NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Rok 2007 bude patřit Stanisławu Wyspiańskému. NOVÉ: Karol Szymanowski druhým patronem roku 2007

Rok Jerzego Giedroycia se pomalu chýlí ke konci, ale nemusíme se bát - následníka zakladatele Instytutu Literackého a časopisu „Kultura“ už  polský Sejm na začátku prosince vybral a schválil. Bude jím „malarz, rysownik, pisarz, inscenizator teatralny i genialny wizjoner“ Stanisław Wyspiański. Právě na příští rok totiž připadá sté výročí jeho smrti. Usnesení Sejmu není pouhým gestem, je s ním spojená podpora kulturních a vzdělávacích aktivit a propagace vybrané osobnosti, kterou potvrdil i polský ministr kultury a národního dědictví Kazimierz Michał Ujazdowski. Rok Giedroycie tak přinesl kromě četných výstav, konferencí a publikací také cenu, kterou získal francouzský historik prof. D. Beauvois.

 

Stanisław Wyspiański (1869-1907) je spjat s Krakovem, kde se narodil a studoval na Uniwersytecie Jagiellońskim a na Szkołe Sztuk Pięknych pod vedením slavného Matejky. Formovaly ho také cesty po zahraničních galeriích a kontakty s místními umělci – navštívil Vídeň, Prahu, Paříž, podíval se do Itálie, Německa nebo Švýcarska. Právě na stipendijním pobytu v Paříži se vymanil z vlivu Matejky, který patřil k velké romanticko-realistické škole. Inspirovaný secesí a symbolismem tvořil nejen „klasické" obrazy, ale také vitráže, plakáty, umělecké tisky a předměty denního užitku. Navštěvoval Comédie Française nebo avantgardní Theátre d‘Art a zhlédnutá představení podnítila vlastní dramatickou tvorbu. První pokusy byly silně ovlivněny jeho uměleckou tvorbou - složka výtvarná a dramatické se geniálně doplňovaly. Ani později Wyspiański své malířské vidění světa nezapře. Po návratu do Krakova se věnoval takřka všemu od vitráží v kostelech, dekorativního umění a návrhů nábytku přes typografii a knižní ilustrace po portréty a pastely. Na konci 90. let pak všechny své dovednosti spojil v jedinečném „gesamtkunstwerk“, syntéze všech uměleckých prostředků v divadelní hře. V roce 1898 vznikla Warszawianka, navazující na polsko-ruské střety roku 1831, ale stejně jako další díla (mj. Lelewel, Meleager) byla přijata spíše chladně. Úspěchu se Wyspiański dočkal doslova ze dne na den, 19.března 1901, kdy měla premiéru hra Wesele. Rázem byl známou osobností, sbíral ocenění a tituly. Následovalo období horečné činnosti a mezi lety 1901-1905 napsal řadu dramat s tematikou antickou (Achilleis), historickou (Bolesław Śmiały, Piast) a národně-osvobozeneckou (Noc listopadowa).

 

Sejmem byla oceněna byla především všestrannost Wyspiańského, jeho vliv na moderní umění a syntéza polské kulturní tradice v dramatu Wesele. Divadelní hra, známá také z filmového zpracování Andrzeje Wajdy, je napěchovaná národními symboly, ale i ironizovanými předsudky Poláků a kritikou mesianismu nebo „chlopsko-panského“ přátelení. Odehrává se na svatbě, jejíž předlohou byla skutečná "veselka" přítele a básníka Lucjana Rydla s vesnickou dívkou v Bronowicích u Krakova, a všechny postavy tak mají i svůj reálný předobraz. Svérázně navazuje na největší polská romantická díla: Dziady Mickiewicze, Kordian Słowackého a Krasińského Nie-Boskou Komedii. Čerpá ale i z druhořadých textů a parodizuje jejich patos, stejně jako „intelektuálštinu“ umělců v kontrastu s nářečím. Realistická fraška prvního dějství se ve druhém mění v snovou přehlídku symbolických postav, které se zjevují rozveseleným hostům – Černý rytíř, hrdina od Grunwaldu, upír Szela, vůdce krvavě potlačeného selského povstání, Šašek Stańczyk…dva z nich, Věchet a Wernyhora, se pak objevují i ve třetím aktu, kdy následuje tragické vystřízlivění nejen z veselí svatební noci. Jasiek ztrácí zlatý roh od bájného ukrajinského kozáka Wernyhory, který měl ohlásit začátek povstání a Věchet pak vede omámené hosty do somnabulního, nekonečného tance za satirického zpěvu: „Miałeś, chamie, złoty róg, miałeś, chamie, czapkę z piór…“. Ve hře se ale objevují i vlastenecké motivy, zejména slavná scéna, kdy Básník ukazuje nevěstě, kde leží Polsko – právě tam, kde buší její srdce. „A to Polska, właśnie.“

 

Usnesení sejmu ze 7.12. 2006

Dramata a poezie v polštině, výtvarné dílo: obrazy, vitráže a portréty.

 

Kromě Stanisława Wyspiańského si připomeneme také výročí smrti slavného skladatele Karola Szymanowského (1882-1937), otce moderní polské vážné hudby, kterou obohatil o vlivy lidové písně. Jeho jméno se objevuje vedle Fryderyka Chopina a zásadní vliv na polskou kulturu je spojen také s činností pedagogickou a publicistickou.    

 

Více informací zde.

Dílo (analýzy a ukázky) a životopis.

 

-lk-

18. 12. 2006

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 864964 návštěv, dnes zatím 132 (11 online).