NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

NOVÉ KNIHY: Knihovnička naruby

Minule jsme se podívali na loňské překlady polské literatury u nás, dnes optiku obrátíme a zkusíme představit některé počiny za naší severní hranicí. Z nejnovější prózy nezbývá než umístit na čelo spisovatele v Polsku snad nejpřekládanějšího – už osmou knihu u sousedů pokřtil Michal Viewegh, jeho Aniołowie dnia powszedniego (Andělé všedního dne, česky 2007, přel. Jacek Illg, vyd. Prószyński i S-ka) nevykračují za běžnou, dobře řemeslně zvládnutou zábavnou prózu. Do podobné kategorie patří i sbírka povídek různých českých autorů, tentokrát tematicky zaměřená na „ženy“. Kniha O kobietach... Czeskie Opowieści (Good Books, přel. Katarzyna Dudzic, Tomasz Grabiński a Jan Stachowski) se pravděpodobně snaží navázat na úspěch titulu Zdrowych i wesołych... Czeskie opowieści (Good Books 2008) a své příspěvky v ní mají i autoři, kterým by spíše slušelo vydání jejich povedenějších textů – jako Ivanu Klímovi (například jeho ceněné vzpomínky Moje šílené století) nebo Věře Noskové (Bereme, co je). Povídkový soubor je spíše typickým produktem knižního trhu: „Šťastné a veselé“ vyšly před Vánoci, povídky o ženách zase spatřily světlo světa 8. března, na Mezinárodní den žen. Výběr textů rovněž nezohledňuje polského čtenáře, nesnaží se představit nové autory, vychází zkrátka ze stejné knihy (až na malé výjimky), vydané v Česku (Povídky o ženách, 2007). Mnohem zajímavější je z tohoto pohledu překlad spisovatele v Polsku jistě méně známého, brněnského prozaika Jiřího Kratochvila a jeho alegorie stalinismu Lehni, bestie! (Leż, bestio!, česky 2002, vyd. ATUT) v překladu Jana Stachowského. Vydavatelství Oficyna Wydawnicza ATUT, založené v roce 1993, má celou edici zaměřenou na překlady české literatury, v níž se objevily například Peníze od Hitlera Radky Denemarkové (2008), poezie Violy Fischerové nebo antologie nejmladších českých básníků Gdyby wiersze miały drzwi (2005).

 

Knihovnička zajímavého časopisu Pan Slawista přinesla loni po Vaculíkových Morčatech další překlad, Pohádku o Raškovi Oty Pavla (Bajka o Raszku, Pan Slawista, Poznań 2009, čes. 1974). Polským čtenářům jí představil Mirosław Śmigielski, šéfredaktor listu a propagátor české kultury a literatury. Za připomenutí stojí kniha vydaná již před dvěma lety, v tom minulém však oceněná prestižní literární cenou Angelus – Příběh inženýra lidských duší Josefa Škvoreckého (Przypadki inżyniera ludzkich dusz, Pogranicze 2008). Kromě jedné z nejlepších knih českého emigranta patří soška anděla i překladateli, bohemistovi Andrzejovi Jagodzińskému. V loňském roce se rozšířila i hrabalovská knihovnička – o vzpomínkový, autobiograficky laděný text I balony mohou vzlétnout (Balony mogą wzlecieć, Świat literacki, překl. Katarzyna Kępka-Falska a Maciej Falski, čes. 1993). Polští překladatelé nezapomněli ani na oblíbeného Haška. Jméno tohoto prozaika je často ztotožňováno jen s postavou Švejka, vydání prózy Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (Historia Partii Umiarkowanego Postępu w Granicach Prawa, Wydawnictwo Literackie, přel. Jacek Baluch) tak rozšíří povědomí o další tvorbě českého satirika. Zároveň se ale jeho zásadní a nejdiskutovanější dílo, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, dočkalo již třetí verze překladu. První varianta pochází z roku 1929 a jejím autorem je Paweł Hulka-Laskowski. Przygody dobrego wojaka Szwejka podczas wojny światowej byly však ve své době napadány za vulgaritu a řada autorských i redakčních úprav text uhladila a vyčistila. V 80. letech dokončil druhou variantu Józef Waczków. Dole i niedole dzielnego żołnierza Szwejka podczas wojny światowej představují podle polských čtenářů a kritiků druhý extrém. Jsou příliš hovorové, expresivní a stylizované. Posledním překladatelem je Antoni Kroh, polský spisovatel, etnolog a etnograf, kulturolog, překladatel z češtiny a slovenštiny a švejkolog. Pokusil se přinést stylově vyváženější a věrnější převod, který loni vyšel pod názvem Losy dobrego żołnierza Szwejka czasu wojny światowej ve vydavatelství Znak v Krakově.

 

Častým tématem polsko-českých vztahů je vztah k víře. Česká katolická literatura je v Polsku sledovaná, jedním z nejčastěji překládaných českých autorů je prof. Tomáš Halík, loni vydalo katolické nakladatelství WAM dokonce dvě jeho knihy – soubor proslovů a kázání (Zacheuszu!: Kazania na niedziele i święta, přel. Andrzej Babuchowski, česky 2003) a text, který vznikl pro londýnské nakladatelství Doubleday  Vzdáleným nablízku. Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou současné víry (Cierpliwość wobec Boga: Spotkanie wiary z niewiarą, přel. Andrzej Babuchowski, čes. 2007), zamyšlení nad podobou současné víry. Andrzej Babuchowski, slavista, literární kritik a novinář, je zároveň překladatelem české katolické poezie – jediného výboru z poezie Jana Zahradníčka (Śpiew niedokończony, IW Pax 1992, spolupracovali Andrzej Czcibor-Piotrowski, Jacek Illg a Józef Waczków) nebo výboru Na ostrzu płomienia: Czeska poezja metafizyczna XX wieku (Poznaň 1998), v němž najdeme téměř padesát básníků různých generací.

 

Dobří překladatelé a bohemisté v Polsku nechybí, větší problém představuje podpora české kultury a vydávání českých knih v zahraničí. Inspirovat by nás jistě mohl Instytut Książki, díky kterému se v Česku objevila celá řada zajímavých polských knih, ale i řada stipendií pro samotné překladatele, protože kontakt s jazykem a klid na práci jsou nezbytné. Zatímco hudba nebo výtvarné umění mohou mluvit sami za sebe, literatura potřebuje prostředníka, na němž nakonec výsledná recepce díla v druhé zemi záleží.

 

 

Lucie Kněžourková

06. 02. 2010

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 949187 návštěv, dnes zatím 512 (5 online).