura chcete malinko nahlédnout za oponu polské literární ceny NIKE? Přečtěte si rozhovor Veroniky Forkové s prof. Stanisławem Bereśem, bývalým členem poroty ceny NIKE. Článek vyšel v Literárních novinách v roce 2004:

 

Literární cena NIKE je v Polsku uznávána za nejprestižnější literární ocenění, spojené též s největším finančním darem (100 tisíc zł, tj. trochu méně než 800 tisíc korun). Cena se uděluje od roku 1997 za nejlepší polskou knihu předcházejícího roku; přijímány jsou všechny žánry, ale podporuje se především próza. Zakladateli ceny jsou deník Gazeta Wyborcza a společnost NICOM Consulting Ltd. O udělení ceny rozhoduje devítičlenná porota. Kromě hlavní ceny existuje cena veřejnosti. V soutěži byly zatím oceněny tyto tituly: W. Myśliwski: Widnokrąg (1997); Cz. Miłosz: Piesek przydrożny (1998), S. Barańczak: Chirurgiczna precyzja. Elegie i piosenki z lat 1995-1997 (1999); T. Różewicz: Matka odchodzi (2000); J. Pilch: Pod Mocnym Aniołem (2001); J. Olczak-Ronikier: W ogrodzie pamięci (2002); J. M. Rymkiewicz: Zachód słońca w Milanówku (2003).

 

V rámci svého přednáškového cyklu na FF UK zmínil profesor Stanisław Bereś, polonista z Vratislavské univerzity a člen poroty ceny NIKE v letech 1997–2003, výrazný vliv ceny NIKE na polský vydavatelský trh. Docela přirozeně se nabízelo seznámit se podrobněji s polskými zkušenostmi. 

 

O tom, která kniha si odnese cenu NIKE, rozhoduje devítičlenná porota. Podle jakých pravidel se volí její členové a jak porota funguje?

 

„Již od úplného počátku zde byla, myslím, docela chytře vymyšlená koncepce. Záměrně se v porotě měli nacházet lidé různých specializací (tedy spisovatelé, novináři, literární kritici i historikové); lidé z různých center – tedy nejen z Varšavy, ale také z Gdaňsku, Vratislavi, Krakova, Poznaně – a rozvrstvení bylo také dáno věkově, neboť porotci byli vybírání z různých generací. Patrná byla velká snaha zabránit vytvoření jakési „mafie“ přátel a známých. Díky takovému rozvržení, myslím, porota pracovala velmi dobře. Byl jsem v ní od začátku a nikdy jsem nezpozoroval nic, co by mě znepokojovalo. Ti lidé mají natolik pevnou profesní pozici a jsou to tak silné osobnosti, že zde nebyla žádná možnost ovlivňování. Zakladatelé NIKE také dbají o určitou návaznost, a tedy i hodnověrnost poroty v jejích rozhodnutích. Proto také její první složení vydrželo velmi dlouho a teprve po stabilizaci se začalo užívat pravidlo, že každé dva roky se musí vyměnit dva porotci za nové.“

 

Jak přesně probíhá celoroční hodnocení knížek?

 

„Nejdříve se shromažďují knihy podle návrhů kulturních institucí, časopisů, literárních kritiků, vydavatelství – ti ale mohou přihlašovat pouze knihy jiného vydavatele, ne své. Nakonec se sejde několik set knih. Devítičlenná porota samozřejmě není schopna to vše přečíst najednou, jsou tedy různá kola až se dojde k počtu 20 knih, poté se vybere 7 finálových titulů. Při závěrečném setkání se celý den přeme a diskutujeme, až večer konečně můžeme oznámit vítěze. Od chvíle, kdy už na stole leží oněch 20 knih, je s nimi celá porota velmi dobře obeznámena. Taková setkání považuji za vrcholně kompetentní. Často se pronášejí dlouhé promluvy, protože v této porotě je nutné mít precizní argumenty, proč považuji knihu za dobou či špatnou, nestačí žádné dojmy ani pocity. Každý porotce je pod velkým tlakem všech posluchačů u stolu. Tady nikdo nekývne jen tak na souhlas.“

 

Vyvíjela se v průběhu soutěže její pravidla, došlo k nějakým změnám?

 

„Ne, žádné velké změny se neuskutečnily. Jediná věc, která budila kontroverzi, byla otázka zasahování spisovatelů do soutěže; stalo se to v souvislosti s významnými polskými autory. G. Herling-Grudziński se v jednom ročníku nedostal do finále a cítil se tak dotčený, že v příštím roce oznámil, že si nepřeje soutěžit. Byl to tehdy vážný moment. Nakonec převážil názor, že autoři se k tomu nemají co vyjadřovat. Porota se schází nad knížkami, ty hodnotí. Jestliže uzná, že určitá kniha je nejlepší, ta dostane cenu. Autor má pak samozřejmě právo cenu ani peníze nepřevzít. O několik let později se ale přihodila druhá podobná věc. V soutěži se objevila kniha Cz. Miłosze To, která podle mého názoru měla ohromné šance, ale on již dříve vyhrál NIKE za knihu Piesek przydrożny. Tehdy Miłosz poprosil porotu, aby ho nezahrnovala do soutěže, protože nechce znemožňovat umístění dalším autorům. To vyvolalo velmi bouřlivé diskuse. Nakonec však Miłoszova demise byla přijata.“

 

Obecně se říká, že NIKE má podporovat polskou literaturu. Jak velký přínos ale skutečně pro literaturu i spisovatele znamená?

 

„Dopady NIKE jsou velmi prosté a přímé. Je třeba si uvědomit, že náročnou uměleckou literaturu v Polsku nečte právě mnoho lidí, je to kolem jedné desetiny společnosti, tedy řekněme 300 tisíc lidí. Ale po vyhlášení výsledků prodej oceněné knihy roste až ke 100 tisícům výtisků. U sbírek poezie se číslo dokáže vyšplhat až k 50 tisícům, což je v Polsku hodně neobvyklé. Knihy se prodávají kolem 1500 exemplářů, a to už je úspěch. NIKE ale také velmi významně ovlivňuje image spisovatele. Vítěz se stává veřejně známou osobností, neustále se objevuje v časopisech, v televizi. To způsobuje i zvýšení nákladů jeho dalších knih. Např. J. Pilch po získání ceny podepsal s nakladatelem smlouvu na pět svých knih dopředu a za každou dostane 200 tisíc zł (trochu méně než 1, 6 mil korun). Tím se radikálně proměňuje spisovatelova situace. Najednou si může dovolit koncentrovat se především na tvorbu samu a mění se i jeho společenská pozice – začíná mít váhu veřejně uznávané autority. Vítěz ceny NIKE se stává někým jiným, než kým byl dřív.“

 

Jak vypadá mediální stránka soutěže?

 

„Udělení cen NIKE je svázané s velkou show. Vysílá se jako přímý přenos z varšavského paláce w Łazienkách, kde se sejdou zástupci všech novin, televizí i rádií. Fináloví spisovatelé sedí na pódiu; všichni sledují těch sedm nešťastných, velmi nervózních lidí. Sedí za námi, za porotou a my doslova cítíme jejich dech. Situace je velmi napjatá. Spisovatelé ji většinou špatně snášejí; vím, že někteří málem dostali infarkt, nebo již vůbec nejsou schopni večer jíst. A když se pak zveřejní rozhodnutí poroty, reagují velmi různě. Někteří odcházejí a třískají dveřmi, jindy se stalo, že se neoceněný autor před všemi televizními kamerami rozplakal. Uvědomme si, jak silné emoce se tu dávají do pohybu.“

 

Je tato mediální show veřejně komentována?

 

„Jsou slyšet hlasy některých literárních kritiků a novinářů, kteří odsuzují fakt, že se dělá show z věci, která se nemůže uskutečňovat v tak masovém měřítku. Literatura je přece sféra, která si zachovává svůj elitní charakter. Jistě. Mohu však namítnout, že právě ti lidé, kteří sedí v sále nebo se dívají doma na televizi, potom půjdou a ty knihy si koupí, i když by se jen zpočátku zajímali o to, proč tam ten pán omdlel, jiný plakal, nebo proč ta paní skákala až do stropu. Už jen to, že se o někom hodně mluví, o něj dál rozmnožuje zájem. Je známo, že i učitelé masově zavádějí do výuky vítěze NIKE. Všichni maturanti mají za povinou četbu právě oceněné knihy. Takové prosazování, dané právě medializací, směřuje k tomu, že vítěz NIKE má připravenou pozici stát se klasikem současné literatury.“

 

19. 01. 2007

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 881331 návštěv, dnes zatím 239 (2 online).