NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Náměstí Spasitele v Nočním filmovém klubu (22. 11.)

V úterý večer odvysílá druhý program České televize polský film Náměstí Spasitele (Plac Zbawiciela, 2006). Tento zdánlivě nenápadný snímek stojí za pozornost hned z několika důvodů. Jeho tvůrci, Joanna Kos-Krauze a Krzysztof Krauze, zvolili téma navýsost aktuální. Jejich film je de facto sociální sondou do života „obyčejné“ polské rodiny – mladý otec rodiny Bartek (Arkadiusz Janiczek) vychovává spolu se svou ženou Beatou (Jowita Budnik) dva syny. Jejich sen o šťastné a spokojené rodině se zhroutí v okamžiku, kdy developer, v jehož projektu si manželé koupili byt, zkrachuje. Vložené peníze jsou nenávratně pryč, dluhy je zapotřebí splácet. Beata zatím nepracuje, Bartek nevydělává žádné závratné částky. Oba jsou nuceni nastěhovat se provizorně k Bartkově matce. Ta si však se snachou nerozumí a syna si k sobě chce naopak ještě pevněji připoutat. Od této chvíle se před diváky odvíjí postupně gradující příběh zoufalé ženy vydané na pospas nepřátelskému soukolí tíživé rodinné i ekonomické situace.

 

Bartek se svou matkou postupně zbaví Beatu jakékoli důstojnosti. Ta se pod neustálým psychickým tlakem musí vyrovnávat jak s naprostým nedostatkem vlastních prostředků k životu, tak se snahou okolí rozeštvat ji s vlastními dětmi. V očích všech kolem se postupně stává neschopnou matkou, manželkou i snachou, přestože má například dvacet čtyři hodiny denně na starosti dvě malé děti. Bartek si najde milenku, jeho matka dává snaše při každé možné příležitosti najevo, že její existence je zcela zbytečná. Spirála postupuje od zabavení kreditní karty, a tím mimo jiné i možnosti svobodně rozhodovat o svém životě, až po fyzické bití. Ani Beata však není vylíčena pouze jako jednoznačná oběť. Její zoufalý čin v závěru filmu (pokus zabít sebe i své děti, naznačený již v exposé snímku) ji činí zodpovědnou minimálně ve stejné míře jako její okolí.

 

Takřka reportážní přístup, jaký autoři filmu zvolili, se zdá být jedinou adekvátní cestou jak divákovi podat celou hrůzu zdánlivě obyčejných příběhů – vždyť historky o nevěře, složité finanční situaci mladých rodin nebo o komplikované možnosti žen-matek znovu se začlenit do plnohodnotného života známe ze svého okolí každý. Vyznění Náměstí Spasitele jde však ještě dále: nejsou podobné příběhy zároveň tragickým vyústěním vývoje naší společnosti, která si za cíl vytkla dominanci ekonomické sféry, trhu a konzumu? A nejde tedy o záležitost systémovou? Před krachem snu o vlastním bydlení (který se vlastně stal nutností) vás nezachrání ani láska a rodinné zázemí. I tímto způsobem lze film manželů Krauzových číst. Díky skvělým hereckým výkonům hlavních představitelů pak ani takto zaostřený pohled nepodléhá schematičnosti či tezovitosti.

 

Náměstí Spasitele je především sugestivním obrazem psychického i fyzického útlaku, který však nepomíjí ani společensko-kritickou rovinu této problematiky. Tvůrci filmu měli odvahu upozornit mimo jiné na problematiku postavení žen-matek v domácnosti, na otázky domácího násilí nebo na problém potratů, v Polsku dodnes ožehavý. Stejně výmluvná je ale i psychologická rovina příběhu: Bartkovu osobnost lze s úspěchem analyzovat v kontextu oidipovského komplexu, nakonec ani není překvapením, že i jeho otec pil a svého syna bil. Bartkova matka se po manželově smrti konečně dokázala osvobodit ze stereotypu „manželky-hospodyně“ a svoji novou roli emancipované dámy „ze slušného domu“, která si na rozdíl od mladých manželů může dovolit vzít si hypotéku, si potvrzuje na bezbranné Beatě. Náměstí Spasitele uniká černobílému rozvržení i drobnými detaily umně vpletenými do toku vyprávění a problematizujícími jednoznačné hledání viníků. Chladná Bartkova matka ve chvíli vrcholícího Beatina úpadku přeci jen projeví alespoň náznak soucitu (a – jak ve své analýze snímku píše polská feministika Kazimiera Szczuka – příznačně v symbolickém místě konvenčního pseudomatriarchátu, tedy v koupelně, Beatu vykoupe), Bartek se v závěru přizná ke své vině na rodinné tragédii...Snímek Náměstí Spasitele se tak stal jedním z nejzajímavějších polských filmových počinů uplynulých let - zároveň ale reprezentuje pohled, který v naší vlastní kinematografii povážlivě schází.

 

Náměstí Spasitele (2006): úterý 22. listopadu, 23:20, ČT2

(V polském znění s titulky) 

 

Michala Benešová

19. 11. 2011

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 863890 návštěv, dnes zatím 320 (2 online).