NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

"Europa z płaskostopiem" - dva pohledy na novou knihu A. Kaczorowského

Pohled první 

 

Vztahy se sousedy bývají často vyhrocené – obavy hraničící se záští nebo pocit bratrství. První případ by určitě platil pro historii polsko-ruských a polsko-německých kontaktů a formovala ho především zkušenost státu, který byl „v lisu“ mezi dvěma ambiciózními mocnostmi. Druhý potom spojoval Poláky s Maďary, jak nás o tom přesvědčilo letošní výročí roku 1956, kdy oba národy vzpomínaly na svou revoluční a odbojnou minulost. Ale Češi a Poláci? Dalo by se říci, že naše vztahy jsou korektní a spíše chladné. Emoce ani příliš pozitivní ani negativní. Přitom jsou naše zkušenosti s postkomunistickým vývojem podobné a jistě by stálo zato hledat nové cesty společně nebo se alespoň poučit z (ne)úspěchů. A nejde jen o polsko-české kontakty, ale celý tzv.středoevropský prostor, který stále uniká definici, ačkoli ve vzduch cítíme, jak by řekl Josef Kroutvor, ten stejný zápach vařeného zelí. Mezi Kroutvorovy oblíbené metafory středoevropanství patří i „ploché nohy“, tedy jakási mírná deformace obyvatel v srdci Evropy. „Dějiny Střední Evropy nejsou vůbec jednoduché. Jejich osudem je neustálá krize, neustálé drobení, rozpadání celistvosti, dělení struktury, kult detailu. Všechny deformace se pochopitelně promítají do povahy lidí. Není divu, že výsledkem jsou pak často malé poměry, život bez idejí a patosu. Pro Středoevropana jsou dějiny především sumou trpkých zkušeností. […] Dialektika myšlení je bohatá, ale myšlenky to nejsou. Každý má svůj názor na věc, svou pravdu. Lokální diskuse o dějinách připomíná hospodskou debatu o politice. […] Dnes je Střední Evropa pojem, kterému rozumějí snad už jen meteorologové. Občas se dovíme, že je ve Střední Evropě oblačno, polojasno, popřípadě zataženo či jasno. Nic jiného nám zprávy neřeknou. Nepřehledná, nejasná situace trvá, občas déšť.“(Kroutvor J.: Potíže s dějinami)

 

Ironický název nové knihy Aleksandra Kaczorowského Europa z płaskostopiem (Evropa s plochýma nohama) tak možná odkazuje i k tomuto pojetí mentality Středoevropanů, neboť mezi patnácti rozhovory s umělci, intelektuály a politiky je zastoupen i sám Kroutvor.Hned v úvodu se autor napůl vážně diví: „Wiecie, kim są Czesi? To śmiejące się bestie!“ Mijają lata, zmieniają się ustroje, a to zdanie z Hrabalowskich „Pociągów pod specjalnym nadzorem“ wciąż pasuje jak ulał do naszych południowych sąsiadów. My napinamy muskuły, przelewamy krew, święcimy we własnym gronie nieznane reszcie świata rocznice - a górą i tak zawsze są Czesi. Czas chyba zapytać wreszcie - jak oni to robią?“  („Víte, kdo jsou Češi? Smějící se bestie!“ Léta běží, režimy se mění, ale ta věta o našich jižních sousedech z Hrabalových „Ostře sledovaných vlaků“ pořád platí. My se snažíme ze všech sil, proléváme krev, slavíme výročí událostí, které nikdo jiný nezná – a Češi jsou pořád před námi. Je na čase se zeptat – jak to jenom dělají?“ Citát o Češích nevybral novinář Aleksander Kaczorowski náhodou – je totiž bohemistou, překladatelem Hrabalových děl a autorem jeho životopisu (Gra w życie. Opowieść o Bohumilu Hrabalu). Kromě Josefa Kroutvora mluvil a  Mejlou Hlavsou, Egonem Bondym, Petrem Zelenkou, Jiřím Menzlem, Janem Svěrákem, Petrem Pithartem, Pavlem Kohoutem, Antonínem Liehmem, Janem Vladislavem, ale rozhovor mu  poskytli také s Jerzy Tomaszewski, Ľubomír Lipták, Győrgy Varga nebo spisovatel a „odborník na Střední Evropu“ Drago Jančar.

 

Aleksander Kaczorowski a Tomasz Maćkowiak s nimi mluví o jejich představě středoevropanství, historii, kultuře a politice. Kniha je první z nové ediční řady Rozmowy nakladatelství Czarne Andrzeje Stasiuka a podle jeho slov „Będą się w niej ukazywały książki, których autorzy kultywują sztukę rozmowy - tę bardzo europejską, kontynentalną formę literacką.“ (Budou v ní vycházet knihy, jejichž autoři ovládají a pěstí umění rozmluvy – tu velmi evropskou, kontinentální literární formu.)

 

Aleksander Kaczorowski: Europa z płaskostopiem            

Wydawnictwo Czarne, Seria Rozmowy
Wołowiec, listopad 2006

-lk-

Pohled druhý

Známý polský bohemista, esejista a novinář, překladatel české literatury (přeložil mj. díla B. Hrabala, J. Škvoreckého, E. Bondyho) a velký popularizátor české kultury v Polsku - Aleksander Kaczorowski - právě vydal svou třetí knihu pojmenovanou Europa z płaskostopiem (Czarne, Wydawnictwo s.c., Sękowa 2006). Její název, a ostatně i obraz středoevropana jako Evropana s „plochýma nohama“, tedy symbol jakéhosi evropanství druhé kategorie, si mimochodem vypůjčil od jednoho z "hrdinů" své knihy, Josefa Kroutvora. Sám Kaczorowski však raději pracuje s termínem Evropa středovýchodní, který podle něj lépe vystihuje konkrétní realitu národů, jako jsou Češi, Poláci, Bělorusové či Ukrajinci, podle Kaczorowského nespravedlivě rozdělení novou evropskou hranicí, čili hranicí Evropské unie. Europa z płaskostopiem je de facto souborem patnácti rozhovorů s významnými (nejen) českými a slovenskými umělci a intelektuály (např. Pavel Kohout, Egon Bondy, Petr Pithart, Jiří Menzel, Jerzy Tomaszewski, Ľubomír Lipták, Drago Jančar aj.) proložených eseji Kaczorowského na téma fenoménu "češství" - Kim są Czesi - či postavení střední Evropy v moderním světě (sám autor píše "mowa pogrzebowa poświęcona Europie Środkowej").

 

Kaczorowski se již ve svých dvou předchozích knihách věnoval tématu české kultury a literatury – jeho Praski elementarz (2001) přibližoval polskému čtenáři významné osobnosti české literatury 20. století, biografie B. Hrabala nazvaná Gra w życie. Opowieść o Bohumilu Hrabalu (2004) byla v Polsku vysoce hodnocena. Tentokrát se rozhodl pojmout své oblíbené téma šířeji a soustředit se na nejvýznamnější momenty české a slovenské (nebo chceme-li československé) historie v uplynulém století. Zároveň si dal za cíl poodhalit roušku tzv. fenoménu češství, resp. „čecháčkovství“. Nechá o něm vyprávět samotné Čechy či Slováky, což může v polském prostředí přinést zajímavou konfrontaci dvou úhlů pohledu.

 

´Wiecie, kim są Czesi? To śmiejące się bestie!´. Mijają lata, zmieniają się ustroje, a to zdanie z Hrabalowskich Pociągów pod specjalnym nadzorem wciąż pasuje jak ulał do naszych południowych sąsiadów. My napinamy muskuły, przelewamy krew, święcimy we własnym gronie nieznane reszcie świata rocznice – a górą i tak zawsze są Czesi. Czas chyba zapytać wreszcie – jak oni to robią?“ Tak začíná Aleksander Kaczorowski svou knihu rozhovorů. Píše – nebo snad raději rozmlouvá – v ní o významných událostech let 1938, 1948, 1968 i 1989, píše rovněž o známých (i v Polsku) spisovatelích, jako jsou Hrabal a Kundera. Podle svých vlastních slov se soustředí i na vzájemné vztahy Čechů a Poláků či Čechů a Slováků a jejich (společné?) postavení v rámci střední Evropy. Jím vedené rozhovory jsou „o Czechach i o nas” (tj. o Polácích). „O tym, gdzie właściwie dzisiaj jesteśmy. My – Polacy, Czesi – Środkowoeuropejczycy. (...) To jest książka popularyzatorska, adresowana do kogoś, kto już dążył się odrobinę Cuechami czy Europą Środkową zainteresować, ale tak naprawdę wszystkiego jeszcze chciałby się dowiedzieć. 

 

Jaký obraz Čechů tedy Aleksander Kaczorowski Polákům předestírá? On sám tvrdí: „Mam nadzieję, że sprzeczny z wyobrażeniem. Chociaż nie ukrywam, że ludzie, z którymi rozmawiam to jest pewna elita, ludzie, którzy często świadomie wybrali bycie na kontrze wobec swojego społeczeństwa. (...) Rzeczywiście istnieje stereotyp Pepika, czyli tchórza, konformisty, pragmatyka, cynika, niezdolnego do jakichkolwiek porywów duchowych, uniesień patriotycznych – takie całkowite zaprzeczenie Polaka. Przekonałem się już dawno temu, że to jest opis w gruncie rzeczy dość prawdziwy, jeśli chodzi o społeczeństwo w skali masowej. Natomiast tym bardziej ciekawe są jednostki, ludzie, którzy zdecydowali się wystąpić przeciwko własnemu społeczeństwu, którzy decydują się zgłaszać votum separatum wobec jakichś kluczowych dla przyszłości tego narodu spraw. (...) Więc mnie interesowali ci kontestatorzy czeskości. Ale właśnie w tej swojej kontestacji oni są niesłychanie czescy. To, co jest najlepsze u Czechów przejawia się podczas kontestacji. Bohumil Hrabal pisał w „Zbyt głośnej samotności”, cytując Talmud, że „jesteśmy jak oliwki – dajemy z siebie to, co najlepsze, kiedy nas miażdżą”. Mnie interesowali ci miażdżeni, którzy mimo to stanęli na wysokości zadania, sprostali pewnej próbie – coś stworzyli, czegoś dokonali.“

 

Rozhovor s A. Kaczorowským, odkud pocházejí výše uvedené citáty, si můžete přečíst zde

-mb-

16. 12. 2006

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 984943 návštěv, dnes zatím 572 (1 online).