NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Nová a2 o polské poezii

V poslední číslo časopisu a2 (6/2012) se věnuje také současné polské poezii: kromě ukázek z tvorby mladých básníků přináší také recenzi Antologie současné polské poezie Jonáše Hájka, rozhovor s básníkem a redaktorem Romanem Honetem nebo esej o angažované poezii Igora Stokfiszewského.

 

"Vybavuji si Zábranovu a Marešovu antologii americké poezie ze 60. let, která se jmenovala Obeznámeni s nocí. Editoři tehdy přiznali limity vlastního výběru a seřadili autory podle abecedy. Náhodně se třely poetiky velmi vzdálené, autoři, kteří by si jinak ruku nepodali. Podobné štěstí máme i u polské novinky z Fra (viz kontrast Konstrat × Kopyt). Pokud mě dva dvanácti básníků skutečně oslovili (třetího Dąbrowského jsem znal už dřív) a přibližně polovinu považuji za dobré autory, soudím, že antologie se povedla."

 (z recenze Jonáše Hájka Ježí ví, že mi nefunguje š)

  

"Poměrně dlouhou dobu po roce 1989 bylo spojování politiky a literatury v Polsku nevhodné. Tím, kdo psal o politice, vydavatelé a čtenáři spíše opovrhovali. Psaní o politice bych tehdy přirovnal k nošení filcové záplaty na elegantním obleku. Objevovaly se samozřejmě knihy, které se týkaly například politických afér, ale beletrie s politickou tematikou hrála rozhodně druhořadou roli. Zkrátka, nebylo jí mnoho. Nechtěli jsme číst o politice, částečně to byla únava dobou socialismu, částečně šílenství těch skvělých let hned po roce 1989. Období četných a velkých nadějí, které se potom rychle a bolestně rozplynuly. V nedávné době jsem zaznamenal opětovnou snahu literaturu a politiku sblížit. Zdůrazňována bývá zejména potřeba společensko-politické vzpoury. Jsou to jevy, o nichž se hodně mluví, ale nejsou moc průkazné. Osobně se mi zdají uměle vytvořené, jako například trendy v módě. Mluví o nich především někteří kritici. Píší, že se vrátila doba angažované literatury. Jenže jim téměř nikdo nevychází vstříc konkrétními básněmi."

 (z rozhovoru s Romanem Honetem Poezie není kebab, celý text najdete zde)

 

"Básně, o nichž zde bude řeč, vznikly na přelomu 90. let a prvního desetiletí nového století, kdy pomalu vyhasínal zápal politické transformace a kdy jazyk sociologie, popisující společnost v postmoderních kategoriích, přestal dostačovat charakteristice naší demokracie. Knihy, o nichž zde bude řeč, vznikaly v okamžiku, kdy projekt změn zahájených v roce 1989 začal odkrývat své slabiny – chybějící univerzalita, pouze zdánlivý pluralismus a krize dialogu jako nástroje rozvoje. Dnes, kdy už máme k dispozici jazyky popisující společenské změny uvnitř demokracie v celé jejich složitosti, může opakovaná četba těchto básní, která se oprostí od metafyzických, existenciálních a metabásnických jazyků, které dominovaly v minulém desetiletí, dokázat, že nová poezie představuje bohatý zdroj informací o mechanismech kultury tvořené v rámci projektu liberální reformy; zaposlouchávám se do její melodie a zaznamenávám všechny falešné tóny."

 (z eseje Igora Stokfiszewského Poezie a demokracie, původně vyšel v Tygodniku Powszechném 10/2007)

 

-lz-

19. 03. 2012

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 924297 návštěv, dnes zatím 76 (2 online).