NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Angažovaná a nadšená Olga Tokarczuk

Olga Tokarczuk patří mezi nejznámější polské spisovatele u nás – samozřejmě i díky tomu, že její romány pravidelně vydává brněnské nakladatelství Host. Naposledy vyšla eko-detektivka Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (v překladu Petra Vidláka), v níž se vrací do svého mytického kraje – Kladské kotliny. Tokarczuk je zajímavým typem autorky, který v českém kontextu připomíná snad Miloše Urbana: její próza se pohybuje ve středním proudu, je inteligentní, ale zároveň – vědomě a cíleně – vychází vstříc čtenáři. To se plně projevuje i v posledním románu. Jednotlivé vrstvy jakoby ideálně naplňovaly ideál Umberta Eca –  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých můžeme číst jako detektivku, v další rovině se přidává genius loci Kladska s historií odsunu německých obyvatel a příchodu Poláků, kteří pro změnu museli opustit své domovy na východě, ve třetí rovině pak, jak už naznačuje název, navazuje autorka na odkaz podivína a svébytného, geniálního myslitele a básníka Williama Blakea. Pohybuje se neustále na hranici mezi vážností a ironií – ať už v idylicko-groteskním obrazu Čech nebo ve feministicko-ekologické angažovanosti románu. Na brněnském večeru 4. ledna i v rozhovoru pro kulturní přílohu deníku Právo Salon zdůrazňovala, že jejím cílem opravdu bylo čtenáře vyprovokovat, vyzkoušet bezprostřední sílu literatury, nebo spíše vlastní popularity. A román skutečně posílil kampaň proti lovecké vášni tehdejšího prezidentského kandidáta a dnes polské hlavy státu Bronisława Komorowského. Jak už to tak bývá, předvolební sliby nadšený lovec Komorowski porušil. Tokarczuk ale chtěla popíchnout nejen myslivce a upozornit i na krajní názory druhé strany, tedy ekologů – jedním z témat, které není možná na první pohled viditelné je pokus poukázat na trochu podezřelé vyznění slova angažovanost – osobní, občanská. Hrdinka románu Janina Duszejko má záměrně řadu iritujících vlastnosti: věnuje se astrologii, je to mírně řečeno potrhlá starší paní v podivných šatech, která rozmlouvá se zvířaty. Zároveň se nebojí vrhnout do boje s místní úřednickou smetánkou, a to i celkem nevybíravými metodami. Román Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých je kniha, která může čtenáře rozčilovat – nebude si ale nikdy jistý, jestli to byl autorčin záměr, jak upozornit na pro ní důležitá témata, hravost (protože kniha vznikala mezi dvěma „velkými“ romány – Běguni a ještě nedopsaným opusem, který se bude odehrávat mimo jiné v Brně, navíc v poměrně krátké době a jako experiment s formou detektivky) nebo nadšená angažovanost.   

 

Olga Tokarczuk je totiž autorkou, kterou stojí za to vidět na živo. Teprve při osobním setkání člověk pochopí, že její vášeň pro literaturu, otevřenost a entuziasmus nejsou hrané. V Brně a Uherském Hradišti, kam přijela na začátku ledna na autorská čtení a do Slováckého divadla podívat se na adaptaci svého románu, byla energická, přátelská a bez zábran odpovídala na všechny otázky. Divadelní hra Denní dům, noční dům v dramatizaci Renaty Putzlacher a režii Radovana Lipuse je její tvorbě velmi blízká – v plusech i mínusech. Představení vychází divákovi vstříc – vysvětlí mu, jak to bylo s poválečnými posuny polského území, kladskou historií, nabídne mu lehké vtípky a narážky, příběh manželské nevěry, zabaví ho množstvím hravých nápadů a scénických překvapení; je tedy divácky velmi přístupné, a pokud se nechceme zamýšlet nad problematičtějšími otázkami (z polsko-německých i lidských vztahů), které otevírá, můžeme ho vnímat jako dobrou a inteligentní zábavu. Herecké výkony staví především na týmové hře – je vidět, že společná práce na hře a pečlivá příprava (i pěvecká, protože hudební složka, polsko-česko-německé písně, patří k silným stránkám představení) táhne nahoru celý soubor, nesporné zásluhy má jistě režisér Radovan Lipus a Renata Putzlacher, které se podařilo vytáhnout z románu silné a nosné dramatické linie, doplnit je a rozvinout. Doufejme, že se Denní dům, noční dům podívá do Brna nebo do Prahy – typově by mu slušelo třeba Divadlo v Dlouhé. Román Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých samozřejmě najdete i v pražských knihkupectvích – mimochodem s povedenými ilustracemi Jaromíra 99, známého především jako autora vizuální podoby Aloisa Nebela, dalšího rodáka ze Sudet.        

 

Česká televize: Před půlnocí s Olgou Tokarczuk

Olga Tokarczuková: Kniha klade provokativní otázky

Návštěva Olgy Tokarczuk na Moravě ve fotografiích

Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých

 

-lz- 

15. 01. 2012

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 880963 návštěv, dnes zatím 121 (1 online).