NÁMĚSTÍ JANA PALACHA 2, PRAHA 1

Poznámka k polské náboženské cenzuře

Rozhlasová stanice TOK FM odvysílala na začátku ledna diskusní pořad Kurkiewy, kde byli hosty novináře Romana Kurkiewicze kreslíři Andrzej Czeczot a Jacek Gawłowski. Téma živě vysílané debaty (Ciężkie czasy dla żartownisów) se točilo kolem otázky, zda se v Polsku v poslední době skutečně zužuje prostor pro satiriky a vůbec ty, kteří se odváží dotýkat humornou formou ožehavých témat. O míře vkusu takového humoru je samozřejmě možné diskutovat – debatu podnítilo několik případů z poslední doby: literární kritička a novinářka Kazimiera Szczuka bylo potrestána za to, že v roce 2006 parodovala v televizním pořadu Kuba Wojewódzki postiženou moderátorku Radia Maryja, o jejímž postižení ovšem nevěděla, a televizní stanice Polsat musela zaplatit pokutu ve výši půl milionu zlotých. Novinář Marcin Prokop v pořadu Dzień dobry TVN zase okomentoval informaci o anglikánském pastorovi, který měl po nedělní mši pronést, že lidé žijící v těžké bídě se mohou uchýlit k drobné krádeži, slovy „przecież od dawna w Kościele mówi się: bierzcie i jedzcie z tego wszyscy“, za což byl tvrdě kritizován řadou polských médií a případ byl prošetřován polskou Radou etiky médií a Národní radou pro rozhlas a televizi (KRRiT). (Podle nejnovějších informací se Marcin Prokop za svůj výrok omluvil a Rada tak již na jeho potrestání netrvá.)

 

Osudy tohoto vydání pořadu Kurkiewy (s nímž už se ostatně v novém jarním formátu TOK FM nesetkáme) v lecčems ilustrují problémy, s nimiž se dnes polská média potýkají. Andrzej Czeczot v něm totiž ocitoval anekdotu, která se dotýkala problematiky pedofilie v katolické církvi a kterou mu údajně žádné dnešní polské médium jednoduše nepublikuje. Ilustroval tím posun od někdejší komunistické cenzury k novodobému nevyslovenému zákazu nepatřičným způsobem otevírat témata spojená zejména s katolickou církví. Czeczotova anekdota (podle níž lze vyřešit problém úbytku zájemců o kněžské povolání přijetím rozhodnutí, že „stosunek kapłana z ministrantem nie jest śmiertelnym grzechem pedofilstwa, godnym potępienia, ale pierwszym stopniem święceń kapłańskich“) jistě nebyla nejlepší ukázkou inteligentního humoru, její další osudy jsou ale minimálně zajímavé. I proto, že samo rádio, vědomo si kontroverze takového vyjádření, ještě týž den pozvalo do svého vysílání mimo jiné publicistu Tomasze Terlikowského, aktuálně ředitele vydavatelství Fronda a spolupracovníka konzervativně katolického časopisu téhož jména, před časem i spolupracovníka zmíněného rádia. Inkriminovanou část pořadu mu ještě jednou pustili s prosbou o komentář. Tomasz Terlikowski se ve studiu rozohnil, Andrzeje Czeczota, Romana Kurkiewicze i rádio TOK FM tvrdě zkritizoval a okamžitě se obrátil na Národní radu pro rozhlas a televizi, aby celou věc – pro podezření z „urážky náboženského cítění“ – prošetřila. Krátce nato se v deníku Rzeczpospolita objevil článek Wojciecha Wybranowského s informací o záměru Rady vyšetřit celou záležitost. A teprve od redaktora Rzeczypospolité se vedení rádia TOK FM poprvé dozvědělo o protestu Terlikowského a záměru Národní rady pro rozhlas a televizi.

 

O čem celá aféra svědčí? Na jedné straně vede samozřejmě k debatě o roli orgánů, které mají v Polsku kontrolovat mediální prostředí. Podobné výtky se totiž obvykle opírají o pasáž zákona o rozhlasu a televizi, v níž se praví, že finanční pokutu lze vyměřit tehdy, pokud dané médium „propaguje postoje a názory, jež jsou v rozporu s morálkou a dobrem společnosti." I bývalá ředitelka Státní rozhlasové a televizní rady Danuta Waniek pak však v komentářích rádia TOK FM upozornila na to, že tato formulace, včetně slovesa „propagovat“, je natolik vágní, aby se s ní dalo nakládat více méně nekontrolovaně. Stížnost Radě má navíc možnost podat kdokoli, kdo se cítí uražen či poškozen některou výpovědí či výrokem, a Rada má ze zákona za povinnost se danou věcí zabývat. Ředitelka rádia TOK FM Ewa Wanat pak však vypráví o tom, kterak se musí zabývat místy absurdní korespondencí s úředníky Národní rady pro rozhlas a televizi, kteří mimo jiné požadují, aby k podobným dopisům od nespokojených posluchačů „vyjádřila stanovisko“, a to aniž by taková stížnost byla adekvátně právně podložena, protože Rada sama se jí mnohdy ještě nikterak nezabývala. Ewa Wanat se oprávněně ohradila mimo jiné proti praxi trestat média za výpověď pozvaných hostů v relacích, jež jsou vysílány živě (Tomasze Terlikowského pravda rozzlobilo i opakování příslušného fragmentu, k němuž však na druhou stranu došlo ve chvíli, kdy měl dostatek prostoru se k celé věci vyjádřit). Wanat dále upozornila na neochotu Národní rady pro rozhlas a televizi zabývat se četnými pochybnými a kontroverzními výroky, jež – nejen naživo – zaznívají z Radia Maryja. ("Na jakiej podstawie żąda się od nadawcy ustosunkowywania do skarg wynikających często ze swoistej nadwrażliwości słuchacza? Jeśli Rada uważa, że złamaliśmy prawo, powinna wskazać konkretny przepis i dopiero żądać wyjaśnień. Odbieram to jako złośliwe nękanie.")

 

Aktivitu Národní rady pro rozhlas a televizi pak označila za určitou formu pronásledování, zastrašování, házení klacků pod nohy. Celá situace se ale dotýká i palčivějšího problému: nejsou podobné postupy vzdáleným projevem čehosi, co by se dalo nazvat preventivní cenzurou? Případně lehkým varováním novinářům, aby se některým tématům nevěnovali a některé hosty do studií jednoduše nezvali? A jak se mají k deklarované svobodě slova? Pro českého čtenáře, diváka či posluchače to může být situace nepředstavitelná a absurdní, v rozhovoru pro Gazetu Wyborczu však Ewa Wanat přímo říká, že podle ní v Polsku existuje určitá, byť samozřejmě neoficiální forma náboženské cenzury, kterou Národní rada pro rozhlas a televizi podobnými postupy institucionalizuje.

 

Stanice TOK FM patří k těm liberálnějším polským médiím, která dávají prostor i menšinovým tématům a – jak vidno – mnohdy i tématům kontroverzním. Jiná nedávná debata Romana Kurkiewicze s Magdalenou Środou o problematice katolické a etické výchovy v polských školách i domácnostech budiž důkazem (záznam dostupný zde). Ne všechny anekdoty musí odpovídat vkusu posluchačů, ale hřímá-li Tomasz Terlikowski nad trestuhodným záměrem Andrzeje Czeczota, potažmo rádia TOK FM, urazit všechny katolíky i apoštolský stolec (jak uvedl například na blogu Frondy), není od věci se zeptat, proč se v Polsku až příliš často nepočítá s tím, že minci lze i obrátit. Spatřuji totiž přeci jen určitý rozdíl mezi Czeczotovou historkou a mnohými výroky, jimiž třeba i Terlikowského Fronda sytí své čtenáře nebo jimiž reaguje například na slova publicisty Wojciecha Cejrowského „Dla mnie pederasta to pederasta, zboczeniec to zboczeniec, a nie tam jakaś orientacja czy preferencja. Jak tak dalej pójdzie, to na złodzieja będzie trzeba mówić: nie że kradnie, lecz że robi zakupy inaczej“ (viz zde). Konec konců, i já se mohu cítit dotčena řadou výroků pana Terlikowského...

 

K tématu:

Wojciech Wybranowski: KRRiT odpuszcza TVN, chce karać TOK FM (Rzeczpospolita, 23. ledna 2010) 

Piotr Semka: Gdy dwóch robi to samo – to nie jest to samo? (Rzeczpospolita, 25. ledna 2010)

Ewa Siedlecka: Ciężkie czasy dla nadających na żywo (Gazeta Wyborcza, 25. ledna 2010)

Ewa Siedlecka: KRRiT postrachem mediów? (Gazeta Wyborcza, 27. ledna 2010)

Czy KRRiT nadużywa władzy i ogranicza wolność słowa? + rozhovor s Ewou Wanat (tokfm.pl, 26. ledna 2010) 

Záznam pořadu Kurkiewy – Ciężkie czasy dla żartownisów 

 

Michala Benešová

31. 01. 2010

zpět

Polský institut
Studentská rada
Stránky jsou provozovány
za finanční podpory Studentské rady
Studentského fondu FF UK
a Polského institutu.

Stránky vznikly za finanční podpory
Semináře středoevropských studií
ÚSVS FF UK. Všechna práva vyhrazena.
Programátor: © Marekzprahy 2006
Grafik: © Faxim 2006
Celkem 880667 návštěv, dnes zatím 112 (1 online).